Články:

• S&P 500 update ziskové sezóny (4. 8. 2023)
• Agentura Fitch snížila kreditní rating USA na AA+

Názory:

• Boyar Research: TopGolf Callaway Brands (MODG)
• Factor Views 3Q 2023 (JPMorgan)

ETF – postřehy:

• Small-cap akciové indexy – jak ovlivňuje konstrukce indexu jeho výkonnost (State Street)
• Ne všechny S&P 500 ETF jsou si rovny (Invesco)
• Základní principy konstrukce portfolia (State Street)
• Pohled na ziskovou sezónu v USA

Podcasty:

• O investování v krizi

Videa:

• Cena rizika – akciové rizikové prémie (Aswath Damodaran)

• Německo – země na rozcestí

Grafy:

• Největší ztráty value akcií za uplynulých 200 let
• Index volatility (VIX) opět na několikaletých minimech

Infografika:

• Americká závislost na dovozu klíčových minerálů

Čtvrtletní komentáře/dopisy akcionářům

• Přehled nejnovějších čtvrtletních komentářů/dopisů akcionářům

Statistiky:

• S&P 500 – Tržní konsenzus analytiků – Tržby, zisky a ziskové marže
• S&P 500 sektory – Tržní konsenzus analytiků – Tržby a zisky
• S&P 500 Valuace

The post Přehled nejzajímavějších videí a článků týdne 31/2023 appeared first on Investice do akcií.

Mezi investory převládá obecný názor, že value akcie (či v tomto případě spíše statisticky levné akcie) jsou cykličtější, a tudíž i náchylnější vůči hospodářskému poklesu. Empirické důkazy nicméně (dle GMO) ukazují, že value akcie naopak v časech recese outperformují. Příčinou jsou nízká očekávání. Investoři totiž od value akcií nečekají žádné zázraky. Naopak růstové akcie v sobě obsahují často velmi optimistická očekávání růstu tržeb a zisků. Díky tomu se obchodují s prémií. Jakmile investory zklamou, tak ceny prudce klesají (viz graf níže).

V GMO jsou přesvědčeni, že v současnosti jsou velmi atraktivní především tzv. deep value akcie (statisticky nejlevnější akcie).

The post Value akciím se v recesích většinou dařilo appeared first on Investice do akcií.

Po extrémně dlouhém období podprůměrné výkonnosti se value akciím začalo na počátku září 2020 opět dařit. Euforie value investorů měla nicméně jepičí život. Již v polovině května 2021 odmazaly value akcie polovinu dosažených zisků, když se světem začala šířit nová varianta koronaviru s označením Delta, a otěže převzaly opět růstové akcie. Byla nadprůměrná výkonnost value akcií pouze dočasným jevem? Nebo se jednalo teprve o začátek dlouhodobějšího trendu, který byl jen na několik týdnů či měsíců přerušen?

V Research Affiliates se domnívají, že value akcie zůstávají z hlediska relativního srovnání velmi atraktivní investiční příležitostí, a to napříč regiony. Ve Spojených státech jsou dokonce (v relativním srovnání) levnější než na vrcholu technologické spekulativní bubliny na počátku tisíciletí. S postupnou vakcinací obyvatel a ekonomickým oživením by se mělo opět začít dařit cyklickým sektorům ekonomiky a následně i value investorům.

„Zatímco v případě většiny likvidních tříd aktiv se budou muset investoři spokojit se zápornými reálnými výnosy, tak value akcie nabízí v následujících 10 letech průměrnou reálnou roční výkonnost v rozmezí 5 % – 10 %“, domnívá se Robert Arnott z Research Affiliates. Současnou úroveň diskontu value akcií považuje navíc z historického pohledu za výjimečnou. Je přesvědčený, že se jedná o skvělou investiční příležitost, která se nemusí několik dalších desetiletí opakovat.

Studii „Did I Miss the Value Turn?“ naleznete ZDE.

Tip:

• Skvělý nástroj Research Affiliates posuzující očekávanou výkonnost různých tříd aktiv naleznete ZDE.

The post Propásl jsem obrat value akcií? appeared first on Investice do akcií.

1Q/2021 komentář „Early Days in the Value Recovery“ naleznete ZDE.

The post Jak dlouho potrvá současný value cyklus? appeared first on Investice do akcií.

Výše uvedené problematice se v dokumentu Intangible Assets in Value Investing: Statistically Significant (ZDE) věnovala i investiční společnost First Eagle Investment Management. Přečtěte si, k jakým závěrům dospěli.

Několik zajímavých grafů:

The post Nehmotná aktiva ve value investování appeared first on Investice do akcií.

Extrémy zaujaly profesionální portfolio manažery i drobné investory. Ti hledají levný a nenáročný způsob, jak nakoupit diverzifikované portfolio statisticky levných akcií, které při troše štěstí brzy překonají svou výkonností nejen tržní index, ale i růstové akcie.

Řada investorů při svém hledání narazí dříve či později na value indexy. Jedná se o indexy, které jsou sestavovány dle předem definovaných transparentních kritérií, na základě nichž vybírají „value“ akcie. Tyto indexy následně kopíruje řada tzv. smart beta či faktorových ETF (Exchange Traded Fund).

Na první pohled se může zdát, že se jedná o ideální nízkonákladový produkt, pomocí něhož lze bez větší námahy získat expozici vůči „value“ akciím a snadno tak vsadit na jejich případnou nadprůměrnou výkonnost v budoucnu. Avšak jak již tomu tak bývá, ďábel se vždy skrývá v detailu. A není tomu jinak ani v případě value indexů.

Ponechme nyní stranou otázku, že ne každou statisticky levnou akcii (akcie s nízkým P/E, P/S, P/BV, P/CF, …) lze považovat za value akcii a ne každou statisticky drahou akcii za růstovou. Hlavním problémem řady současných value indexů (a na ně navázaných smart beta/faktorových ETF) je velmi různorodá metodika konstrukce těchto indexů, která se často značně odchýlila od klíčových závěrů akademických studií, které se dlouhodobou nadprůměrnou výkonností value akcií zabývaly.

Co nám říkají o value akciích studie?

Z akademických i empirických studií vyplývá, že dlouhodobá výkonnost value akcií byla v minulosti nadprůměrná.

„Mezi nejznámější studie, které se zabývaly problematikou nadvýnosu value akcií, patří paradoxně díla tvůrců Teorie efektivních trhů profesorů Eugena Famy a Kennetha Frenche. V materiálech Common Risk Factors in the Returns on Stocks and Bonds a The Cross-Section of Expected Stock Returns autoři na historických datech zachycujících vývoj akcií ve Spojených státech od roku 1963 do roku 1990 dokázali, že v dlouhodobém horizontu dosahovaly value akcie – definované jako společnosti s nízkým ukazatelem ceny k účetní hodnotě podniku (P/B) – nadprůměrných výnosů. Akcie rozdělili do několika portfolií a zjistili, že 20 % akcií (kvintil) s nejnižším ukazatelem P/B dosáhlo průměrné roční výkonnosti ve výši 20,5 %. Výkonnost akcií s nejvyšším ukazatelem se ve sledovaném období pohybovala na úrovni 10,2 %, průměr trhu dosáhl 15,9 %.

K podobnému závěru dospěl i David Dreman, který ve své knize Contrarian Investment Strategies: the Next Generation zkoumal výkonnost value akcií v případě 1500 největších veřejně obchodovaných společností v USA v období od roku 1970 do roku 1996. Akcie rozdělil dle jednotlivých valuačních ukazatelů do kvintilů a zkoumal jejich výkonnost. Zjistil, že akcie s nejnižším ukazatelem P/E dosáhly ve sledovaném období průměrné výkonnosti 19 % ročně, akcie s nejvyšším ukazatelem 12,3 % ročně, výkonnost trhu se pohybovala ve sledovaném období na úrovni 15,3 %.

Ve své knize zároveň odkázal i na externí studii z roku 1977 (Investment Performance of Common Stocks in Relation to their Price/Earnings Ratios: a Test of the Efficient Market Hypothesis), v níž Synjoy Basu zkoumal roční průměrné výnosy akcií seřazené dle indikátoru P/E do kvintilů, a to v období od roku 1957 do roku 1971. I zde bylo potvrzeno, že akcie s nejnižším ukazatelem svou výkonností výrazně překonaly akcie s vysokým ukazatelem (16,3 % vs. 9,3 %). K podobným výsledkům dospěl Dreman i při zkoumání dalších oblíbených ukazatelů value investorů. Výkonnost kvintilu s nejnižším poměrem ukazatele P/B překonala kvintil s nejvyšší hodnotou o 6,8 % (18,8 % vs. 12 %). V případě dividendového výnosu, který zkoumá cenu akcie ve vztahu k výši vyplácené dividendy, se celková výnosnost akcií s nejvyšším dividendovým výnosem pohybovala na úrovni 16,1 %, s nejnižším pak na úrovni 12,2 %.

V neposlední řadě stojí za pozornost studie Value vs. Glamour: A Global Phenomenon z roku 2012, kterou publikoval Brandes Institute. I zde se autoři zaměřili na členění akcií z hlediska kvantifikovatelných fundamentálních/valuačních ukazatelů a na zkoumání jejich historické výkonnosti, tentokrát však v mnohem širším měřítku. Soustředili se nejen na americké akcie, ale i na evropské, asijské či na akcie rozvíjejících se zemí.

Výsledky navázaly na studie provedené v minulosti a potvrdily, že nepopulární value akcie překonaly v dlouhodobém období svou výkonností populární akcie růstových firem. Akcie byly rozděleny dle velikosti ukazatele P/B do deseti portfolií, a to v pořadí od nejvyšší hodnoty ukazatele po nejnižší, a následně byla zkoumána průměrná anualizovaná pětiletá výkonnost jednotlivých decilů. Akcie s nejnižším ukazatelem překonaly poměrně jednoznačně svou výkonností akcie s nejvyšší hodnotou P/B, a to ve všech regionech. Obdobných výsledků bylo dosaženo i v případě P/E a P/CF.

Ve srovnání s předchozími studiemi však šli autoři ještě o krok dále a zkoumali i stálost těchto výsledků v čase. Zjišťovali, zda byly celkové nadvýnosy value akcií dostatečně konzistentní. Výsledky byly až překvapivě jednoznačné. V období od roku 1980 do roku 2012 překonaly globální růstové akcie value akcie pouze ve třech obdobích (v případě amerických akcií ve čtyřech obdobích). Pomyslnou třešničkou na dortu bylo zjištění, že value akcie dosáhly nadprůměrného výnosu při nižší volatilitě, což je v přímém rozporu s teorií efektivních trhů.“ (Citace z knihy Investice do akcií – Základy value investování)

Pozn. K dalším zajímavým zdrojům patří – What has Worked in Investing: Studies of Investment Approaches and Characteristics Associated with Exceptional Returns, Value and Momentum Everywhere, Value and Growth Investing: Review and Update, Value Investing Retrospectivea další.

Z výše uvedených studií lze vyvodit závěr, že nadprůměrné výkonnosti dosahovaly primárně akcie, které spadaly do 10-20 % nejlevnějších akcií na trhu.

Value indexy a jejich konstrukce

Člověk by přirozeně očekával, že většina současných value indexů bude konstruována v souladu s výše uvedenými závěry studií. To by se však zmýlil! Každý z value indexů má zcela odlišnou metodiku, na základě níž je konstruován (viz například metodiky MSCI ZDE či ZDE, S&P ZDE či Russell ZDE). Nelze proto očekávat, že by indexy dosáhly obdobných výsledků, jaké byly prezentovány ve studiích, s nimiž mají mnohdy společné snad jen ony value ukazatele a označení „value“. 

Jaké jsou hlavní rozdíly? Každý index používá různé value ukazatele, má odlišné řazení akcií, jiný počet akcií v portfoliu, přiřazuje odlišné váhy jednotlivým akciím dle specifických kritérií, má jiné intervaly rebalancování, zachází odlišně s korporátními akcemi, extrémními či chybějícími hodnotami a další. Jen samotný MSCI definuje minimálně tři různé způsoby konstrukce value indexů (viz dokument Finding Value – Understanding Value Investing).

Podívejme se například blíže na MSCI Enhanced Value Indexes. Při prostudování metodiky zjistíme, že v MSCI počítají pro každou akcii tzv. value skóre, a to na základě ukazatelů Forward Price to Earnings  (Fwd P/E), Enterprise Value/Operating CashFlows (EV/CFO) a Price to Book Value (P/B). Následně každé akcii přiřadí relativní z-skóre vůči základnímu indexu a pro každou akcii vypočítají sektorové z-skóre. Konečné z-skóre je vypočítáno z relativního sektorového z-skóre.

Každé akcii ve value indexu je následně přiřazena různá váha, která je rovna součinu její aktuální tržní kapitalizace v době kalkulace a konečného value skóre akcie. Nakonec je třeba zajistit tzv. sektorovou neutralitu vůči základnímu indexu. Co to znamená? Řekněme, že akciový index S&P 500 (v našem případě jej budeme považovat za základní index) je složen pouze z technologického sektoru, sektoru průmyslu a sektoru komunikací, a to v poměru 60 %, 30 % a 10 %. Sektorová neutralita znamená, že v našem value indexu musíme mít obdobné procentuální zastoupení sektorů jako v indexu základním.

Vše lépe pochopíme při pohledu na tabulku níže, která srovnává sektorové složení dvou ETF – iShares MSCI USA ETF (ETF kopírující základní index) a iShares MSCI USA Value Factor ETF (ETF kopírující value index).

Úskalí value indexů

Různé metodiky konstrukce value indexů vedou k různě sestaveným portfoliím a přirozeně i k různým výsledkům z hlediska výkonnosti.

Vraťme se na chvíli zpět k našemu příkladu sektorové neutrality. Řekněme, že všechny akcie v sektoru průmyslu a komunikací budou 4x levnější než akcie v technologickém sektoru, který se bude nacházet ve spekulativní bublině. Rozum velí zahrnout do value indexu co nejvíce nejlevnějších akcií a vyhnout se akciím předraženým. Index by tedy měl obsahovat sektor průmyslu a komunikací a případně by měl být doplněn o nejlevnější tituly z technologického sektoru. V takovém případě by však z pohledu MSCI nebyla zajištěna sektorová neutralita. Technologický sektor proto bude mít v indexu největší váhu, a to i přesto, že je nejlevnější akcie ze sektoru dražší než nejdražší akcie ze sektoru průmyslu a komunikací. Výsledkem je, že value index neobsahuje nejlevnější akcie na trhu, ale jen statisticky nejlevnější akcie z každého sektoru. Z názvu indexu to lze však jen těžko odvodit.

Dalším potenciálním problémem je u řady value indexů příliš velký počet akcií v indexu. Ze studií vyplývá, že ideálně by měl být index konstruován pouze z 10-20 % nejlevnějších akcií. Čím více akcií v indexu bude, tím nižší lze očekávat nadprůměrný výnos (za předpokladu, že by se minulost opakovala).

Uveďme si konkrétní příklad, který vychází z grafu pětiletých výkonností jednotlivých decilů dle ukazatele P/B (viz graf výše). Řekněme, že máme akciový index rozvíjejících se zemí o celkovém počtu 1 000 akcií. Z grafu je zřejmé, že historicky dosáhly nejvyšší výkonnosti akcie v posledním decilu s nejnižším ukazatelem P/B (cca 20 %). Výkonnost ostatních decilů přibližně odhadneme a podíváme se, jakou výkonnost by měly jednotlivé value indexy, kdyby byly složeny z druhého, čtvrtého a sedmého decilu. Výsledek je zřejmý z tabulky níže.

Index čítající 1 000 akcií by dosáhl průměrné výkonnosti 12,3 %. Pokud by náš value index vycházel z výsledků akademických studií, potom bychom jej zkonstruovali pouze z 20 % nejlevnějších akcií v indexu (tedy z devátého a desátého decilu). V takovém případě bychom dosáhli výkonnosti 17,6 %. Pokud bychom požadovali o něco větší diverzifikaci a namísto 200 akcií bychom preferovali 400 (tedy 4 nejlevnější decily), potom by naše výkonnost klesla na 16,1 %. Pokud bychom investovali do 2/3 nejlevnějších akcií na trhu (do cca 7 decilů), potom by výkonnost propadla na 14 %. To již není o mnoho výše než je průměr všech 1 000 akcií.

V našich úvahách bychom měli dále zohlednit otázku nákladů. Klasické indexové ETF mají tradičně velmi nízké celkové náklady (TER – Total Expense Ratio). Smart beta/faktorové ETF, mezi které se řadí i value ETF, mají náklady vyšší. Zároveň mají často i vyšší obrat portfolia, což náklady dále zvyšuje. Pokud bychom tedy od našich 14 % odečetli veškeré dodatečné náklady, dostali bychom se na hodnoty srovnatelné s indexovým ETF složeným z 1 000 akcií a naše investice do value indexového ETF by rázem postrádala smysl.

Není value index jako value index

Pod nálepkou “value“ se v posledních letech schovává velké množství rozličných investičních produktů. Je pravdou, že hranice value přístupu nejsou pevně definované. Nejen že akademická sféra definuje value akcie jinak než většina praktikujících value investorů, ale i mezi value investory samotnými nalezneme celou řadu přístupů, které se od původních myšlenek Benjamina Grahama značně vzdálily.

Podobné je to i v případě value indexů. Několik let trvající podprůměrná výkonnost value akcií a současná extrémní odchylka vůči normálu svádí řadu investorů k investování do value indexových ETF, pomocí nichž se snaží bez většího úsilí participovat na případném návratu k průměru. Doufají, že se value akciím začne dříve či později opět dařit, a oni si tak zajistí nadprůměrné výnosy.

Cestu value indexových ETF volí obzvláště ti, kteří nechtějí vybírat jednotlivé akcie sami. Často však zapomínají na domácí úkol, který je nutné odpracovat. Pouhá nálepka „value“ sama o sobě nestačí. Každé ETF kopíruje jiný index, každý z value indexů je jinak konstruován. Výsledkem bude odlišná výkonnost a expozice vůči value faktoru. Každý investor by měl proto pečlivě prostudovat a pochopit metodiku konstrukce podkladových value indexů, které jím zvažované ETF kopíruje, a zamyslet se nad případnými riziky s nimi spojenými. Výnosový potenciál jednotlivých value indexů totiž může být velmi rozdílný.

The post Přemýšlíte o value indexovém ETF? Potom raději pečlivě vyberte podkladový value index. appeared first on Investice do akcií.

Kompletní podcast naleznete ZDE.

Hlavní myšlenky:

• Value investování není faktorové investování – tedy investování do akcií s nízkými valuačními ukazateli jako P/BV či P/E. Value investování je o porovnání aktuální tržní ceny s hodnotou všech budoucích cash-flow, které firma vygeneruje.
• Vždy je třeba mít rozumné odhady budoucích cash-flow a nepodléhat přehnanému optimismu. Jako příklad uvádí technologickou firmu Microsoft (MSFT), do níž investovali před 10 lety. Tou dobou nepočítali investoři takřka s žádným růstem cash-flow a byli značně pesimističtí. Pozici přirozeně uzavřeli příliš brzy. Nicméně prodávali v době, kdy se pesimismus přelil v nezdravý optimismus, který se vyznačoval velmi vysokými očekávanými budoucími cash-flow.
• Řada value investorů uzavírá své fondy. V posledních letech totiž nejsou schopni překonat tržní index a je pro ně psychicky velmi obtížné čelit dlouhotrvající nespokojenosti svých klientů.  
• V Pzena Investment upravili svůj investiční proces a jsou opatrnější v případě akcií s vysokou volatilitou. Z historických dat zjistili, že eliminací firem s vysokou volatilitou jsou schopni snížit riziko potenciálních bankrotů v portfoliu.
• Akcie kvalitních firem jsou většinou ty, které chce nakupovat každý. Proto jsou jejich ceny vysoké a často se tudíž nejedná o dobrou investici. Většinou jde o firmy s vysokou rentabilitou kapitálu, stabilními zisky a nízkým zadlužením, které řada investorů vnímá jako jakýsi ekvivalent dluhopisů. Prostředí velmi nízkých úrokových sazeb zájem o tyto akcie ještě umocnilo. O průměrné a podprůměrné firmy mnohdy není zájem, což se projevuje i na jejich ceně.   
• Value akcie většinou vykazují nadprůměrnou výkonnost na začátku recesí.

The post Proč je tak obtížné být disciplinovaný value investor appeared first on Investice do akcií.

Kompletní 3Q/2020 komentář Pzena Investment Management naleznete ZDE.

Hlavní myšlenky:

• Value investování zažívá nejhorší období podprůměrné výkonnosti v historii. Jen v posledních 12 měsících zaostalo za výkoností růstového přístupu o 44 %.
• V PIM hledají akcie, jejichž aktuální tržní cena je dostatečně nízká vůči současné hodnotě všech budoucích peněžních toků, které akcie/firma vygeneruje, při použití normální úrovně zisků.
• Value není faktor. Jedná se o logický investiční přístup, v rámci kterého odhadneme dlouhodobou hodnotu společnosti a rozhodneme, zda existuje nesoulad mezi těmito fundamenty a současnou tržní cenou.
• Valuační ukazatele typu P/BV, P/E či P/CF nejsou schopny určit hodnotu společnosti, ale jsou užitečné při studiu minulých valuačních cyklů.
• Value investování se historicky začalo dařit vždy, když trh začal očekávat konec recese.
• V PIM nakupují akcie firem, jejichž cena propadla z důvodu dočasných potíží.
• Value cykly jdou ruku v ruce s ekonomickými cykly.
• Nevyplácí se čekat na katalyzátor, který sestupný trend obrátí. To už je většinou příliš pozdě.
• V PIM studovali výkonnost value akcií v posledních 14 recesích v USA a 8 recesích v Japonsku, které již několik desetiletí bojuje s nízkými úrokovými sazbami. Závěry naleznete v komentáři.
• Tržní ceny růstových společností tlačí vzhůru primárně expanze valuací, podstatně méně potom samotný růst jejich zisků.
• Současná situace se podobá technologické bublině z přelomu tisíciletí.
• Dříve či později se situace vrátí k normálu.
• Value investování není mrtvé. Myšlenka nákupu aktiva za cenu nižší než je současná hodnota jeho budoucích peněžních toků nemůže zemřít. Naopak expanze valuací zemřít může.

Tip:

• Aktuální portfolio fondu Pzena Emerging Markets Value Instl naleznete ZDE
• Aktuální portfolio fondu Pzena Mid Cap Value Instl naleznete ZDE
• Aktuální portfolio fondu Pzena Small Cap Value Institutional naleznete ZDE

The post Value – Když ne teď, tak kdy jindy? appeared first on Investice do akcií.

Rok 2019 se z hlediska výkonnosti akcií zapsal do historie jako jeden z nejlepších za řadu let. Při pohledu na výkonnost amerického akciového indexu S&P 500 zjistíme, že motorem růstu byl primárně technologický sektor, který byl zodpovědný za 1/3 výkonnosti celého indexu. Půjdeme-li ještě do většího detailu, zjistíme, že pouhé dvě společnosti (Apple a Microsoft) byly zodpovědné za 14,8 % výkonnosti S&P 500.

S dalším zajímavým grafem přišli analytici z Boyar´s Intrinsic Value Research (resp. SG Cross Asset Research). Graf ukazuje, proč bylo pro aktivně řízené fondy v posledních letech tak obtížné překonat výkonnost amerického akciového indexu S&P 500. V posledních dvou letech bylo z akcií 16 000 veřejně obchodovaných společností schopno překonat index pouhých 20 % z nich. Před deseti lety to bylo přitom 70 %.

Value akciím, zde definovaným z akademického úhlu pohledu – tedy akcie s nízkými hodnotovými ukazateli (např. P/E, P/BV, P/CF, P/S, …), se v uplynulých letech nedaří. Ve fondu FPA Capital přirovnávají současnou situaci ke konci devadesátých let, tedy k období těsně přes splasknutím technologické spekulativní bubliny.

Zároveň však připomínají, že období podprůměrných výsledků bývají často vystřídána nadprůměrnou výkonností.

V Heartland Advisors si zase všímají rekordního počtu společností v indexu Russell 2000 Growth, které nejsou schopné generovat zisk. Situace je podobná jako na vrcholu spekulativní bubliny na přelomu tisíciletí.

Dále poukazují na skutečnost, že výkonnost akciového indexu S&P 500 táhne vzhůru jen několik málo společností. Největší firmy v indexu mají čím dál větší váhu. Deset největších společností v indexu S&P 500 má v současnosti 3x vyšší tržní kapitalizaci než celý index Russell 2000.

V Crescat Capital zase varují před vysokými valuacemi amerických akcií.

Dále jsou přesvědčeni, že jednou z příčin nízké inflace jsou levné komodity, které se nachází již několik let v bear marketu. Obávají se však, že v následujících 10 letech by se situace mohla změnit.

Vysoké valuace US akcií zaujaly i RGA Invetsment Advisors.

Martin Capital Management zase znervózňuje rostoucí zadlužení amerických korporací.

The post Nejzajímavější grafy z čtvrtletních dopisů akcionářům za 4Q 2019 appeared first on Investice do akcií.

Kompletní analýzu naleznete ZDE.

Několik zajímavých grafů ze studie:

Rozklad relativní výkonnosti value akcií na jednotlivé zdroje výnosů

Relativní kvalita US value akcií

Relativní valuace US akcií

The post Vrátí se nadprůměrná výkonnost value akcií? Pravděpodobně ano, konstatuje studie GMO. appeared first on Investice do akcií.