Jak investovat do akcií? - Investice do akcií

Akciové investiční instrumenty lze rozdělit do 4 kategorií – jednotlivé akcie, podílové fondy, ETF a ostatní.
Neinvestujte do ničeho, čemu nerozumíte!
Většina individuálních investorů by se měla orientovat primárně na pasivní indexové fondy, v omezené míře pak na aktivně spravované fondy. Výběr jednotlivých akcií je vhodný pouze pro zkušené investory.
Více než 80 % aktivně řízených fondů nepřekoná svou dlouhodobou výkonností akciové indexy.

V předchozím článku (zde) jsme se zabývali otázkou, proč jsou akcie v dlouhodobém období jednou z nejatraktivnějších tříd aktiv a proč by neměly uniknout pozornosti investorů. Nyní podrobně prozkoumáme možnosti, jak lze do akcií investovat.

Jaké jsou naše možnosti?

Finanční trhy ušly v uplynulých desetiletích pořádný kus cesty. Investování do akcií je nyní díky inovacím, informačním technologiím a snižování poplatků dostupné pro každého individuálního investora. Množství akciových instrumentů se rozrostlo natolik, že se situace stala pro mnohé začínající investory nepřehledná. Proto se pokusím načrtnout základní výčet možností, pomocí nichž lze do akcií investovat.

Veskrze máme čtyři základní možnosti. Můžeme jít přímou cestou a nakupovat akcie jednotlivých společností, můžeme nakupovat skrze podílové fondy či ETF a neposlední řadě můžeme využít ostatní instrumenty typu derivátů, certifikátů či fondů kvalifikovaných investorů.

Jednoduché intuitivní pravidlo, které nám pomůže lépe spát

Ještě než se pustíme do zkoumání jednotlivých instrumentů, tak tu mám jedno jednoduché doporučení pro všechny začínající investory, které jim v noci pomůže lépe spát. Pravidlo zní: „Neinvestujte do ničeho, čemu nerozumíte!“ Pokud nelze investiční myšlenku či fungování investičního instrumentu srozumitelně popsat v několika jednoduchých větách, potom uděláme lépe, když se jí raději vyhneme. Investujeme-li do něčeho, čemu nerozumíme, koledujeme si o problémy. Ty mají nejčastěji podobu ztráty kapitálu. Díky svému konzervativnímu pravidlu sice můžeme propásnout několik zajímavých investičních příležitostí, ale bezpochyby se zanedlouho objeví jiné, kterým tentokrát budeme rozumět a bez větších potíží pochopíme veškerá rizika s nimi spojená. Připomeňme si základní pravidlo value investování – neztrácejte peníze! Všechny zbývající možnosti jsou již jen dobré.

Jak tedy investovat do akcií?

Naším jednoduchým pravidlem se budeme řídit i při výběru vhodného instrumentu, pomocí kterého budeme investovat do akcií. Proto rovnou zavrhneme kategorii Ostatní, která je pro začínající investory zbytečně složitá, často nákladná, méně transparentní a potenciálně plná nepříjemných překvapení. Jsem přesvědčený, že si více než 90 % akciových investorů bohatě vystačí s jednotlivými akciemi, podílovými fondy a ETF. Začněme od nejjednoduššího.

Akcie levně aneb kouzlo Exchange Traded Funds (ETF)

ETF jsou fondy obchodované na burze cenných papírů, jejichž kořeny sahají do konce osmdesátých let minulého století, kdy byly poprvé představeny v Kanadě a v USA. Jedná se o fondy, jejichž podílové listy/akcie jsou obchodovány na burze, podobně jako například akcie IBM. Mohou být nakoupeny či prodány kdykoliv v průběhu standardního obchodního dne.

ETF jsou považovány za tzv. produkty pasivního investování, protože jejich investiční strategií je nejčastěji prosté kopírování vybraného podkladového indexu[1] (např. amerického akciového indexu S&P 500, komoditního indexu, dluhopisového indexu, indexu vybraného odvětví či jiného). Typickým příkladem akciového indexu je S&P 500. Jedná se o index, který obsahuje 500 největších amerických akcií, které se obchodují na burze NYSE či NASDAQ. Úkolem indexového ETF na S&P 500 je pokud možno co nejvěrnější kopírování výkonnosti tohoto indexu. Pokud tedy index vzroste za den o 1 %, potom by měl v ideálním případě vzrůst i indexový ETF o 1 %.

Ochrana investorů je v ETF srovnatelná s ochranou v podílových fondech. Nad rámec ochrany poskytují i solidní likviditu (jakmile je otevřená burza, může investor ETF kdykoliv rychle a levně nakoupit či prodat) či diverzifikaci (rozložení rizika – fond drží desítky až stovky různých akcií). Jejich největší výhodou jsou však extrémně nízké poplatky! Investor nejčastěji neplatí žádné vstupní či výstupní poplatky a zcela minimální poplatek za obhospodařování (například v případě Vanguard S&P 500 ETF platíme pouhých 0,04 % p.a. vs. cca 1,5 % – 2,0 % v případě tradičních českých podílových akciových fondů!). Jediné výraznější poplatky mohou být spojeny s podáním pokynu k nákupu či prodeji na burze skrze obchodníka s cennými papíry a případně custody poplatky (v případě českých investorů ještě poplatek za měnovou konverzi). Kromě nízkých poplatků se ETF mohou pochlubit i lepší daňovou efektivitou.

Nízké poplatky jsou jednou z nezbytných podmínek investičního úspěchu. Čím vyšší máme poplatky, tím nižší bude naše výkonnost a vice versa. Jak již víme z článku „Magická síla složeného úročení“, tak i sebemenší pokles výnosu má díky složenému úročení zcela zásadní dopady na naši dlouhodobou výkonnost. ETF jsou díky nízkým poplatkům pro běžné investory ideální volbou. Nákupem indexového ETF máme navíc jistotu, že vždy dosáhneme stejného výnosu jako trh.

Jsem přesvědčený, že pasivní indexové ETF by měly být základním stavebním kamenem portfolií většiny individuálních investorů, kteří nemají dostatek znalostí, zkušeností či času, který by byli ochotni věnovat investicím. Pokud se rozhodnou investovat do široce diverzifikovaného nízkonákladového indexového fondu, potom navíc v dlouhodobém horizontu překonají více než 80 % všech aktivně řízených podílových fondů. S naprosto minimálními znalostmi o investicích dají na frak většině profesionálních portfolio manažerů.

Věřím ve schopnosti portfolio manažera – chci aktivní správu svého majetku

Druhou variantou jsou tradiční podílové fondy. Investor svěří své peníze konkrétnímu fondu s přesně definovanou investiční strategií. Profesionální portfolio manažer následně hospodaří s penězi klientů a pomocí výběru konkrétních akcií, podvažováním či nadvažováním jednotlivých regionů či sektorů, časováním trhu či jinými metodami se snaží dosáhnout dostatečně atraktivního výnosu. Výhodou fondů jsou bezesporu úspory z rozsahu, diverzifikace, likvidita či možnost nakupovat akcie z regionů, které jsou individuálním investorům nepřístupné.

Seznam nevýhod není příliš dlouhý. V podstatě bych uvedl pouze jedinou, avšak natolik závažnou, že v mých očích přebije veškerá výše uvedená pozitiva. Jedná se o vysoké poplatky (obzvláště v České republice). Typicky se setkáme s jednorázovým vstupním poplatkem a pravidelným ročním poplatkem za obhospodařování. Čas od času i s výstupním poplatkem či poplatkem za zhodnocení. Sečteno a podtrženo, každý rok se naše výkonnost sníží díky poplatkům o několik procent.

Uveďme si zjednodušený příklad. Máme dva fondy, které investují do amerických akcií. První je ETF na S&P 500 s celkovými ročními náklady ve výši 0,04 %. Druhý je podílový fond, pro který použijeme náklady jednoho typického nejmenovaného podílového fondu v ČR (jednorázový 3 % vstupní poplatek a 2 % roční poplatek za obhospodařování). Oba fondy dosáhnou před odečtením poplatků stejné průměrné roční výkonnosti na úrovni průměrného výnosu amerických akcií v letech 1900 – 2016. Z předchozího článku „Jaké třídy aktiv vynášejí nejvíce“ víme, že se jedná o výnos ve výši 9,3 %. Do obou fondů investujeme 10 000 Kč a peníze vybereme za 20 let. Jaké bude naše zhodnocení? Po 20 letech investování bychom v ETF měli 58 739 Kč, v podílovém fondu pouze 38 344 Kč (tedy zhodnocení 487,4 % vs. 283,4 %). Z příkladu vyplývá jednoduchý závěr. Poplatky jsou zabijákem výkonnosti!

Na druhou stranu pokud si správně vybereme aktivně spravovaný fond, potom mohou být naše celkové výnosy podstatně lepší než v případě nákupu pasivního indexového ETF. Výběr je nicméně časově náročný a vyžaduje jistou dávku znalostí z oblasti investic. Úspěšnost investorů při výběru správného aktivně řízeného fondu bohužel není příliš vysoká. Statistická data nám navíc říkají, že většina aktivně řízených fondů není schopná překonat svou výkonností akciový index. Důvodem jsou primárně vysoké poplatky.

SPIVA U.S. Scorecard report z první poloviny roku 2017 odhalí (zde), že 93,2 % fondů se zaměřením na akcie velkých amerických firem nebylo v 15letém investičním horizontu schopno překonat svou výkonností americký akciový index S&P 500. Připadá vám 15 let jako příliš dlouhá doba? O moc lépe si fondy nevedly ani v 10letém, 5letém či 3letém horizontu (index nepřekonalo 85,1 %, 82,4 % a 81,9 % fondů). Investoři by tudíž ve většině případů udělali lépe, kdyby neinvestovali do aktivně řízeného podílového fondu, ale raději do pasivního indexového ETF.

Výběr vhodného aktivně řízeného fondu je možný. Není však jednoduchý, jak se řada investorů naivně domnívá. Nestačí seřadit fondy dle jejich historické výkonnosti a vybrat fond s nejlepšími výsledky. Výběr vyžaduje podstatně hlubší analýzu. Pokud si na ni investor netroufá, potom udělá nejlépe, pokud zvolí nízkonákladový pasivní indexový ETF.

Vybíráme jednotlivé akcie

Cesta nákupu jednotlivých akcií je nejsložitější a časově nejnáročnější. Úspěch vyžaduje dostatek znalostí, zkušeností, úsilí, psychickou odolnost, disciplínu, správný temperament a předně obrovské množství času. Investor by si měl osvojit znalosti o fungování finančních trhů, o vlivu psychologie na chování investorů, o účetnictví, o oceňování společností, o sestavování a řízení portfolia a další. S trochou entuziasmu a času to však lze zvládnout.

Jakmile si vybudujeme dostatečně robustní vědomostní základnu, tak přichází otázka investiční filosofie. Jak vybírat jednotlivé akcie? Existuje nepřeberné množství různých investičních přístupů a filosofií. Můžeme vybírat akcie pouze na základě studia grafů a cenových pohybů, na základě detailní analýzy firemních finančních výkazů, na základě makroekonomických trendů, psychologie investorů a řady dalších přístupů. Hned na začátku bychom se však měli smířit s myšlenkou, že neexistuje žádný svatý grál investování! Nemá smysl neustále hledat investiční přístup, který by rok za rokem porážel svou výkonností akciový trh a nikdy by neprodělal. Neexistuje!

Náš investiční přístup by měl být předně postaven na logickém a racionálním základu a měl by mít jasná pravidla. Jakmile vybereme vhodný investiční přístup, který odpovídá našemu přesvědčení a temperamentu, pustíme se do budování investičního procesu. Investiční proces je soubor přesně vymezených pravidel, který určuje, jaké akcie budeme nakupovat, jak je budeme vybírat, kdy budeme nakupovat a kdy prodávat, kolik akcií budeme mít v portfoliu a jak velké pozice to budou a další. Většina úspěšných investorů si uvědomuje, že dobře nastavený investiční proces je naprosto klíčovou podmínkou úspěchu. Tržní ceny akcií a chování ostatních investorů nemůžeme ovlivnit. Co však máme plně pod kontrolou je náš investiční proces.

Dalším důležitým faktorem, který máme plně pod svou kontrolou, jsou již několikrát zmiňované poplatky. Základní pravidlo zní: Poplatky jsou zabijákem výkonnosti! Proto by měly být co nejnižší. To by měla zohledňovat i naše investiční filosofie a investiční proces. Pokud budeme například provádět každý rok 100 nákupů a prodejů akcií, potom bychom si měli být hodně jistí svou schopností časovat trhy či vybírat akcie s nadprůměrnou výkonností. V opačném případě totiž budeme v přímém přenosu sledovat, jak naše úspory likvidují vysoké poplatky z obchodování (+ daně).

Při investování bychom měli vzít vždy v potaz veškeré náklady, především pak poplatky za nákup a prodej u obchodníka s cennými papíry, custody poplatky, poplatky z měnových konverzí (resp. spready nákup/prodej), případné poplatky za neaktivitu, celkové náklady fondů, které nakupujeme a v neposlední řadě daně.

Investování do jednotlivých akcií není jednoduché a je časově velmi náročné. Dá se ovšem zvládnout a jsem přesvědčený, že i drobný investor může dosáhnout investicemi do konkrétních společností lepších výsledků než profesionální portfolio manažer. Z podstaty věci však bohužel hraje pravděpodobnost v jeho neprospěch.

Jak nakoupit ETF, podílové fondy a akcie?

Jakmile se rozhodneme nakoupit aktivně řízený podílový fond, budou naše další kroky směřovat nejčastěji na bankovní pobočku, kde podepíšeme potřebné dokumenty a nakoupíme podílové listy. Musíme však zvolit pobočku správné banky. Většina bank totiž nabízí výhradně fondy spravované investiční společností ze stejné finanční skupiny. V ČSOB proto nekoupíte fondy KB či České spořitelny a naopak. Další možností jsou banky, které zprostředkovávají prodej podílových fondů jiných investičních společností než vlastních. Distribuci se v neposlední řadě věnují i finanční poradci. Seznam všech fondů obchodovaných na českém trhu naleznete na stránkách České národní banky (zde) v části Investiční společnosti a investiční fondy.

Chceme-li investovat do ETF či přímo do jednotlivých akcií, neobejdeme se bez obchodníka s cennými papíry, u kterého si musíme otevřít účet. Na výběr máme obchodníky z ČR (seznam na stránkách ČNB zde) a ze zahraničí. Po vyřízení nezbytných dokumentů získáme přístup k obchodní platformě (ke konkrétnímu softwaru či webovému rozhraní) přes kterou můžeme nakupovat/prodávat jednotlivé akcie, ETF a jiné investiční instrumenty. V platformě zároveň vidíme v reálném čase vývoj našich investic.

Investor musí v případě obchodníka s cennými papíry pochopit fungování platformy, strukturu poplatků a zároveň i nebezpečí s ním spojená. Neobejde se bez základní znalosti fungování finančních trhů a pojmů typu burza cenných papírů, typy nákupních/prodejních příkazů, ticker, ISIN, měnová konverze, custody fee, trading fee a dalších. Nejedná se sice o nic složitého, ale i tak je nutné přiznat, že investice do podílových listů je v tomto ohledu podstatně jednodušší.

Samotné otázce správného výběru obchodníka s cennými papíry se budu věnovat v dalším článku.

[1] Existují i ETF s aktivní investiční strategií, které se více podobají klasickým podílovým fondům. Strukturu ETF využívají pouze díky výhodám tohoto unikátního investičního instrumentu. Primárně jsou však ETF produkty pasivního investování.

Tip: Předchozí články naleznete v rubrice Investiční akademie.