Nakupovat či nenakupovat akcie s vysokým dividendovým výnosem? Na první pohled velmi jednoduchá otázka, která svádí k rychlé odpovědi ano či ne. Svět ovšem není černobílý a ďábel se vždy skrývá v detailu. Abychom se tudíž dopracovali k rozumnému závěru, musíme prostudovat danou problematiku o něco pečlivěji. Pojďme se proto nyní podívat na hlavní argumenty zastánců i odpůrců nákupu akcií s vysokými dividendovým výnosem.
Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše (aneb argumenty pro)
Než abych přepisoval kvalitní práci jiných, raději odkážu přímo na vynikající materiál z dílny value investorů z Heartland Advisors s názvem Dividends: A Review of Historical Returns (zde), který obsahuje přehled nejvýznamnějších výhod dividendových akcií a řadu zajímavých dlouhodobých statistik, studií a grafů. Jakmile máme přečteno, můžeme se pustit do stručného shrnutí výhod.
Nejdůležitější výhody:
- Dividendové akcie zabezpečují investorům pravidelný příjem.
- Dividendy tvořily v dlouhodobém horizontu nejvýznamnější část akciových příjmů. V letech 1802-2002 byly dividendy a jejich růst zodpovědné za 5,8 % ze 7,9 % průměrného ročního celkového zhodnocení amerického akciového trhu.
- Dividendové akcie dosáhly v minulosti v dlouhodobém horizontu vyšší kumulativní výkonnosti ve srovnání s akciemi bez dividend, a to při nižší míře rozkolísanosti cen (v letech 1928-2017 dosáhly americké akcie bez dividendy průměrnou roční výkonnost 8,6 % při volatilitě 33,12 %, kvintil (20 %) akcií s nejvyšším dividendovým výnosem dosáhl výkonnosti 10,75 % při volatilitě 23,81 %).
- Akcie vyplácející dividendy v minulosti při poklesech akciových trhů propadly v průměru méně než akcie nevyplácející dividendy. Poskytovaly tak alespoň částečnou ochranu při poklesech akciových trhů. Zároveň byly dobrým zdrojem příjmů v obdobích stagnujících trhů.
- Výplata dividend má pozitivní vliv na psychologii investorů. Dodává pocit, že nám společnost skutečně vydělává peníze a naše zisky nejsou jen „papírové“. Pravidelný příliv hotovosti na účty nám zároveň pomáhá lépe přečkat poklesy akciových trhů.
- Vyplácené dividendy jsou pojistkou proti nezodpovědnému chování managementu, který může zneužít přebytečnou likviditu ve firmě k předraženým akvizicím, k výplatě vyšších platů či bonusů, ke zpětným odkupům akcií za příliš vysoké ceny či k investicím s nízkou rentabilitou pro akcionáře.
Temná strana dividend (aneb argumenty proti)
O výhodách dividendových akcií bylo popsáno již mnoho stran. Nevýhody však příliš diskutovaným tématem nejsou. Proto se na ně zkusíme zaměřit ve větším detailu.
Daně
Benjamin Franklin prohlásil, že „na světě jsou pouze dvě jistoty – daně a smrt“. Daně snižují naše celkové výnosy z investic a jsou v každé zemi nastaveny odlišně. Řada článků o výhodách investic do dividendových akcií je psána z pohledu amerických investorů a bere v úvahu jejich daňový systém. Daně investorů v ČR jsou odlišné, a proto bychom se měli dívat na problematiku dividendových akcií skrze naši optiku.
Český investor (fyzická osoba) má z pohledu daní jednu obrovskou výhodu. Příjmy z prodeje cenných papírů jsou po třech letech držení osvobozeny od daně z příjmu. Dividendy jsou naproti tomu zdaněny vždy 15 % sazbou. Držíme-li tedy akcie firmy, která vyplácí dividendu, máme zaručeno, že ji vždy zdaníme alespoň 15 %. V případě, že je dividenda vyplacena v zahraničí, je daň stržena přímo u zdroje. Při podání daňového přiznání nás však může náš místní finanční úřad vyzvat, abychom prokázali její stržení v cizině. Pokud dostatečně věrohodně neprokážeme zaplacení daně v zahraničí, potom ji budeme nuceni zaplatit i v ČR, a to bez ohledu na smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Je-li navíc zdanění dividend odlišné v ČR a v zahraničí, může být výplata dividendy dále spojena s potřebou dodanit rozdíl v ČR.
Daň ve výši 15 % se může zdát jako zanedbatelná. Pojďme se ale podívat, jak ovlivní naše úspory v dlouhodobém horizontu. Řekněme, že investujeme 100 Kč s 10 % ročním výnosem. V prvním případě se nevyplácí dividenda a zisk je automaticky reinvestován. Ve druhém případě je polovina zisku vyplacena v podobě dividendy, kterou náležitě zdaníme, a zbývající hotovost je opět reinvestována za 10 %. Dopad na naše celkové výnosy je znázorněn v tabulce níže.
Při vyplácení dividend bychom za 5 let měli naspořeno o 3,4 % méně, za 10 let o 6,6 % méně, za 20 let 12,8 % méně a za 50 let o 29 % méně ve srovnání s první variantou. Daně by nám ukously významnou část našich zisků.
Poplatky a reinvestování dividend
V článku „Magická síla složeného úročení (zde)“ jsme si vysvětlili, jak je důležité začít s investicemi co nejdříve, jaký význam má v dlouhodobém horizontu byť jen nepatrný růst naší výnosové míry a že je důležité co možná nejvíce redukovat negativní vliv daní a vysokých poplatků. Jak to souvisí s dividendovými akciemi?
Studie o výkonnosti akcií s vysokým dividendovým výnosem uvedené v části o výhodách jsou na první pohled velmi přesvědčivé. Člověk si však musí uvědomit, že se jedná o „teoretické“ výpočty, které nezohledňují reálný svět kolem nás. Při výpočtech výkonnosti totiž neberou v potaz negativní vliv daní a poplatků. Daně jsme zmínili v předchozích odstavcích. Nyní se zaměříme na poplatky.
V našem jednoduchém příkladu jsme předpokládali, že v případě vyplácení dividend získané prostředky po odečtení daní zpět reinvestujeme. Položme si však otázku, zda je to ve skutečnosti reálné a kolik by nás tato reinvestice stála? Pokud investujeme s relativně malými objemy peněz, potom se může reinvestování výnosů z dividend vcelku prodražit.
V případě nákupu amerických akcií přes obchodníka s CP v ČR se můžeme setkat s poplatkem za nákup ve výši 13 USD. V tabulce výše jsou znázorněny různé velikosti investice. Ve druhém sloupci je uveden 5 % dividendový výnos po odečtení 15 % daně. V posledním sloupci je uvedeno, kolik procent by nás stála reinvestice získaných prostředků z dividendy zpět do nákupu amerických akcií (vypočteno jako abs. náklady na nákup/(5 % dividendový výnos – 15 % daň)). Pokud bychom tedy investovali do akcií pouhých 20 000 korun a v průběhu roku získali 5 % dividendový výnos ve výši 850 Kč (po odečtení daní) a oněch několik stokorun bychom chtěli reinvestovat, potom by naše poplatky za nákup (269 Kč) dosáhly 31,6 % z investované částky. To by zlikvidovalo naši dlouhodobou výkonnost.
Co kdybychom však dividendy nereinvestovali? Vyhnuli bychom se přeci placení poplatků. To je sice pravda, ale zase bychom zaplatili poplatky z měnové konverze z USD do CZK. Navíc se podívejme na dopady tohoto rozhodnutí na naše celkové výnosy. Použijeme náš jednoduchý příklad výše. Pokud bychom znovu neinvestovali získané peníze z dividend, potom by naše celkové výnosy byly po 20 letech spoření nižší o 25,2 %, po 30 letech o 45 % a po 50 letech dokonce o 73,1 %.
Hledání zkratek
Většina investorů hledá při investování zkratky. Nechtějí se zabývat komplexními problémy, řešit oceňování firem, číst dlouhé výroční zprávy, zabývat se účetnictvím. Nechtějí věnovat investování příliš mnoho času, a proto hledají zkratky. Neustále pátrají po svatém grálu investování v podobě jednoduché rovnice či kombinace několika ukazatelů/indikátorů, které by jim zajistily vynikající výsledky při minimálním úsilí a času. Nic takového ovšem neexistuje!!! Výběr akcií čistě na základě vysokého dividendového výnosu však k podobné zkratkovitosti svádí, což je velmi nebezpečné.
Výplata dividend není fixním, do kamene vyrytým pravidlem. Závisí primárně na ziskovosti firmy a na rozhodnutí managementu. Pokud se společnosti přestane dařit, může ze dne na den skončit s vyplácením dividend. Stejně tak může v čase změnit výši vyplácených dividend.
Na jednoduchém příkladu si ukážeme, jak může být nebezpečné vybírat akcie pouze na základě jediného ukazatele. Řekněme, že investor vybírá akcie čistě na základě vysokého dividendového výnosu. Nalezne akcii, jejíž cena v uplynulém roce poklesla o 20 %. Dividendový výnos se zvýšil ze 4 % na 5 %. Jiné fundamenty nesleduje. Dividendový výnos mu připadá natolik atraktivní, že se odhodlá ke koupi.
Po nákupu však cena propadne o dalších 30 %. Dividendový výnos vzroste na 7,1 % (Počítá se jako dividenda vyplacená v uplynulých 12 měsících dělená aktuální tržní cenou. Pokles ceny tudíž vede k růstu div. výnosu.). Investor znervózní a rozhodne se zapátrat po možných příčinách poklesu. Ke svému zděšení zjistí, že tržby i zisky firmy prudce klesají. Společnost se navíc potýká s vysokými dluhy. Hospodaření je dokonce natolik špatné, že současná úroveň dividend je zjevně v budoucnu neudržitelná. Aby byla firma schopna splácet úroky z úvěrů, bude muset pozastavit výplaty dividend. Jakmile tak učiní, tak se z akcie s 5 % výnosem rázem stane akcie s 0 % výnosem, jejíž cena je navíc o 30 % níže. Lepší zítřky jsou v nedohlednu. Investorovi následně zbydou jen oči pro pláč. Aby toho nebylo málo, tak stojí před obtížným rozhodnutím. Co dál? Prodá akcii? Bude držet a doufat, že se vše otočí? S ohledem na skutečnost, že vybírá akcie pouze na základě jediného ukazatele a patrně příliš nerozumí fundamentální analýze, bude nejspíše zcela bezradný a paralyzovaný.
Dalším příkladem pasti, na kterou může výše uvedený investor narazit, jsou firmy s mimořádnou výplatou dividend. Firma využije nabídku úvěru s nízkým úrokem, vypůjčí si peníze a vyplatí investorům jednorázovou dividendu. Ukazatel dividendového výnosu pak vystřelí do oblak a přiláká pozornost našeho naivního investora, který považuje dividendu za dlouhodobě udržitelnou. Brzy však zjistí, že se šeredně zmýlil. Ve výčtu pastí bychom mohli pokračovat.
Dividendový ukazatel nám neříká zhola nic o skutečné hodnotě podniku. Na jeho základě nelze určit, zda je firma podhodnocená či nadhodnocená. Proto se může klidně stát, že nakoupíme akcii s vysokým dividendovým výnosem, a přitom bude akcie nadhodnocená. Potom nám příliš nepomůže, když vyplatí dividendový výnos ve výši 5 % ročně, pokud její tržní cena po návratu k její skutečné vnitřní hodnotě propadne o 30 %.
Zaměření na akcie s vysokým dividendovým výnosem je nebezpečné obzvláště v posledních letech, kdy centrální banky ve světě stlačily úrokové sazby na nulu a výnosy státních dluhopisů na záporné úrovně. To způsobilo mimo jiné obrovský příliš peněz do dividendových akcií, které zajišťovaly alespoň nějaký pravidelný příjem a rázem se staly rizikovějším ekvivalentem dluhopisů s fixním kuponem. Ceny vzrostly, průměrné dividendové výnosy nejvýnosnějších akcií ve srovnání s historií poklesy. Dividendové akcie se staly drahé. Třešničkou na dortu pak jsou korporátní praktiky posledních několika let, kdy firmy využily nulových úrokových sazeb, za velmi nízké úroky si vypůjčily peníze, a za ně následně zpětně odkoupily akcie vlastní firmy či navýšily dividendy (přirozeně na dlouhodobě neudržitelné úrovně).
Diverzifikace
Zaměření na akcie s vysokým dividendovým výnosem přináší potenciální problém s diverzifikací našeho portfolia. Akcie s vysokými dividendami jsou totiž často koncentrovány do několika málo odvětví, tradičně například do utilit, telekomunikací či nemovitostí (REITs – Real Estate Investment Trusts). Konstrukce portfolia čistě na základě vysokého dividendového výnosu tak může vést k velké koncetraci v několika málo odvětvích.
Tabulka s dividendovými výnosy jednotlivých sektorů v indexu S&P 500
Vysoký dividendový výnos dále nalezneme tradičně u velkých, stabilních, vyzrálých společností s dlouhou historií podnikání a relativně nízkým tempem růstu tržeb a zisků, které již nemají příliš prostoru pro další expanzi. Menší podniky naopak většinou veškerý svůj zisk investují do svého rozvoje, a proto žádné dividendy nevyplácí. Stejně tak i firmy z nově vznikajících oborů či odvětví (např. technologie či biotechnologie). Pokud se tedy při nákupu akcií zaměříme výhradně na akcie s vysokým dividendovým výnosem, potom automaticky vyřazujeme z našeho okruhu potenciálních investičních příležitostí výše uvedené menší firmy či společnosti z nově vznikajících oborů.
Výplata dividend nemusí být vždy v nejlepším zájmu akcionářů
Management společnosti má několik způsobů, jak naložit s každoročním ziskem firmy. Může:
- Reinvestovat kapitál zpět do společnosti a investovat do jejího dalšího rozvoje
- Využít peníze pro fúze a akvizice a nakoupit některého ze svých konkurentů či expandovat do nových odvětví
- Zpětně odkoupit část firemních akcií
- Splatit vysoké dluhy
- Vyplatit dividendu
Schopnost efektivní alokace firemního kapitálu je hlavním kritériem, který odlišuje kvalitní management od managementu průměrného. Management by měl vždy alokovat kapitál v nejlepším zájmu vlastníků firmy (tedy akcionářů). Uveďme několik příkladů.
Řekněme, že máme společnost, která nemá žádné dluhy. Akcionáři požadují 10 % výnos z kapitálu, který do firmy vložili. V případě, že je management schopný reinvestovat zisky zpět do podnikání s výnosem větším než požadovaných 10 %, je v nejlepším zájmu akcionářů, aby tak učinil. Investicí do rozvoje firmy je totiž schopný zhodnotit peníze více, než kolik požadují sami akcionáři. Pokud by však celý zisk vyplatila firma na dividendách, potom by přirozeně chyběly prostředky na rozvoj, což by mohlo v budoucnu poškodit celou společnost. Investoři by navíc museli zaplatit z dividend daň a hledat jinou investiční příležitosti, která by jim zhodnotila peníze alespoň o požadovaných 10 %.
Dalším z příkladů mohou být akvizice. Představme si, že se nacházíme v krizi. Ceny akcií prudce klesají a managementu se naskytne jedinečná příležitost koupit výhodně jednoho z největších konkurentů firmy, který se dostal do potíží. Část transakce může být financována ze zisku. Pokud se však firma v minulosti zavázala k výplatě 90 % veškerého zisku zpět akcionářům v podobě dividend, potom může být akvizice v ohrožení.
Posledním příkladem mohou být zpětné odkupy akcií, které jsou daňově příznivější a pokud jsou realizovány za cenu nižší než je skutečná vnitřní hodnota společnosti, potom na nich akcionáři mohou vydělat mnohem více, než kdyby byl zisk vyplacen v podobě dividend.
Nakupovat či nenakupovat tedy akcie s vysokým dividendovým výnosem?
Jak již jsem naznačil na začátku, svět není černobílý a nelze proto zkratkovitě konstatovat, že všechny akcie s vysokým dividendovým výnosem jsou dobré nebo špatné. Pravda leží někde uprostřed. Abyste však nebyli zklamáni, že jste se ani po přečtení tak dlouhého článku vlastně nedopracovali k žádnému jednoznačnému závěru, tak vám přeci jen nabídnu alespoň svůj pohled na věc.
Předně musím varovat, abyste nikdy nenakupovali akcie jen kvůli vysokému dividendovému výnosu! Nyní k mému osobnímu pohledu na věc. Jsem dlouhodobý investor s horizontem několik desetiletí. S ohledem na princip složeného úročení je pro mne proto jedním z důležitých faktorů kontrola nákladů, mezi které patří i poplatky a daně. Proto přirozeně dividendám v obecné rovině příliš nefandím.
Pokud bych si měl například vybrat mezi ETF na akciový index S&P 500, který vyplácí dividendy nebo tzv. „total return ETF“, který dividendy již na úrovni fondu reinvestuje zpět do indexu S&P 500, potom si vyberu total return ETF (pokud budou mít podobné náklady). Stejně tak je tomu u jednotlivých akcií. Pokud držím akcie společnosti, jejíž management je schopný reinvestovat veškeré firemní zisky za výnosy, které přesáhnou mé požadované 10 % zhodnocení, potom jsem jim neskonale vděčný, pokud tak učiní. Ušetří mi práci s daňovým přiznáním a hledáním nových investičních příležitostí, do nichž bych mohl získanou hotovost investovat. Po třech letech držení navíc nezaplatím na daních ani korunu.
Na druhou stranu pokud investuji do podhodnocené firmy průměrné až podprůměrné kvality s mizerným managementem, který reinvestuje kapitál za výnosy pod úrovní mých požadovaných 10 %, potom požaduji co nejvyšší možnou výplatu dividendy. Reinvestice za výnosy pod úrovní nákladů kapitálu mě totiž jako investora poškozují. Čím vyšší dividenda, tím méně peněz zůstane podprůměrnému vedení společnosti k hospodaření. Minimalizuje se tím prostor pro jejich špatná rozhodnutí, která by mohla akcionáře ještě více poškodit. Získanou hotovost mohu v průběhu času, kdy čekám na návrat podhodnocené ceny akcie zpět k její skutečné hodnotě, investovat do jiných příležitostí s dostatečně vysokým výnosem.
Tip:
- Další názory naleznete v rubrice Názory (zde)