Vezměme si příklad akciového investora v roce 2000 (tedy na vrcholu technologické spekulativní bubliny). Pokud by se podíval na výnosy globálních akcií za uplynulých 20 let, tak by zjistil, že se dlouhodobý reálný výnos akcií (výnos očištěný o inflaci) pohyboval na úrovni kolem 10,5 % ročně. Na základě prosté extrapolace nedávné minulosti by pak mohl dospět k závěru, že je tento výnos akciových trhů „normální“, a že s ním lze počítat i v budoucnu. To by byl však závěr zcela chybný (reálný výnos akcií byl v následujících 10 letech -0,6 % ročně).

Osmdesátá a devadesátá léta byla zlatým věkem pro akcie a dluhopisy. Inflace klesala z rekordních výšin v letech sedmdesátých a spolu s ní i úrokové sazby. Zisky firem rostly, stejně tak i světový obchod a globální ekonomika.

Dluhopisy zažily v posledních 40 letech zcela výjimečný bull market. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se úrokové sazby vyšplhaly na nejvyšší úrovně za několik desetiletí (např. v USA vzrostly až k 20 %). Od počátku osmdesátých let však již jen klesaly, a to až k nule (či do záporu v případě Evropy). Pokles sazeb způsobil jeden z největších a nejdelších dluhopisových bull marketů v historii. V roce 2022 však nastal obrat. Prudký růst inflace ve světě přiměl centrální banky k rychlému zvýšení úrokových sazeb a reálný výnos globálních dluhopisů se rázem dostal do záporu (-27 %).  

Zlatý věk je, z podstaty věci, výjimkou. Abychom skutečně pochopili dlouhodobé výnosy a rizika na kapitálových trzích, musíme se podívat na období delší, než je pouhých 10 či 20 let.

Na grafu níže je znázorněna reálná výkonnost akcií, dluhopisů a pokladničních poukázek (ekvivalent hotovosti) v různých zemích světa za posledních 123 let. Patrně nikoho nepřekvapí, že si dlouhodobě vedou nejlépe akcie. Z pohledu akciového investora byl nejvýnosnější akciový trh v Jižní Africe. Druhé a třetí místo obsadila Austrálie a Spojené státy americké. Na opačném konci bylo Rakousko, Itálie a Belgie. Nejvýnosnějším trhem z pohledu dluhopisů bylo Švédsko a Švýcarsko.

V následující tabulce naleznete kromě dlouhodobých reálných výnosů akcií i ukazatele volatility a největší poklesy a růsty v jednotlivých letech.  

Pozn. Veškerá data byla čerpána z publikace Credit Suisse – Credit Suisse Global Investment Returns Yearbook 2023 Summary Edition

The post Jaké byly dlouhodobé výnosy akcií, dluhopisů a hotovosti v jednotlivých zemích? appeared first on Investice do akcií.

Publikace pomůže začínajícím investorům získat dlouhodobou perspektivu a zorientovat se v základních třídách aktiv. Data jsou však bohužel pouze ze Spojených států.  

The post Akcie, REITs, dluhopisy a inflace – kniha historických dat appeared first on Investice do akcií.

Dlouhodobá vs. krátkodobá výkonnost

Bez ohledu na výjimečnost investora či portfolio manažera, nikdo nedokáže soustavně překonávat trh i nejbližší konkurenci! I ti nejlepší investoři světa měli období podprůměrné výkonnosti. Vezměme si příklad jednoho z nejúspěšnějších investorů všech dob Warrena Buffetta, který má za sebou 53 letou investiční historii. Srovnáme-li jeho výkonnost s americkým akciovým indexem S&P 500, zjistíme, že v 17 letech (32 % případů) nedokázal překonat index. V dlouhodobém období se však jeho průměrná roční výkonnost pohybuje na úrovni 20,9 % ročně, přičemž index S&P 500 dosáhl pouhých 9,9 % p.a..

Pokud se zamyslíme nad důvody, potom je to zcela logické. Pokud chceme dosáhnout vyšších výnosů než trh, musíme investovat jinak než trh a všichni kolem nás. Pokud však investuje odlišně, potom je vysoce pravděpodobné, že se naše investiční výsledky budou lišit od průměrných výnosů trhu.

Příklad value investora

Jsme-li například value investor, který nakupuje akcie podhodnocených firem, tak jsou období podprůměrných výnosů téměř zaručené. Pokud totiž nemůžeme najít dostatek atraktivních investičních příležitostí, potom držíme zvýšený objem hotovosti. To se většinou stává blízko vrcholů několikaletých býčích trhů, kdy jsou akcie předražené. Potom logicky nemůžeme dosahovat tak dobré výkonnosti jako trh, protože nejsme v akciích dostatečně zainvestováni. Jakmile však nastane pokles, tak naše portfolio propadne méně než celý trh.

Value investoři navíc hledají podhodnocené akcie. Nejčastější příčinou podhodnocení jsou dočasné potíže firmy, na které trh reaguje přehnaně negativně, protože většina investorů a profesionálních portfolio manažerů se orientuje na krátkodobou výkonnost (cca do 1 roku). Cena akcie se nevrátí zpět ke své vnitřní hodnotě, dokud nejsou dočasné potíže překonány, což často trvá i několik let. Potom je však růst akcií o to rychlejší a strmější. Jakmile navíc problémy pominou a začne se rozrůstat tábor optimistů, k nimž se postupně opatrně přidávají analytici se svými revizemi prodejních doporučení, mají tyto akcie tendence povyskočit nad úroveň své vnitřní hodnoty. Value investor si však musí na návrat počkat. A čekání je často spojeno s podprůměrnou výkonností. Avšak slabší krátkodobá výkonnost je vykoupena nadprůměrnými dlouhodobými výnosy.

Smrt, daně a krátkodobě podprůměrná výkonnost

Výše uvedené myšlenky potvrzuje svým způsobem i studie Brandes Institute s názvem Death, Taxes and Short-Term Underperformance: International Funds z prosince 2017. Autoři ve studii zkoumali konzistenci výkonnosti fondů v průběhu 10letého investičního horizontu. Zjistili, že fondy s nejvyšší desetiletou průměrnou roční výkonností měly velmi často 1-3 letá období, kdy výrazně zaostaly za svými srovnávacími benchmarky (indexy) či nejbližšími konkurenty. Tato podprůměrná výkonnost však měla minimální vliv na jejich schopnost dosahovat vynikajících dlouhodobých výsledků.

Z výsledků usuzují, že by investoři neměli měnit svůj fond jen z důvodu krátkodobě podprůměrné výkonnosti. Domnívají se, že dobrý aktivně řízený fond by měl být postaven na historicky dostatečně ověřené a solidní investiční filosofii, konzistentním investičním procesu a chytrých lidech s orientací na dlouhodobé investiční výsledky.

Autoři studie čerpali z databáze společnosti Morningstar, v níž se zaměřili na fondy investující do akcií mimo USA s alespoň 10letou historií. Ze vzorku vyřadili globální fondy, fondy s několika třídami podílových listů a indexové fondy. Zbylých 213 fondů rozdělili do deseti skupin podle výkonnosti. Srovnávacím indexem byl MSCI EAFE Index s výnosem v daném období na úrovni 1,03 %.

Dvacet jedna fondů s nejlepší dlouhodobou výkonností v průběhu zkoumaného období zaostalo za výkonností indexu, a to v některých případech výrazně. Fondy měly jednoletá období, kdy v průměru zaostaly za indexem o 7,64 % (rozmezí se pohybovalo od -21,56 % do +2,54 %). Podobná situace nastala i při pohledu na tříletou výkonnost (průměrně -3,77 %, rozmezí -10,3% až +1,17 %). Pokud by investor čistě na základě historických výnosů usoudil, že fond po třech letech podprůměrných výsledků již nedokáže ztrátu dohnat a rozhodl by se fond změnit, potom by udělal chybu. Podobná byla situace i při srovnání s nejbližšími konkurenty (viz. blíže ve studii).

Kompletní studie je k dispozici zde.

Autoři již v minulosti zveřejnili několik různých verzí z různých období, které se zaměřují na rozličné fondy. Výsledky jsou veskrze konzistentní. Odkazy na další studie uvádím níže.

• Death, Taxes and Short-Term Underperformance: International Funds z prosince 2014 (zde)
• Death, Taxes and Short-Term Underperformance: Emerging Market Funds z ledna 2014 (zde)

Tip:

• Další zajímavé studie naleznete v rubrice Research (zde).

The post Nesuďme fond jen podle krátkodobých výnosů appeared first on Investice do akcií.

Přečtení reportu doporučuji všem investorům! Jedná se o vynikající souhrn informací o dlouhodobých výnosech různých tříd aktiv, které by měl mít na paměti každý investor. Znalost historických výnosů nám pomůže ukotvit naše očekávání a nepodlehnout vábení chamtivosti. Jakmile například srovnáme současné očekávané výnosy jednotlivých tříd aktiv s jejich dlouhodobými průměry, rázem zjistíme, že současný svět se blíží spíše extrému než normálu.

Kompletní report naleznete zde.

Stručný přehled nejzajímavějších témat:

• Dlouhodobá průměrná riziková přirážka by se u akcií měla v následujících letech pohybovat kolem 3,5 % (pozn. O kolik by měly akcie vynášet více ve srovnání s výnosem hotovosti). V minulosti se v případě globálních akcií pohybovala na úrovni 4,3 %.
• Report zkoumá čím dál populárnější fenomén zvaný smart beta investování, kdy investoři nakupují smart beta ETF, které se zaměřují na určitý tzv. faktor. Panuje totiž přesvědčení, které je podloženo několika akademickými studiemi, že existuje několik faktorů, které jsou schopné dlouhodobě překonávat průměrné výnosy trhu. Patří mezi ně především value, momentum, tržní kapitalizace firem či volatilita (pozn. Historická data například naznačují, že momentum a value akcie dokázaly v minulosti porážet průměrný výnos akciového trhu. Podobně si vedly i ostatní faktory.)
• Autoři dospěli k závěru, že výnosy jednotlivých faktorů jsou v čase velmi rozkolísané a mohou být i několik let v řadě záporné. Zároveň je velmi obtížné odhadnout, kterému faktoru se bude v následujících letech dařit a kterému ne. V poslední době se kupříkladu delší dobu nedaří value faktoru.
• Report dále nabízí patrně nejširší studii dlouhodobých výnosů alternativních aktiv, která byla dosud publikována.

Tip:

• Články s podobnou tématikou naleznete v rubrice Investiční akademie. Jedná se o články: Základní třídy aktiv aneb do čeho lze investovat?, Spekulativní vs. investiční aktiva – v čem je rozdíl?, Jaké třídy aktiv vynášejí nejvíce?
• Další novinky naleznete v rubrice Novinky.

The post 118 leté výnosy akcií, dluhopisů, nemovitostí a alternativních investic, rizikové prémie a smart beta investování appeared first on Investice do akcií.