Adient

Společnost Adient (Ticker: ADNT) se na konci roku 2016 odštěpila (tzv. spinoff) od Johnson Controls (JCI). Jedná se o největšího výrobce automobilových sedadel na světě. Důvodem odštěpení byla snaha Johnson Controls zaměřit svou pozornost primárně na segmenty svého podnikání mimo automobilové odvětví. Nygren uvádí, že navzdory vysokým úsporám z rozsahu nedosahují ziskové marže společnosti hodnot svých nejbližších konkurentů. Věří ovšem, že současný management dokáže marže v budoucnu zvýšit. Upozorňuje, že firma má významný (více než 40 %) podíl na rychle rostoucím čínském trhu. Domnívá se, že řada analytiků oceňuje firmu pouze na základě ukazatele EV/EBITDA, což úplně nedoceňuje hodnotu případných zisků ze společného podnikání s čínskými partnery. Firma se navíc prodává za atraktivní valuace.

Rychlý pohled na základní fundamenty společnosti

Pokud se v rychlosti společně podíváme na základní fundamenty na www.finance.yahoo.com v sekci Statistics, potom zjistíme, že se firma obchoduje za pouhý devítinásobek ročních zisků (P/E = 8,9), 0,48 násobek ročních tržeb a 8,8 násobek hodnoty podniku k zisku před úroky, zdaněním, odpisy a amortizací (EV/EBITDA), čímž se na první pohled řadí ke statisticky levnějším akciím na trhu. Ukazatel ceny k účetní hodnotě (P/B) dosahuje 1,8 násobku, přičemž rentabilita vlastního jmění (ROE) je 21,5 %, což je hodnota nad tržním průměrem. I z toho úhlu pohledu se tudíž firma nezdá na první pohled nijak zvlášť drahá. Zadlužení je po odštěpení na rozumné úrovni (Debt/Equity = 75,3 %). Rentabilita aktiv (ROA) se pohybuje na úrovni 4 %. Tržní kapitalizace firmy je 7,7 mld. USD. Provozní cash flow se pohybuje na úrovni 746 mil., volné peněžní toky na 2,2 mld.. Zisk na akcii se pohybuje na úrovni 9,34 USD. Tržby v uplynulém čtvrtletí rostly o 1,3 % na 16,2 mld. Dividendový výnos činí 1,0 %. Po rychlém pohledu na základní fundamenty si myslím, že si firma zaslouží i hlubší analýzu.

Charter Communications

Charter Communications (Ticker: CHTR) charakterizoval Nygren jako silnou společnost s výjimečným managementem, která se obchodovala za atraktivní cenu. Společnost je poskytovatelem vysokorychlostního internetového připojení. Nygren upozorňuje, že Charter Communications je na spoustě trhů jediným hráčem, který má k dispozici vyhovující síť schopnou zajistit dostatečně rychlé připojení uživatelů. CEO si vybudoval v oboru solidní reputaci a jeho zájmy jsou v souladu se zájmy akcionářů. Zprávy o potenciální fúzi, která se nakonec neuskutečnila, měly negativní vliv na cenu, což údajně Nygrenovi umožnilo nákup za rozumnou cenu.

Rychlý pohled na základní fundamenty společnosti

Na rozdíl od Adientu se Charter po zevrubném seznámení se se základními fundamenty jeví o poznání méně zajímavá. Má relativně vysoké value ukazatele (P/E = 117, P/S = 2,47, P/B = 2,65, EV/EBITDA = 10,36), nízkou rentabilitu vlastního jmění a aktiv (ROE = 2,3 %, ROA = 1,9 %) a vysoké zadlužení (Debt/Equity = 160 %). Tržby rostly v uplynulém čtvrtletí tempem 4,2 %, zisk propadl o 74,6 %. Tržní kapitalizace se pohybuje na úrovni 102 mld. USD. Provozní cash flow je 11,9 mld. a volné peněžní toky 5 mld.. Firma nevyplácí dividendy.

Zajímavá se zdá být vlastnická struktura, kdy insideři vlastní 25,4 % firmy (v tomto případě vlastní významný podíl akcií firma Liberty Broadband). Zajímavé také je, že 3,4 % firmy vlastní i Berkshire Hathaway Warrena Buffetta a 1,5 % známý hedge fond Lone Pine Capital. To vybízí k hloubkové analýze, kdy se můžeme pokusit přijít na důvody, proč tyto fondy akcie nakupovaly a proč je považovaly za podhodnocené. Při prvním pohledu na základní fundamenty není atraktivita akcií příliš zřejmá. Firma nepatří ke statisticky levným akciím, proto musí být hodnota ukryta jinde. To si však bezpochyby vyžádá hodně důkladné pátrání bez záruky, že nakonec pochopíme, proč fondy nakupovaly. Ponechám tedy na zvážení, zda stojí za čas.

V průběhu čtvrtletí ukončil fond svou pozici v JP Morgan Chase.

Kdo je Bill Nygren?

Bill Nygren je portfolio manažerem ve společnosti Oakmark Funds, kde spravuje portfolia fondů Oakmark Select Fund (od roku 1996), Oakmark Fund (od roku 2000) a Oakmark Global Select Fund (od roku 2006). Působí také jako Chief Investment Officer v investiční společnosti Harris Associates, do níž nastoupil již v roce 1983. Nygren vyznává value investiční přístup a má velmi bohaté praktické zkušenosti. Hledá spíše kvalitní akcie za přijatelnou cenu. Nepatří do kategorie deep value investorů. Jeho čtvrtletní komentáře můžete nalézt zde.

Tip: Další zajímavé čtvrtletní komentáře value investorů naleznete v rubrice Čtvrtletní komentáře value investorů. Seznam významných value investorů a odkazů na jejich portfolia naleznete v rubrice Seznam value investorů.

The post Oakmark Select Fund investoval ve 4Q do společnosti Adient a Charter Communications appeared first on Investice do akcií.

V předchozích dílech Investiční akademie jsme si vysvětlili dva základní důvody proč investovat (zde a zde) a popsali důležitý princip složeného úročení (zde). Nyní se podíváme na čtyři hlavní třídy aktiv, které představují komplexní (avšak nikoliv kompletní) výčet našich investičních možností. Seznam sice není úplný, ale pro začátek je dostačující.

Rozdělení aktiv

Třída aktiv je pojem označující skupinu investic s podobnými charakteristikami. Aktiva můžeme rozdělit do čtyř základních tříd – hotovost a její ekvivalenty, dluhopisy, akcie a alternativní investice.

Hotovost a její ekvivalenty

Za hotovost a její ekvivalenty nejčastěji považujeme vklady na bankovních účtech (většinou vklady na viděnou), termínované vklady (vklady s předem vymezenou dobou uložení peněz v bance a přesně stanoveným úrokem), depozitní certifikáty, státní pokladniční poukázky (krátkodobá půjčka státu se splatností do 1 roku) či komerční papíry (krátkodobé půjčky podnikům se splatností do 1 roku, v ČR nejsou příliš běžné).

Hotovost si najde v menší či větší míře své místo v každém portfoliu. Z dlouhodobého hlediska má však jednu obrovskou nevýhodu. Její výnos je relativně nízký, a proto drží velmi obtížně krok s inflací. Není proto vhodná pro dlouhodobé investování. Na druhou stranu je bezpečná a vysoce likvidní. Stává se neocenitelným aktivem v dobách spekulativních bublin, kdy mohou být jiné třídy aktiv předražené. Poskytuje totiž po nezbytně dlouhou dobu bezpečný přístav pro naše jmění, a to do chvíle, než se na trzích znovu objeví dostatečně atraktivní investiční příležitosti. Fyzické osoby mají navíc často ve srovnání s finančními institucemi podstatně lépe úročené spořicí účty, které svou výkonností často překonávají i dluhopisy. K dalším výhodám patří pojištění vkladů. Vklady (včetně úroků) u bank, stavebních spořitelen a družstevních záložen jsou ze zákona pojištěny. Pokud není některá z výše uvedených institucí schopna dostát svým závazkům, vyplatí Fond pojištění vkladů všem fyzickým a částečně i právnickým osobám 100 % jejich vkladů, a to až do výše 100 000 EUR. Z hlediska bezpečnosti jsou tudíž vklady do sto tisíc eur ekvivalentem státních dluhopisů, a to bez ohledu na kreditní kvalitu banky, u níž jsou uloženy.

Dluhopisy

Dluhopisy jsou cenné papíry, které nám zaručují splacení dlužné částky, kterou jsme protistraně půjčili a případně i vyplacení předem stanovených výnosů (kupónů). Dluhopisy využívají nejčastěji státy, územní samosprávní celky a firmy, které si pomocí nich zajišťují své financování, aniž by si musely půjčovat od bank. Nejčastěji se setkáváme s dluhopisy s fixním kupónem, které vyplácejí držiteli na pravidelné bázi (půlroční, roční) výnos v podobě kupónu. Typickým příkladem může být český státní dluhopis splatný v roce 2030, který platí pravidelný roční kupón ve výši 0,95 % a má nominální hodnotu 10 000 Kč. Pokud by byl emitován za nominální hodnotu, potom bychom koupí jednoho dluhopisu půjčili státu 10 000 Kč. Stát by nám z této částky každý rok platil úrok ve výši 0,95% a v roce 2030 by nám navíc splatil i našich 10 000 Kč, které jsme mu na začátku půjčili. Jako u jakékoliv jiné půjčky, tak i u investice do dluhopisů riskujeme, že nám dlužník naše peníze nevrátí. Může totiž zbankrotovat. Schopnost dlužníka splácet své závazky vyjadřuje tzv. rating dluhopisu, který vydávají renomované ratingové agentury (nejznámější Moody´s, Fitch, Standard&Poors). Rating je orientačním ukazatelem, který vypovídá o kvalitě emitenta. Na základě ratingu můžeme dluhopisy dělit do dvou základních kategorií – investiční a spekulativní.

Variací dluhopisů je nepřeberné množství. Jako příklad uveďme jen některé. Například kupón dluhopisu nemusí být vždy fixní, ale může být i proměnlivý či dokonce žádný. V případě proměnlivého kupónu je navázán na nějakou referenční sazbu, která se v čase mění a s ní i výše vypláceného kupónu. Dluhopisy s nulovým kupónem zase investor nakupuje na počátku se slevou vůči částce, kterou musí dlužník splácet. Tato sleva pak při splacení představuje výnos investora (např. Dluhopis, v rámci kterého se nám dlužník zavázal zaplatit za 3 roky 100 Kč, nakoupíme jen za 90 Kč. Deset korun představuje náš celkový výnos.). S konvertibilním dluhopisem je zase kromě tradičních práv spojeno v době splatnosti i právo na výměnu za akcie. V neposlední řadě je třeba zmínit hypoteční zástavní listy, což jsou dluhopisy, které jsou kryty pohledávkami z hypoték a jsou proto tradičně velmi bezpečné.

Zdrojem zisku z dluhopisů jsou nejčastěji kupóny. Pokud se však investor rozhodne prodat dluhopis před splatností, může realizovat i zisk z pohybu ceny (např. nakoupil dluhopis za cenu nižší než je cena v době prodeje + samozřejmě získal i kupóny za dobu, po kterou dluhopis držel).

Dluhopisy patří mezi základní investiční instrumenty, z nichž se tvoří diverzifikovaná portfolia. Díky své relativní bezpečnosti často doplňují jiné třídy aktiv, čímž přispívají ke snížení celkového rizika a rozkolísanosti výnosů v čase.

Akcie

Třetí základní třídou aktiv jsou akcie. Jedná se o majetkové cenné papíry, po jejichž nákupu se stává investor částečným vlastníkem podniku. Akcie zaručuje majiteli tři klíčová práva – právo na podíl na zisku (nejčastěji v podobě dividendy), hlasovací právo na valné hromadě společnosti a právo na likvidačním zůstatku v případě bankrotu společnosti. Akcionář neručí za závazky společnosti.

Zdrojem výnosů z akcií jsou dividendy a/nebo růst tržní ceny akcie. Pokud bychom například 31.10.2016 nakoupili akcie společnosti Apple, potom bychom zaplatili 111,57 USD za kus. O rok později dne 27.10.2017 vzrostla cena akcií na 163,05 USD. Pokud bychom tedy akcii prodali, potom by náš zisk z růstu ceny (bez poplatků, daní a dividend) činil 51,48 USD. Akcie v průběhu roku vyplatila navíc dividendy ve výši 2,4 USD na kus. Ty jsou našim dalším zdrojem příjmů.

Výnosy akcií překonávají v dlouhodobém horizontu výkonnost hotovosti i dluhopisů. Jsou však podstatně rozkolísanější. Roční zisky a ztráty se mohou klidně pohybovat v řádu desítek procent. Zároveň jsou však v dlouhodobém horizontu jednou z nejlepších tříd aktiv, která svou výkonností hravě překonává inflaci. Při investicích do akcií je však na rozdíl od dluhopisů potřeba počítat s mnohem delším investičním horizontem. Pokud si nemůžeme dovolit investovat do akcií minimálně na dobu 5-7 let, potom uděláme lépe, když se jim obloukem vyhneme. Protože čím kratší dobu můžeme držet své peníze zainvestované v akciích, tím vyšší je šance, že můžeme přijít o část svých vložených prostředků.

Proč jsou akcie rizikovější než dluhopisy? Kromě podstatně vyšší rozkolísanosti výnosů je jedním z důležitých důvodů i tzv. seniorita cenných papírů při případném bankrotu společnosti. Pokud se akciová společnost ocitne v likvidaci, potom je její zbývající majetek rozprodán a z prodeje jsou uspokojeny jednotlivé subjekty a držitelé cenných papírů v závislosti na tzv. senioritě. Jako první mají většinou nárok na majetek banky a držitelé dluhopisů, protože jsou v pomyslné pyramidě seniority na předních místech. Až ve chvíli, kdy jsou uspokojeny jejich pohledávky, přichází řada na juniorní cenné papíry, mezi které lze zařadit i akcie. Akcionáři tak bohužel stojí se svými nároky v pomyslné řadě až jako poslední.

Ve světě je více než 43 500 veřejně obchodovaných akcií. Každý z nás má tudíž možnost stát se alespoň částečným vlastníkem desítek až stovek firem z různých koutů světa a může se tak podílet na jejich podnikatelském úspěchu. Zaujal nás nový iPhone či IPod? Můžeme si nakoupit akcie firmy Apple. Máme rádi Coca-Colu, chodíme pravidelně do kaváren Starbucks, McDonaldu či KFC? Proč se nepodívat na jejich akcie? Rozčiluje nás neustálý růst cen elektřiny či benzínu? Zauvažujme nad akciemi elektrárenské společnosti ČEZ či provozovatele benzínových stanic OMV. Nedokážeme si představit život bez cigaretky a popelníčku? Zkusme zapřemýšlet nad kompenzací našich výdajů na cigarety prostřednictvím investice do výrobců cigaret naší oblíbené značky (např. Philip Morris).

Co když si ale při výběru jednotlivých akcií nevěříme? I potom existují relativně elegantní možnosti, jak investovat do akcií. Můžeme si například koupit rovnou podíl v 500 nejvýznamnějších firmách USA prostřednictvím akciového indexu S&P 500 (nákupem tzv. indexového ETF). Index navíc dlouhodobě kopíruje vývoj americké ekonomiky, takže nákupem zároveň sázíme na růst největší ekonomiky světa. Ale proč nejít ještě dál? Proč si rovnou nekoupit podíl ve více než 1 600 veřejně obchodovaných společností z celého světa? I zde existuje jednoduché a levné řešení, a to v podobě nákupu tzv. World indexu, tedy globálního indexu, který obsahuje akcie nejvýznamnější firem z 23 zemí světa (opět skrze ETF).

Akcie jsou jedním z nejlepších dlouhodobých investičních nástrojů pro růst hodnoty našeho jmění, které by jej zároveň měly úspěšně ochránit před inflací. Měly by být proto základním stavebním kamenem všech dlouhodobých portfolií!

Alternativní investice

Poslední třídou aktiv, v níž se schová vše ostatní, jsou alternativní investice. Aktiva zde můžeme rozdělit na reálná a finanční. K reálným patří již tradičně zlato, komodity, nemovitosti či pozemky, ale kupříkladu i exotičtější oblasti typu starožitností, uměleckých děl, mincí, vín či známek. Mezi finanční aktiva lze zařadit private equity fondy, což jsou fondy zaměřené na nákupy společností, které nejsou veřejně obchodovány na žádné burze cenných papírů. Fondy mají řadu rozličných investičních strategií. Některé se zaměřují na nákupy nově vznikajících firem (tzv. start-upů), jiné zase na společnosti v restrukturalizacích či na růstové firmy v rychle se rozvíjejících odvětvích ekonomiky. Obdobou private equity fondů jsou private debt fondy, které nekupují podíly v jednotlivých firmách, ale pouze jim pomáhají s financováním prostřednictvím půjček. Hedge fondy jsou co do investičních strategií asi nejméně regulovanými subjekty s největší mírou volnosti v rozhodování. Mohou investovat napříč všemi třídami aktiv do libovolných investičních instrumentů bez omezení. Mohou spekulovat na růst či pokles cen akcií, dluhopisů, komodit, měn či jakýchkoliv jiných aktiv. Mohou využívat finanční páky, tedy využít půjčky, aby zvýšily celkový výnos investic. Jejich cílem je často poskytnout výnosy, které nejsou příliš korelovány s výnosy tradičních tříd aktiv. Nejčastěji využívají kombinace spekulací na růst i pokles cen jednotlivých investičních instrumentů, pomocí nichž se snaží dosáhnout kladného výnosu nejen při rostoucích, ale i při klesajících trzích. Využívají různé investiční strategie. Některé jsou čistě kvantitativní, kdy o jednotlivých investicích rozhoduje systematicky počítačový algoritmus, jiné zase spoléhají na diskreční rozhodnutí portfolio manažerů a na jejich schopnost správně vybírat vhodné investice. Mezi typické strategie patří následování trendů (tzv. trend following), orientace na významné makroekonomické události či témata (jako jsou globální tržní makroekonomické nerovnováhy), arbitráže (využívání cenových neefektivit napříč trhy), speciální situace (rozštěpení společností, fúze a akvizice, bankroty a likvidace firem, restrukturalizace a další) a long/short akciové strategie (Část portfolia je vyhrazena pro akcie s největším ziskovým potenciálem, u nichž fond spekuluje na růst ceny. V jiné části fondu jsou vybírány akcie, u nichž je portfolio manažer přesvědčen, že jejich cena v případě poklesu akciových trhů bude klesat rychleji než celý trh či v případě růstu trhů poroste podstatně pomaleji. Zde vstoupí do tzv. short pozic a spekuluje na pokles ceny. Fond má následně při růstu i poklesu akciových trhů teoreticky vždy část portfolia, která vydělává.). Investiční strategie hedge fondů jsou tradičně tzv. black-box řešení. Klient se seznámí se základními cíli fondu a získá jen velmi hrubé obrysy investiční strategie. Přímo do investiční kuchyně fondu nemá přístup. Nezjistí, jakým přesným způsobem se vybírají jednotlivé investice a kdo, kdy a jak rozhoduje o jejich nákupu či prodeji. Nezbývá mu proto, než věřit portfolio manažerům.

Private equity fondy, private debt fondy a hedge fondy jsou většinou určeny primárně velkým institucionálním investorům či velmi bohatým jednotlivcům, přičemž minimální výše vkladu je tradičně alespoň 125 000 EUR. Jsou spojeny s velmi vysokými poplatky (tradičně 2 % roční poplatek z hodnoty majetku ve fondu a 20 % poplatek z výkonnosti fondu).

Poslední oblastí jsou deriváty. Jedná se o instrumenty, jejichž hodnota je odvozena od hodnoty podkladového aktiva (např. akcie, dluhopisu, indexu, měny, komodity, a dalších). Nejčastěji se jedná o termínované obchody, kdy se dvě strany vzájemně dohodnou, že si v budoucnu za určitých podmínek dodají podkladový instrument či alespoň vypořádají rozdíl v jeho ceně. Např. na začátku ledna se dohodne zemědělec s výrobcem chleba na ceně jedné tuny pšenice. Tato pšenice bude ovšem dodána až po sklizni za několik dalších čtvrtletí v předem určený den. Cena je však předem známá, a to bez ohledu za aktuální tržní cenu v den dodání. Obě strany si tak již v lednu zafixovaly cenu a znají přesně svůj zisk/náklad. Obdobným způsobem funguje celá řada derivátů, které mohou být podstatně složitější. Bývají nejčastěji používány ke spekulacím, k zajištění (jako ve výše uvedeném případě) či k arbitrážím. Obsahují v sobě často finanční páku, díky které se řadí mezi nejrizikovější investiční instrumenty vůbec. Mohou být standardizované (mají přesné specifikace a obchodují se na předem určených burzách) či nestandardizované (mimoburzovní/OTC, podmínky závisí na dohodě obou stran). Měly by být využívány pouze vysoce zkušenými investory!!!

Ne všechny výše uvedené alternativní investice jsou skutečnými investicemi v pravém slova smyslu. Některé jsou spíše spekulacemi, ale k tomu až v dalším článku.

Každá třída aktiv má jiné riziko, výnos a zároveň i likviditu. Bezpochyby bude mnohem jednodušší rychle prodat krátkodobé české státní dluhopisy než nemovitost. Zároveň asi nelze očekávat, že by státní dluhopisy nesly dlouhodobě vyšší průměrné výnosy než investice do nemovitostí. Investice do bytu je kupříkladu za normálních okolností rizikovější a méně likvidní než investice do českých státních dluhopisů. Proto v jejím případě také investoři požadují přirozeně vyšší výnos. Pokud by nabízela stejné zhodnocení jako dluhopis, potom bychom bezpochyby zvolili raději investici do bezpečného aktiva a půjčili své peníze raději českému státu.

Jednotlivé třídy aktiv lze mezi sebou libovolně kombinovat a skládat z nich velmi rozmanitá portfolia dle požadavků každého investora. Kombinací jednotlivých tříd aktiv lze dosáhnout různého výnosu a rizika. V dlouhodobém horizontu platí, že pokud očekáváme od našeho portfolia vysoký výnos, potom bychom se měli připravit na to, že naše výnosy mohou být v čase velmi rozkolísané. V jednom roce můžeme vydělat +8 %, v dalším ztratit 19 %, abychom následně zhodnotili naše portfolio o +12 %, +6 % a +15 %. Abychom si mohli poskládat své vlastní optimální portfolio (případně abychom pochopili záměry investičního poradce/bankéře, který nám bude portfolio tvořit), měli bychom znát základní charakteristiky jednotlivých tříd aktiv a jejich dlouhodobé výnosnosti a rizika, která jsou s nimi spojená. Nyní bychom měli mít alespoň základní přehled o jednotlivých třídách aktiv. V následujících článcích si povíme více.

Tip: Předchozí články z rubriky Investiční akademie naleznete zde:

1. Proč investovat (část 1.)
2. Proč investovat (část 2.)
3. Magická síla složeného úročení – klíčový princip investování

The post Základní třídy aktiv aneb do čeho lze investovat? appeared first on Investice do akcií.

Významné nákupy ve 3Q

David Abrams se rozhodl nakoupit akcie společnosti O’Reilly Automotive (ORLY), která prodává náhradní díly pro automobily. Dále využil prudkého poklesu akcií farmaceutické společnosti orientované na generická léčiva Teva Pharmaceutical Industries (TEVA), která od počátku roku propadla o více než 50 %. Bill Ackman z Pershing Square Capital Management zase zaměřil své aktivistické choutky na firmu Automatic Data Processing  (ADP), která se orientuje na outsourcing vybraných činností v oblasti lidských zdrojů. Ackman je přesvědčen, že firma je neefektivně řízená (viz. CNBC rozhovor zde), přičemž potenciální změna by mohla být katalyzátorem růstu hodnoty akcií. Ackman veřejně publikoval svou analýzu ADP v srpnu tohoto roku (zde). Akcie se stala jeho druhou největší pozicí ve viditelné části portfolia. Glenn Greenberg z Brave Warrior Advisors navýšil o 50 % svou pozici v Alliance Data Systems (ADS). ADS je nyní jeho druhou největší pozicí ve viditelné části jeho portfolia. Sequoia fund po změnách v portfolio managementu fondu přikupoval akcie firmy Alphabet (GOOG). Svou pozici navýšil přibližně o 80 %. Jeffrey Ubben z ValueAct Capital navýšil o 811 % svou pozici v private equity firmě KKR & Co. (KKR). Akcie jsou nyní jeho pátou největší pozicí ve viditelné části jeho portfolia. Chuck Akre navýšil pozice v poskytovateli platebních karet Visa (V), Mark Hillman zase nově nakoupil akcie softwarového giganta Microsoft (MSFT). V neposlední řadě stojí za zmínku prvotní nákup akcií low-cost leteckých aerolinek Spirit Airlines (SAVE) do fondu Arlington Value Capital.

Tip: Seznam významných value investorů a odkazů na jejich portfolia naleznete v rubrice Seznam value investorů, případně na stránkách zde či zde. Seznam zajímavých value knih naleznete v sekci Knihy.

The post Významné nákupy value investorů ve 3Q/2017 appeared first on Investice do akcií.