- Úspory ve slamníku časem znehodnotí inflace.
- Za 100 USD zašitých v roce 1917 do matrace bychom o sto let později nakoupili zboží a služby v hodnotě pouhých 5,49 USD!
- Průměrná roční míra inflace překonávala v uplynulých 117 letech ve většině evropských zemí 3 %.
- Své úspory ochráníme investováním do aktiv s dlouhodobými výnosy převyšujícími inflaci (např. akcie).
V předchozím článku jsme se zaměřili na jeden ze dvou základních důvodů investování, kterým bylo zvýšení finanční nezávislosti prostřednictvím dodatečného zdroje příjmů v podobě investování. Nyní probereme ochranu naspořeného jmění před inflací.
Investování a inflace
Rozhodneme-li se spořit, vstupujeme nevědomky do souboje s tichým, ale zákeřným nepřítelem v podobě inflace. Inflace vyjadřuje míru růstu cen zboží a služeb v ekonomice a s postupujícím časem snižuje kupní sílu našich úspor. Kontrola míry inflace je v moderní ekonomice jedním z hlavních úkolů centrální banky, která se snaží udržet v zemi cenovou stabilitu. Tu většinou definuje jako permanentní růst cen/inflace o 2 % ročně. Stanoveného cíle se však nepodaří vždy dosáhnout. Jednou je růst cen vyšší, jindy zase nižší. Na co se však můžeme spolehnout je, že pokud uložíme naše peníze do slamníku, potom z něj za několik let vytáhneme částku, za niž si v obchodech koupíme mnohem méně.
Inflace v USA a ČR
Pokud bychom kupříkladu v roce 1917 zašili do matrace 100 USD bankovku a vytáhli ji o sto let později, potom bychom se dočkali velmi nepříjemného překvapení, protože by nám vystačila na koupi zboží a služeb v hodnotě pouhých 5,49 dolaru. Tak drastický měla bohužel inflace dopad na úspory občanů v největší ekonomice světa, kde byla navíc po celou dobu pod dohledem centrální banky.
Zdroj dat: http://irrationalexuberance.com/
Podobné zkušenosti máme i z České republiky. Stokoruna z roku 1995 by nám na konci minulého roku zajistila nákup zboží a služeb v hodnotě pouhých 51,8 Kč (průměrná míra inflace se v ČR za posledních 21 let pohybovala na úrovni 3,2 % ročně).
Zdroj dat: https://www.czso.cz/
Historická inflace ve vybraných zemích
Inflace se v uplynulých 117 letech nevyhnula žádné zemi. Její průměrná roční míra je zachycena na obrázku níže. Inflace, podobně jako v případě Spojených států, v průběhu času značně kolísala. Pro představu. Každá ze zemí obsažených v grafu s výjimkou Kanady, Austrálie a Nizozemí zažila ve sledovaném období minimálně jeden rok s inflací větší než 20 % (nejčastěji v průběhu světových válek). Německo si v roce 1923 prošlo hyperinflací, Rakousko v roce 1922 růstem cen o 1748%. Inflace v Japonsku a Itálii se v roce 1946 a 1944 pohybovala na úrovni 361 % respektive 344 %. V meziválečném období si zase téměř všechny zmíněné státy prošly alespoň jedním rokem dvouciferné deflace (pokles cen).
Pozn. V případě Německa je z průměru vyloučeno hyperinflační období v letech 1922 a 1923. Zdroj dat: Credit Suisse Global Investment Returns Yearbook 2017, Summary Edition – Dimson, Marsh, Staunton
Z pohledu do historie je tedy zřejmé, že ukládání peněz pod matraci či na běžný účet nebude příliš rozumným způsobem, jak hospodařit s úsporami, protože nám inflace ukrojí podstatnou část jejich hodnoty.
Jak tedy ochránit hodnotu svého jmění před inflací? Odpověď je prostá – investováním! A to investicemi do aktiv, jejichž dlouhodobé výnosy jsou tradičně vyšší, než je průměrná míra inflace. Je-li naším cílem nejen ochrana proti inflaci, ale primárně růst hodnoty našeho bohatství v čase, musíme volit taková aktiva, která slibují výnosy výrazně převyšující míru inflace. V dlouhodobém horizontu patří mezi nejlepší možné kandidáty akcie, nejhůře si naproti tomu vede hotovost, která v souboji s inflací prohrává na plné čáře.
Přejít na článek: Proč investovat? (část 1.)