Aswath Damodaran, profesor financí na Stern School of Business na New York University, si sestavil svůj vlastní excel, který používá k ocenění téměř každé společnosti poskytující nefinanční služby. Podělil se o něj s širokou veřejností (excel naleznete ZDE) a ve videu níže vysvětluje, jak přesně funguje.

Tip:

– Praktické využití excelu k ocenění akcií Magnificent 7 naleznete ZDE

The post Valuační modely – excel jako nástroj k ocenění firem appeared first on Investice do akcií.

Akcie v USA a ve zbytku světa

Většina obecných investičních pouček o akciích byla odvozena ze studia historických dat amerických akcií. Důvody jsou prosté. Spojené státy mají největší ekonomiku na světě, nejrozvinutější kapitálový trh a jedny z nejdelších časových řad o akciových trzích. Zároveň je zde koncentrováno obrovské množství bohatství a investování do akcií je zde hluboce zakořeněno. Většina nejvýznamnějších knih o investování pochází od amerických autorů. Investiční kurzy na amerických vysokých školách patří k nejlepším na světě. V USA žijí nejbohatší lidé planety, kteří zbohatli výhradně díky svým investičním schopnostem.

Americký akciový trh je nicméně vcelku unikátní. Na počátku minulého století byly Spojené státy prakticky stále rozvíjejícím se trhem. Světu dominovala Evropa. USA měly nízké zadlužení, rychlý hospodářský růst, solidní vymahatelnost práva, dobře fungující právní stát a především byly postaveny na kapitalismu. Díky své unikátní geografické pozici nikdy nezažily na svém území válku. Vyhrály i v případě nejbližších sousedů (Kanada, Mexiko), s nimiž čile obchodovaly. Zároveň disponovaly obrovským nerostným bohatstvím. Po dvou světových válkách se navíc staly na několik desetileté dominantní globální mocností.

Relativní velikost vybraných akciových trhů v letech 1899 až 2023

Zdroj dat: Credit Suisse – Credit Suisse Global Investment Returns Yearbook 2023 Summary Edition

Kombinace výše uvedeného způsobila, že americké akciové trhy mají historicky jedny z nejvyšších dlouhodobých výnosů na světě a zároveň i podprůměrnou rozkolísanost těchto výnosů. To je zřejmé i z tabulky níže, kde nalezneme kromě dlouhodobých reálných výnosů akcií (výnosy z pohledu dolarového investora ponížené o inflaci) i ukazatele volatility a největší poklesy a růsty v jednotlivých letech.

Zdroj: Credit Suisse – Credit Suisse Global Investment Returns Yearbook 2023 Summary Edition

Dlouhodobá reálná výkonnost amerických akcií se v letech 1900-2022 pohybovala na úrovni 6,4 % ročně. Vyšších výnosů dosáhly pouze akciové trhy v Jižní Africe (7,0 %) a v Austrálii (6,7 %), které lze považovat za zcela okrajové trhy. Výkonnost globálních akcií mimo USA se pohybovala na úrovni 4,3 %. Akcie v Evropě rostly ve sledovaném období v průměru o 4,1 % ročně, v případě rozvíjejících se trhů pouze o 3,8 %.

Akciové trhy v USA vyčnívají i při pohledu na nejhorší roční reálnou ztrátu ve zkoumaném období, která byla pouze -38,6 %. Lépe na tom bylo v historii pouze Švýcarsko (-37,8 %) a Kanada (-33,8 %). V zemích zasažených válkou byla situace mnohem horší. V případě Německa byl v roce 1948 propad o 90,8 % (při propadu o 90,8 % musíme v následujících letech zhodnotit svůj majetek o 987 %, abychom se vyšplhali na hodnotu našeho majetku před propadem). Ani válka však nemůže za vše. Například v Irsku v roce 2008 propadly akcie o 65,4 %, v Portugalsku v roce 1978 o 76,6 % nebo ve Velké Británii v roce 1974 o 56,6 %. Horší byla situace prakticky i na všech rozvíjejících se trzích.

V neposlední řadě byla ve zkoumaném období podprůměrná i rozkolísanost výnosů amerických akcií (standardní odchylka 19,9 %).

Slepá důvěra v historická data se nevyplácí

Americká data o výnosech ukazují, že pokud bychom kdykoliv v letech 1900-2022 drželi akcie déle než 15 let, tak jsme vždy vydělali (nominálně, nikoliv reálně). Z výše uvedeného však nelze automaticky vyvodit závěr, že pokud budeme investovat do jakéhokoliv portfolia akcií déle než 15 let, tak vždy vyděláme.

Jak již bylo uvedeno výše, akciové trhy v USA byly v uplynulých 122 letech poměrně specifické. Takže aplikovat slepě závěry vyplývající z historických dat amerických akcií na zbytek světa nemusí být zrovna šťastné. Dokonce i v případě samotných Spojených států by měl investor přistupovat k datům o předchozí výkonnosti se zdravou skepsí. Historie se nemusí opakovat. Nemáme žádnou záruku, že Spojené státy zopakují svůj úspěch i v budoucnu a zůstanou nadále dominantní globální ekonomickou a politickou silou.

Zároveň by bylo pošetilé domnívat se, že jakmile se v historii ještě něco nikdy nestalo, tak se to nestane ani v budoucnu. Historie je plná událostí, díky nimž zbankrotovali investoři, kteří spoléhali na naivní extrapolaci nedávné minulosti.

Vzpomeňme na nemovitostní krizi v USA v letech 2008/2009. Jednou z příčin jejího vzniku byl předpoklad, že ceny domů v USA nikdy v historii nepoklesly. Další ukázkou byl krach amerických akcií v pondělí 19. října roku 1987, kdy americký akciový index Dow Jones Industrial Average propadl během jediného dne o 22,6 %. Jednalo se o největší procentuální denní pokles v historii. Nikdy předtím se nic podobného nestalo. Dále tu máme 11. září nebo pandemii koronaviru a bezprecedentní lock-down celých ekonomik.

V neposlední řadě si můžeme uvést příklad z minulého roku, kdy zároveň prudce klesaly ceny akcií i dluhopisů. To překvapilo zejména ty investory, kteří spoléhali na historické negativní korelace mezi oběma třídami aktiv. Negativní korelace (tzn. cena akcií klesá, cena dluhopisů roste a vice versa) mezi americkými akciemi a dluhopisy nás doprovázela minimálně posledních 20 let. Na základě naivní extrapolace nedávné minulosti pak mnozí usoudili, že tomu tak bude i v budoucnu. Rok 2022 ukázal, že se mýlili.

Investoři byli zaskočeni souběžným poklesem akcií i dluhopisů. Domnívali se, že kombinací obou tříd aktiv drží diverzifikované portfolio, které je dostatečně ochrání před výraznějšími turbulencemi na trzích. Proč tato strategie, která fungovala několik dekád, selhala? Protože se mnozí investoři neobtěžovali prozkoumat delší historii korelací a fundamentální příčiny růstu/poklesu jednotlivých tříd aktiv (a jaké mají změny fundamentů vliv na korelace mezi těmito třídami aktiv – více ZDE).   

Úrokové sazby ve Spojených státech (a prakticky i ve světě) dosáhly vrcholu na počátku osmdesátých let (cca 16 %). Od té doby jen klesaly, a to až k nule (či do záporu v Evropě). Spolu s nimi několik dekád klesala i inflace. Historické tabulky korelací mezi akciemi a dluhopisy za uplynulých 20 let tak zachycovaly prakticky pouze toto specifické makroekonomické prostředí. V roce 2022 však nastal prudký růst inflace a úrokových sazeb. Klíčový fundamentální obrat, který vše změnil.

Výnosy akcií a dluhopisů určují dva klíčové faktory – ekonomický růst a inflace. Při stabilní inflaci určuje výnos obou tříd aktiv ekonomický růst. V takovém případě je korelace mezi oběma třídami aktiv typicky negativní (akcie rostou – dluhopisy klesají a vice versa). Je-li ale hlavním faktorem inflace (prudký růst či prudký pokles), tak je korelace mezi akciemi a dluhopisy rázem pozitivní (inflace roste – akcie i dluhopisy klesají, inflace klesá – akcie i dluhopisy rostou). Více o příčinách v článku AQR „A Changing Stock-Bond Correlation“. A přesně to se stalo i v roce 2022, což mnohé investory zaskočilo.

Když akcie dlouhodobě nevynáší

Vraťme se ale nyní k akciím. Nejlepším příkladem toho, jak nebezpečné je aplikovat závěry o historických výnosech akcií z USA na zbytek světa, extrapolovat nedávnou minulost do budoucna či slepě spoléhat na obecné investiční poučky, je Japonsko (v případě Japonska se jedná o obecnou poučku: „investujte do akcií, dlouhodobě vynáší nejvíce“).

V prosinci roku 1989 se japonský akciový index Nikkei 225 vyšplhal na nejvyšší hodnotu v historii (38 916 bodů). Přibližně o 19 let později dosáhl v březnu roku 2009 hodnoty 7 007 bodů. To představuje propad o 82 % (-8,5 % ročně bez vlivu dividend, včetně reinvestovaných dividend cca -7,7 % ročně).

Pokud bychom tedy měli tu smůlu, že bychom do široce diverzifikovaného portfolia 225 japonských akcií investovali na vrcholu roku 1989, tak bychom po více než 19 letech viděli na výpisu z účtu stále ztrátu ve výši 82 %. „V dlouhodobém horizontu jsou ale přeci akcie vždy ziskové. Když nestačilo 19 let, tak musím být ještě trpělivější“, řeklo by si možná mnoho investorů. Pokud bychom čekali dalších 14 let (celkem tedy 33,4 let), tak bychom na svém účtu stále viděli ztrátu ve výši 24,5 % (-0,8 % ročně bez vlivu dividend, cca +0,3 % včetně reinvestovaných dividend).

Kde se stala chyba? V ceně, kterou jsme v roce 1989 zaplatili. S akciemi je to stejné jako s jakýmkoliv jiným aktivem, které generuje peněžní toky. Budoucí výnos je dán cenou, kterou zaplatíme vs. diskontovanou hodnotou peněžních toků, které aktivum v budoucnu vygeneruje.

Uveďme si velmi zjednodušený příklad. Řekněme, že jsme investovali do garáže, která nám každý rok vygeneruje z nájmu 12 tis. Kč. Pro zjednodušení předpokládejme, že se nájem nebude v budoucnu měnit a s garáží nebudou spojeny žádné dodatečné náklady. Garáž budeme držet dalších100 let a stav nemovitosti bude stále stejný jako v den, kdy jsme ji koupili. To, jaký bude náš výnos z investice, závisí na ceně, kterou za garáž zaplatíme. Pokud ji koupíme za 240 tis. Kč, bude náš výnos 5 % ročně (12 000/240 000). Pokud zaplatíme 480 tis., poklesne na 2,5 % ročně. Podobné je to s akciemi. Peněžní tok zde představují zisky, které firma vygeneruje v budoucnu. Náš dlouhodobý výnos závisí na tom, kolik za danou firmu (resp. její akcie) na počátku zaplatíme. Na rozdíl od jiných tříd aktiv (nemovitosti, dluhopisy, …) jsou ale samozřejmě budoucí peněžní toky firem zahaleny mnohem více v mlze. Princip je nicméně totožný.

Pokud bychom v roce 1989 investovali do japonského akciového indexu Nikkei 225, tak bychom za každý dolar zisku, které firmy v indexu vygenerovaly, platili 70,6 dolaru (index Nikkei 225 se tedy obchodoval za P/E 70,6; Shillerovo P/E – tedy aktuální cena vs. 10letý průměr inflačně očištěných zisků – činil neuvěřitelných 91,65). To je stejné, jako bychom v případě naší garáže, která ročně vygeneruje výnos z nájmu ve výši 12 tis. Kč, zaplatili 847 200 Kč (v takovém případě by byl náš výnos 1,42 % ročně). Pokud bychom použili namísto P/E ukazatel Shillerova P/E s průměrným ziskem za 10 let, tak bychom za garáž zaplatili 1 099 800 Kč (výnos 1,09 % ročně).

Výsledek? I po 33 letech je index Nikkei 225 stále pod svým vrcholem z roku 1989. Vskutku fenomenální spekulativní bublina.  Pokud za jakoukoliv investici zaplatíme příliš vysokou cenu, budou naše výnosy mizerné.

Další zajímavostí z Japonska je, že spekulativní bublina se v zemi neomezila jen na akcie, ale postihla i trh nemovitostí a půdy. Čas od času (obzvláště v posledních letech) slýcháváme i v našich končinách názor, že jedině reálná aktiva si udrží dlouhodobě svou hodnotu. Například půda. O ní se říká, že je přeci „tou nejlepší investicí“, protože ji nelze vytvořit, je jí omezené množství a lidí neustále přibývá. Bohužel i tyto obecné „pravdy“ čas od času narazí. I v tomto případě totiž záleží na ceně, kterou zaplatíme. Je úplně jedno, zda hovoříme o půdě, nemovitostech či akciích. Japonsko je opět pěkným příkladem.

Výše uvedené dva argumenty o půdě se na přelomu osmdesátých a devadesátých let zdály být v zemi vycházejícího slunce obzvláště silné. Omezenost půdy byla umocněna faktem, že se v případě Japonska jednalo o ostrov, který přirozeně není nafukovací. Na konci osmdesátých let se země navíc stále nacházela ve fázi populačního růstu (počet obyvatel Japonska vzrostl od roku 1989 do roku 2010 ze 123 milionů na 128 milionů). Pokud bychom si však v roce 1990/91 koupili kus půdy za 100 USD, potom bychom následujících 28 let sledovali, jak nám její cena rok co rok klesá, a to až na 47 USD.

Japonsko však není jediným příkladem, na kterém si můžeme ukázat, jak nebezpečné je aplikovat závěry o historických výnosech akcií z USA na zbytek světa či slepě spoléhat na obecné investiční poučky. Dlouhodobý investiční horizont by příliš nepomohl ani americkým investorům, kteří by v říjnu 2007 investovali do široce diverzifikovaného akciového indexu MSCI Emerging Markets. Po patnácti letech by se jejich celkový výnos (včetně reinvestovaných dividend) pohyboval pod 1 % ročně (viz graf ishares ETF kopírujícího index MSCI Emerging Markets Index). Bez zohlednění dividend by byli v záporu.    

Index v roce 2007 vynesl na nová maxima zejména optimismus související s čínskými akciemi. V následujících letech bránila výraznějšímu posílení akcií ziskovost firem v indexu. Zisky společností stagnovaly. Zisky v letošním roce by měly být stále nižší než v letech 2007 a 2011 (viz graf níže).

Obecné poučky při zodpovědném investování nestačí

Obecné poučky při zodpovědném investování nestačí! Zejména jsou-li odvozeny výhradně z historických dat z USA a naivně extrapolovány do budoucna. Vždy je třeba udělat si svůj domácí úkol a nespoléhat slepě na poučky, finanční/bankovní poradce, portfolio manažery či nedej bože na různá investiční fóra a moderátory televizních stanic (nejen CNBC).

Dlouhodobý výnos investice určují vždy diskontované peněžní toky, které investice v budoucnu vygeneruje, a cena, kterou za ně zaplatíme.

Pokud investujeme do akciového indexu při P/E 70,6 (jako v případě Japonska), tak nás nezachrání ani čas a ani široká diverzifikace indexu. Platíme příliš vysokou cenu a “odměnou“ nám budou mizerné výnosy. A je zcela irelevantní, že jsou akcie v obecné rovině dlouhodobě jednou z nejvýnosnějších tříd aktiv a že investujeme do indexu složeného ze stovek různých akcií. Stejně tak pokud investujeme do široce diverzifikovaného indexu firem, jejichž ziskovost bude dlouhodobě mizerná, tak nás čeká podprůměrná výkonnost (jako v případě MSCI Emerging Market Indexu).

V dalších článcích si ukážeme dvě jednoduché metody, jak alespoň hrubě odhadnout očekávaný výnos akciového indexu. 

Přečtěte si některé další články z investiční akademie. Například:

• Proč investovat? (část 1.)
• Proč investovat? (část 2.)
• Magická síla složeného úročení – klíčový princip investování
• Základní třídy aktiv aneb do čeho lze investovat?
• Jaké třídy aktiv vynášejí nejvíce?
• Proč investovat do akcií?

The post Když akcie dlouhodobě nevynáší appeared first on Investice do akcií.

Při nákupu indexového fondu je situace totožná. Jen se nestáváme částečným vlastníkem podílu v jedné společnosti, ale v desítkách až stovkách firem. I v tomto případě však v dlouhodobém horizontu záleží primárně na tom, zda se bude firmám v indexu dařit či nikoliv. S jistou dávkou zjednodušení lze říci, že čím rychleji porostou zisky společností v indexu, tím rychleji bude zhodnocovat naše investice.

Tržní cena vs. vnitřní hodnota

Tržní cena akcie osciluje kolem vnitřní hodnoty společnosti (či indexu). V krátkodobém až střednědobém horizontu může být volatilita tržní ceny značná a její vývoj je prakticky nepredikovatelný. Cena kolísá mnohem více než vnitřní hodnota. Vnitřní hodnota je však v dlouhodobém období jako gravitace. Dříve či později přitáhne tržní cenu zpět a cena i vnitřní hodnota se srovnají. Krátkodobě však ovlivňuje vývoj ceny řada faktorů. Mnoho z nich jsou pouze nepředvídatelné „šumy“. Fundamenty samotné hrají krátkodobě vedlejší roli. Hlavní roli začínají hrát až v dlouhodobém horizontu (několika let).

Tomu také odpovídá rozkolísanost tržních cen. Krátkodobě může být volatilita akcií extrémní. Proto se všude setkáváme s upozorněním, že do akcií bychom měli investovat pouze tehdy, máme-li alespoň pětiletý investiční horizont. V opačném případě se vystavujeme zvýšenému riziku ztráty.

To potvrzuje i graf JPMorgan níže, z něhož je zřejmé, že s rostoucím časovým horizontem se snižuje pravděpodobnost, že bude naše investice do akcií ztrátová.   

V obecné rovině tak lze říci, že čím déle investujeme na akciových trzích, tím menší je pravděpodobnost, že přijdeme o peníze. To alespoň platilo v případě amerických akcií v letech 1950-2022.

Výkonnost amerických akcií od roku 1900

V duchu hesla „důvěřuj, ale prověřuj“ si pojďme výše uvedené závěry JPMorgan nezávisle ověřit. Použijeme měsíční data profesora Roberta Shillera ze stránek Yale School of Management (U.S. Stock Markets 1871-Present and CAPE Ratio) a podíváme se na výkonnost amerických akcií od roku 1900.

Nejdříve si z měsíčních dat vypočítáme total return (tedy celkový výnos amerických akcií včetně reinvestovaných dividend). Následně si otestujeme, jak si akcie vedly v jednoletých, pětiletých, desetiletých, patnáctiletých, dvacetiletých a třicetiletých obdobích (Pozn. jedná se o překrývající se období).

Tabulka i grafy níže potvrzují závěry JPMorgan. Čím kratší je investiční horizont, tím rozkolísanější jsou výnosy, a tím větší je riziko ztráty. V případě jednoletého investičního horizontu mohou být ztráty obrovské. Pokud bychom ve sledovaném období trefili nejhorší rok, přišli bychom o 62,3 % svého kapitálu. Na druhou stranu pokud bychom měli štěstí a nakoupili akcie v nejlepším roce, tak jsme mohli vydělat 139,8 %.

Z tabulky je dále zřejmé, že čím déle jsme zůstali na akciovém trhu, tím se snižovala velikost potenciální ztráty. V uplynulých 122 letech nebylo v případě amerických akcií žádné dvacetileté období, kdy bychom přišli o peníze. A to dokonce ani ve chvíli, kdybychom měli nejhorší možné načasování vstupu na akciové trhy (tedy měsíc před Velkou hospodářkou krizí v roce 1929).

Význam dlouhodobého investičního horizontu potvrzuje i další tabulka, která znázorňuje procento ziskových a ztrátových období v rámci daných investičních horizontů. V letech 1900-2022 bylo 26,8 % let ztrátových a 73,2 % let ziskových. V případě pětiletých období bylo již jen 10,8 % z nich ztrátových. Dvacetiletá a třicetiletá období byla vždy zisková (a prakticky i patnáctiletá).

Na grafech níže jsou znázorněny výnosy všech jednoletých, pětiletých, desetiletých, patnáctiletých, dvacetiletých a třicetiletých investičních období. Jak grafy číst? Uveďme si příklad. Graf pětiletého investičního horizontu znázorňuje vždy k danému měsíci průměrný roční výnos amerických akcií za pět předchozích let. K 1. 9. 1929 se tedy například průměrný roční výnos pohyboval na úrovni 33,65 %. Pokud bychom tedy investovali do amerických akcií dne 1. 9. 1924, tak bychom dosáhli za pět let průměrné roční výkonnosti 33,65 %. V grafu pak vidíme všechna pětiletá období v letech 1900-2022.

V dalším článku si ukážeme, jak mohou být obecné investiční poučky (jako je i ta výše) někdy zrádné. Na příkladech akciových trhů mimo USA zjistíme, že v případě některých zemí existovala i třicetiletá období, kdy byly akcie ztrátové. Zároveň si ukážeme, jak zvýšit pravděpodobnost, že se těmto trhům vyhneme.

Tip:

Přečtěte si některé další články z investiční akademie. Například:

• Proč investovat? (část 1.)
• Proč investovat? (část 2.)
• Magická síla složeného úročení – klíčový princip investování
• Základní třídy aktiv aneb do čeho lze investovat?
• Jaké třídy aktiv vynášejí nejvíce?
• Proč investovat do akcií?

The post Čím déle investujeme na akciových trzích, tím menší je pravděpodobnost, že přijdeme o peníze appeared first on Investice do akcií.

Vezměme si příklad akciového investora v roce 2000 (tedy na vrcholu technologické spekulativní bubliny). Pokud by se podíval na výnosy globálních akcií za uplynulých 20 let, tak by zjistil, že se dlouhodobý reálný výnos akcií (výnos očištěný o inflaci) pohyboval na úrovni kolem 10,5 % ročně. Na základě prosté extrapolace nedávné minulosti by pak mohl dospět k závěru, že je tento výnos akciových trhů „normální“, a že s ním lze počítat i v budoucnu. To by byl však závěr zcela chybný (reálný výnos akcií byl v následujících 10 letech -0,6 % ročně).

Osmdesátá a devadesátá léta byla zlatým věkem pro akcie a dluhopisy. Inflace klesala z rekordních výšin v letech sedmdesátých a spolu s ní i úrokové sazby. Zisky firem rostly, stejně tak i světový obchod a globální ekonomika.

Dluhopisy zažily v posledních 40 letech zcela výjimečný bull market. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se úrokové sazby vyšplhaly na nejvyšší úrovně za několik desetiletí (např. v USA vzrostly až k 20 %). Od počátku osmdesátých let však již jen klesaly, a to až k nule (či do záporu v případě Evropy). Pokles sazeb způsobil jeden z největších a nejdelších dluhopisových bull marketů v historii. V roce 2022 však nastal obrat. Prudký růst inflace ve světě přiměl centrální banky k rychlému zvýšení úrokových sazeb a reálný výnos globálních dluhopisů se rázem dostal do záporu (-27 %).  

Zlatý věk je, z podstaty věci, výjimkou. Abychom skutečně pochopili dlouhodobé výnosy a rizika na kapitálových trzích, musíme se podívat na období delší, než je pouhých 10 či 20 let.

Na grafu níže je znázorněna reálná výkonnost akcií, dluhopisů a pokladničních poukázek (ekvivalent hotovosti) v různých zemích světa za posledních 123 let. Patrně nikoho nepřekvapí, že si dlouhodobě vedou nejlépe akcie. Z pohledu akciového investora byl nejvýnosnější akciový trh v Jižní Africe. Druhé a třetí místo obsadila Austrálie a Spojené státy americké. Na opačném konci bylo Rakousko, Itálie a Belgie. Nejvýnosnějším trhem z pohledu dluhopisů bylo Švédsko a Švýcarsko.

V následující tabulce naleznete kromě dlouhodobých reálných výnosů akcií i ukazatele volatility a největší poklesy a růsty v jednotlivých letech.  

Pozn. Veškerá data byla čerpána z publikace Credit Suisse – Credit Suisse Global Investment Returns Yearbook 2023 Summary Edition

The post Jaké byly dlouhodobé výnosy akcií, dluhopisů a hotovosti v jednotlivých zemích? appeared first on Investice do akcií.

Začneme průměrným reálným ročním výnosem od roku 1872. Aritmetický průměrný roční výnos se pohyboval na úrovni 8,4 %, geometrický výnos na 6,9 %.

Pozn. Výnosy z dividend jsou reinvestovány, výnosy jsou upraveny o inflaci.

Jak často akcie klesaly?

Při pohledu na roční výnosy akcií zjistíme, že akcie v 69 % zkoumaného období rostly, ve zbývajících 31 % klesaly. Výnosy v jednotlivých letech mohou být velmi volatilní. V pěti případech propadly akcie během jediného roku v rozmezí 30 % až 40 % (v letech 1917, 1931, 1937, 1974 a v roce 2008).

S prodlužujícím se investičním horizontem klesala pravděpodobnost ztráty

Z grafu níže je zřejmé, že pokud bychom v minulosti investovali do akcií na pouhý jeden rok, tak by byla relativně vysoká pravděpodobnost, že jsme mohli trefit rok ztrátový. S prodlužujícím se investičním horizontem však pravděpodobnost ztráty klesala. Pokud bychom investovali na 20 let, tak se nikdy v průběhu 150 let nestalo, že bychom na amerických akciích nevydělali. A to dokonce ani v situaci, kdy bychom investovali v ten nejhorší možný okamžik v historii (těsně před velkou hospodářskou krizí v roce 1929).  

Z grafu níže je zřejmé, že čím kratší je náš investiční horizont, tím větší je pravděpodobnost, že dosáhneme ztráty.

Jak vypadaly výnosy amerických akcií v jednotlivých dekádách?

Nejlepší a nejhorší měsíce amerických akcií

Pozn. originální článek naleznete ZDE.

The post Americký akciový trh od 19. století do současnosti appeared first on Investice do akcií.

• Část 1. – Většinu svých peněz vyděláte v medvědím trhu – jen si to v tu chvíli neuvědomujete
• Část 2. – Při budování bohatství počítejte s volatilitou
• Část 3. – Ignorujte krátkodobé předpovědi
• Část 4. – Nepřerušujte neuvěřitelnou sílu složeného úročení
• Část 5. – Spořte jako pesimista, investujte jako optimista
• Část 6. – Sestavte si plán s důvěryhodným poradcem
• Část 7. – Investováním získáte svobodu
• Část 8. – Spoření je stejně důležité jako investování
• Část 9. – Investujte systematicky bez ohledu na tržní podmínky
• Část 10. – Shrnutí

Tip:

• Chriss Davis zveřejnil před několika dny komentář za rok 2022 (ZDE), v němž rozebírá hlavní investiční témata pro nejbližší dekádu a akcie v portfoliu svých fondů (zejména pak detailněji akcie společností Capital One, Wells Fargo, Berkshire Hathaway, Applied Materials a Meta).
• Největší pozice Davis Advisors naleznete ZDE.

The post Jak zvládnout mentální hru spojenou s investováním appeared first on Investice do akcií.

To, jakým způsobem management společnosti alokuje kapitál, je klíčové pro dlouhodobý růst hodnoty společnosti, a tudíž i pro její akcionáře. Jak vedení firmy nakládá s nahromaděným kapitálem, který patří akcionářům? Vrací jej ve formě dividend či zpětných odkupů akcií? Investuje jej zpět do společnosti a jejího rozvoje, do výzkumu a vývoje, či do navyšování pracovního kapitálu? Nebo jím plýtvá na nesmyslné fúze a akvizice? Odpovědi na výše uvedené otázky naznačí, jak rychle poroste (či bude klesat) vnitřní hodnota společnosti v čase a tudíž i její tržní cena, která vnitřní hodnotu dlouhodobě kopíruje.  

Problematice alokace kapitálu se rozhodl ve svém nejnovějším reportu „Capital Allocation: Results, Analysis, and Assessment“ věnovat i Michael J. Mauboussin.

V reportu se dočtete o:

• Základních zdrojích kapitálu
• Použití kapitálu
• Alternativách manažerů při alokaci kapitálu
• Hodnocení schopnosti manažerů efektivně alokovat kapitál

The post Alokace kapitálu – klíčová schopnost dobrého managementu appeared first on Investice do akcií.

S postupem času první generace hráčů dospěla a nyní disponuje značnou kupní silou. Hraní her tak již dávno není pouhým dětským koníčkem. Populace hráčů ve světě se odhaduje na cca 3 mld. (55 % v Asii, 15 % MEA, 14 % Evropa, 10 % Latinská Amerika a 7 % Severní Amerika). Videohry získávají na oblibě mezi rodiči po celém světě, s poměrně rovnoměrným rozdělením, pokud jde o globální genderovou vyváženost mezi rodiči.

Jak herní průmysl funguje? Jaké druhy her jsou v současnosti mezi hráči nejpopulárnější? Na jakých zařízeních se hraje nejvíce? Jak se na hrách vydělává? Kdo jsou největší vývojáři a jak se trh konsoliduje? Odpovědi na výše uvedené otázky a mnoho dalšího naleznete ve videu níže.

The post Jak funguje herní průmysl? appeared first on Investice do akcií.

Jaká je historie umělé inteligence? Jak vůbec funguje? Jak mění podnikání a jakým výzvám čelí společnosti při jejím zavádění? Jak změní v budoucnu trh práce? Jací jsou klíčoví hráči v tomto dynamicky se vyvíjejícím odvětví? Odpovědi naleznete ve videu, které problematiku umělé inteligence srozumitelnou formou vysvětluje (pozn. doporučeno zapnutí EN titulků).

The post Umělá inteligence appeared first on Investice do akcií.

Jak odvětví polovodičů funguje? Kdo jsou klíčoví světoví hráči? Jak fungují dodavatelské řetězce? To vše (a mnohem více) se dovíte v povedeném videu níže (doporučeno zapnutí EN titulků).

The post Jak funguje globální odvětví polovodičů a kdo jsou klíčoví hráči? appeared first on Investice do akcií.