Jak vybrat obchodníka s cennými papíry?

V předchozím článku (zde) naší investiční akademie jsme si vysvětlili, jak lze investovat do akcií. Závěrem jsme podotkli, že chceme-li nakupovat či prodávat ETF/akcie, musíme mít otevřený účet u obchodníka s cennými papíry (dále jen „OCP[1]“). Nyní se proto zaměříme na otázku, jak jej vybrat.

Základní kritéria výběru obchodníka s cennými papíry

Jednou z prvních otázek, nad kterou bychom se měli zamyslet je, zda jsme krátkodobý spekulant či dlouhodobý investor. Každý totiž bude mít dosti odlišné preference a tudíž zákonitě i jiná kritéria výběru. Patříme-li například do kategorie krátkodobých spekulantů, potom můžeme hledat OCP, který nám zajistí nejen nízké poplatky z obchodování, ale i přístup k tržním cenám v reálném čase či obchodní platformu s propracovanými nástroji technické analýzy. Dlouhodobý value investor s nízkou frekvencí obchodování naopak nic z toho nepotřebuje, ale mnohem více jej budou zajímat poplatky za nedostatečnou aktivitu či výše poplatků za inkaso dividend. Web investicedoakcii.cz je zaměřený na dlouhodobé investory. Následující řádky proto budou zaměřeny právě na ně.

Za zásadní kritéria výběru obchodníka s cennými papíry považuji následující:

Země původu OCP
Reputace a velikost OCP
Poplatky
Rozsah poskytovaných služeb
Úroveň klientské podpory
Hospodářské výsledky OCP

Země původu OCP

Prvním krokem je výběr mezi domácím a zahraničním OCP. Obě varianty mají své výhody a nevýhody. Klíčovým faktorem při rozhodování je samozřejmě naše znalost angličtiny. Pokud neovládáme cizí jazyk, potom variantu zahraničního obchodníka s cennými papíry raději rovnou zavrhněme. I kdybychom se totiž úspěšně poprali s vyplněním všech formulářů nezbytných pro založení účtu, tak bychom dříve či později narazili na obchodní platformu, výpisy a veškerou další komunikaci v angličtině, což by nám mohlo činit obrovské potíže. Díky jazykové bariéře či nepochopení základních pokynů OCP můžeme v krajním případě přijít i o část našich úspor.

Dalším potenciálním rizikem při otevření účtu v zahraničí je neznalost místního práva, kterým se OCP řídí. Rozdíly vůči české legislativě mohou být značné. Neznalost práva se pak bohužel nejčastěji vymstí v nejméně vhodnou chvíli, a to když začneme mít s naším OCP nějaké potíže. Pokud pro nás není jazyková bariéra překážkou a vydáme se za hranice ČR, potom bychom měli zůstat alespoň v EU, kde je právní ochrana investorů z jiných zemí unie díky sbližování evropských norem na relativně vysoké úrovni. Zamíříme-li mimo prostor EU, měli bychom se držet alespoň rozvinutých zemí s vysokou vymahatelností práva.

Pokud se rozhodujeme mezi otevřením účtu doma či v zahraničí, měli bychom zvážit i rozdílný systém pojištění majetku investorů v případě bankrotu OCP. V ČR přispívá každý OCP pravidelně do tzv. Garančního fondu obchodníků s cennými papíry[2] (detail zde). Fond zajišťuje výplatu náhrad zákazníkům OCP, kteří nejsou schopni plnit své závazky spočívající ve vydání majetku zákazníkům. Majetek všech investorů by měl být sice vždy striktně oddělen od majetku OCP, ale v minulosti jsme již několikrát byli svědky situací, kdy byli klienti při bankrotu obchodníka poškozeni. Proto existuje Garanční fond, z něhož se platí odškodné. Fond poskytuje náhradu za 90% nevydaného zákaznického majetku, nejvýše však částku odpovídající protihodnotě 20 000 EUR. Náhrada z Garančního fondu musí být vyplacena do 3 měsíců ode dne ověření přihlášeného nároku a vypočtení výše náhrady.

S bankroty OCP se přirozeně nesetkáváme jen v ČR, ale i v zahraničí. Mezi nejznámější případy z uplynulých let se zařadil krach největšího světového obchodníka na derivátových trzích MF global. Z klientských účtů firmy s více než 200 letou historií tehdy zmizely stovky miliónů dolarů. Obdobu Garančního fondu OCP mají proto i v zahraničí, avšak jejich fungování zde může být odlišné (např. v rámci USA funguje tzv. SIPC[3] s pojištěním majetku do výše až 500 000 USD, v UK je majetek pojištěn v rámci FSCS[4]).

Měli bychom si tudíž vždy ověřit, jak zahraniční systém pojištění majetku investorů funguje a zda platí totožná pravidla pro místní i zahraniční investory. Zároveň bychom měli pečlivě zvážit celkovou výši pojištěného majetku. V případě kritických situací nám může správný výběr zachránit podstatnou část našich úspor. Riziko lze ještě více redukovat tím, že si otevřeme účet u více OCP, vždy s maximální výší našeho vkladu na úrovni hranice pojištění majetku investora.

Reputace a velikost OCP

Troufnu si tvrdit, že ve většině případů neuděláme chybu, pokud se v otázce velikosti OCP budeme držet jednoduchého pravidla – čím větší, tím lepší. Nově založený OCP s několika málo zaměstnanci, který sotva sehnal dostatek kapitálu na založení firmy, nemá žádnou historii a za pochodu nastavuje procesy a odlaďuje obchodní platformu, pro nás patrně nebude tím nejlepším partnerem, kterému bychom měli svěřit své celoživotní úspory. Samozřejmě, že výjimky potvrzují pravidlo, ale proč zbytečně riskovat? Největší hráči na trhu, kteří úspěšně přečkali zlé i dobré časy, se spokojenými zákazníky a silným finančním zázemím by měly být naší první volbou.

Dalším důležitým kritériem je bezesporu reputace. Zájem klientů by měl být vždy na prvním místě. Pokud máme OCP, který upřednostňuje svůj vlastní prospěch před zájmy svých klientů, potom bychom měli jít raději o dům dál. Uveďme si jeden příklad. V roce 2015 ukončila švýcarská centrální banka ze dne na den režim měnových intervencí, čímž zaskočila finanční trhy. Její nečekaný krok způsobil prudký růst švýcarského franku. Skokové posílení vedlo k bolestivým ztrátám řady investorů. Vysoká rozkolísanost pak vyvolala u jednoho nejmenovaného OCP potíže při uzavírání pozic klientů a vyústila ve zpětné revidování kurzů, za které byly některé obchody uzavřeny (v neprospěch klientů). Spory nakonec skončily u soudu. Nevím sice, jak soudy skončily, ale tento způsob řešení zdá se mi poněkud nešťastný. Jiní OCP své klienty po soudech nevláčeli, i když nečekané posílení určitě zaskočilo i je. Stejně jako bychom nikdy nezaložili firmu s člověkem, kterému nedůvěřujeme, tak bychom neměli svěřovat své peníze ani žádné finanční instituci, o níž máme byť jen nepatrné pochyby.

Poplatky

Přirozeně platí: čím nižší, tím lepší! Poplatky samozřejmě patří k nejdůležitějším kritériím při výběru OCP, ale neměly by být kritériem jediným.

Pro většinu z nás jsou rozhodující poplatky z obchodování. Ty se liší v závislosti na investičním instrumentu (akcie, dluhopisy, CFDs, futures a další) a na zemi/burze, kde se obchod uskuteční. Nejčastěji se setkáváme s fixním a variabilním poplatkem. Pokud například chceme nakoupit akcii v USA, zaplatíme za podání pokynu k nákupu někde mezi 5-12 USD. K poplatkům za obchodování se upíná pozornost většiny investorů. Velmi často si seřadí obchodníka s CP od nejlevnějšího k nejdražšímu a volí nejnižší cenu. Zapomínají však na dodatečné náklady v podobě pravidelných poplatků za úschovu cenných papírů, poplatků za tuzemské či zahraniční platby, poplatků z inkasa dividend, poplatků z korporátních akcí, poplatků za vedení účtů, za zasílání výpisů a konfirmací, debetní/kreditní úroky a řadu dalších, které mohou obchodování výrazně prodražit.

Toho čas od času využívají i někteří znalí OCP. Občas se setkáme s praktikami, kdy sníží poplatky z obchodování, které jsou v centru pozornosti klientů, ale jiné (méně viditelné) poplatky naopak zvýší. Výsledný efekt se na první pohled může klientovi jevit jako výhodný, ale ve skutečnosti je neutrální či dokonce nepříznivý. Příkladem často přehlížených poplatků jsou poplatky za provedení měnových konverzí. Řada klientů se jimi příliš nezatěžuje, a to i přesto, že jim mohou při obchodování ukousnout značnou část jejich portfolia. Dalším zákeřným poplatkem je plíživý poplatek za nedostatečnou aktivitu, který je účtován v případě, kdy klient neprovede v určitém čase dostatečný počet transakcí (nákupů/prodejů). Pro dlouhodobé investory s velmi nízkou frekvencí obchodování, kteří své akcie drží několik let, může být poplatek velmi frustrující.

Rozsah poskytovaných služeb

Jedním z klíčových kritérií pro každého akciového investora je přístup na co možná největší množství světových burz. Pokud nám náš OCP umožní nakupovat akcie pouze v ČR a na Slovensku, potom se náš investiční vesmír scvrkne pouze na naši malou sluneční soustavu. My bychom ovšem rádi přístup i do vzdálených investičních galaxií. Podobné je to i s množstvím poskytovaných investičních instrumentů. Sice je nemusíme nikdy využít, ale nezaškodí je mít k dispozici.

Dalším klíčovým faktorem je bezpečnost. OCP svěřujeme mnohdy podstatnou část svých celoživotních úspor, a proto bychom měli požadovat i adekvátní zabezpečení obchodní platformy. Potvrzující sms zprávy, čipové karty, bezpečnostní klíčenky či alespoň karty s unikátními kódy by měly být požadovaným minimem. Pouhé zadání uživatelského jména a hesla je v dnešní době zcela nedostatečné. Prolomení může mít katastrofální důsledky. Nejen že můžeme přijít o všechny naše peníze, ale při troše smůly a záškodnictví hackera můžeme ztratit více, než jsme na účet vložili (úvěry, pákové deriváty či jiné finanční nástroje, s nimiž může být bez našeho vědomí čile obchodováno).

Diskutujeme-li o rozsahu poskytovaných služeb, nesmíme zapomenout na kvalitu obchodní platformy, přes kterou nakupujme a prodáváme cenné papíry. Veskrze máme dvě nežádoucí varianty – příliš jednoduchá a příliš složitá. Příliš jednoduchá varianta (nejčastěji pouze web rozhraní) nemusí vždy splnit všechny naše požadavky. Druhým extrémem je příliš složitá platforma, která může být nepřehledná, uživatelsky nepřívětivá a jejíž pochopení nám zabere spoustu času. Čím komplikovanější navíc platforma je, tím větší je šance chyby při její obsluze. A chyby na finančních trzích se nemilosrdně trestají. Většinou však můžeme vyzkoušet demo účty zdarma, kde si můžeme kvalitu platformy dostatečně nanečisto otestovat.

Při posuzování rozsahu poskytovaných služeb bychom neměli zapomenout ani na dodatečné služby, kterými mohou být tržní ceny v reálném čase, rozšířené moduly technické analýzy, fundamentální data, různé screeningové aplikace, přístupy k analytickým reportům a řada dalších.

V neposlední řadě je nutné uvést kvalitní reporting. Každý investor si vede přehled svého portfolia a každým rokem vyplňuje daňové přiznání či žádá o refundace daní v zahraničí, pro které potřebuje podklady od svého OCP. Není proto nic horšího, než když rok co rok bojujeme s neochotou OCP či s nepřehlednými a zavádějícími výpisy.

Úroveň klientské podpory

Pro novopečené investory může být kvalitní a vstřícná klientská podpora v začátcích neocenitelným pomocníkem. Jakmile se ocitneme v úzkých, nevíme si rady s obchodní platformou, s výpisy, s nestandardním vypořádáním našeho obchodu, s nepřipsanou dividendou či jakoukoliv jinou komplikací, tak se klientská podpora stává neocenitelným pomocníkem. V tomto ohledu mají bezesporu výhodu čeští OCP. V případě zahraničních OCP bývá situace s ohledem na jejich velikost a počet vyřizovaných dotazů mnohdy velmi frustrující.

Hospodářské výsledky OCP

Po vyhodnocení všech výše uvedených kritérií nám zbývá poslední úkol. Navštívíme stránky OCP a podíváme se na jeho finanční výkazy, které musí pravidelně zveřejňovat každý obchodník podnikající v ČR. Zjistíme zde například vlastnickou strukturu, počet zaměstnanců, tržby, zisk či ztrátu, kapitálovou přiměřenost a řadu dalších důležitých informací. Zaměříme se na ziskovost firmy, její zadluženost a zdroje pro krytí případných nečekaných ztrát. Zhoršující se čísla mohou být totiž pomyslným kanárkem v dole, který nás může včas varovat před blížícími se potížemi. Pokud například obchodník bojuje již několik let v řadě se ztrátami, které se navíc prohlubují, měli bychom zvážit, zda nepřesunout naše peníze na bezpečnější místo.

V případě zahraničních OCP může být situace podstatně jednodušší, ale i výrazně komplikovanější. Jednodušší je u obchodníků, jejichž akcie jsou veřejně obchodovány na některé burze cenných papírů. Tyto firmy musí každého čtvrt roku zveřejňovat pravidelně své finanční výkazy a jsou maximálně transparentní (např. jeden z největších OCP na světě společnost Interactive Brokers). Řada z nich si navíc půjčuje na kapitálových trzích prostřednictvím dluhopisů, a proto mají některé i úvěrový rating od významných ratingových agentur. Klienti tak mohou sledovat na denní bázi vývoj cen akcií, dluhopisů i ratingu a při jejich prudkém poklesu mohou s předstihem stáhnout své peníze do bezpečí, než se situace zhorší. V případě veřejně neobchodovaných firem je situace složitější, protože přístup ke spolehlivým informacím zde může být podstatně obtížnější. Výroční zprávy jsou navíc často pouze v jazyce země, v níž OCP působí.

[1] Obchodník s cennými papíry je právnická osoba, která poskytuje různé hlavní či doplňkové investiční služby na základě povolení regulátora finančního trhu (nejčastěji v podobě centrální banky). Přesné vymezení v rámci ČR nalezneme v zákoně č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. OCP umožňuje svým klientům obchodovat s cennými papíry či investičními nástroji na různých světových burzách. Chceme-li kupříkladu nakoupit akcie Coca-Coly či Microsoftu, tak se bez OCP neobejdeme.

[2] Fond byl vytvořen na počátku roku 2001 na základě novely Zákona o cenných papírech. Tento zákon byl v roce 2004 nahrazen Zákonem o podnikání na kapitálovém trhu č.256/2004 Sb..

[3] https://www.sipc.org/, http://www.finra.org/investors/your-rights-under-sipc-protection

[4] https://www.fscs.org.uk/what-we-cover/compensation-limits/

Tip:

Detailní seznam obchodníků s cennými papíry, kteří působí na českém trhu, nalezneme na stránkách ČNB v sekci Seznamy a evidence (zde).
Předchozí články naleznete v rubrice Investiční akademie.