Proč nedržet dlouhodobě úspory ve formě hotovosti? Odpověď je prostá – INFLACE! Inflace, či nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v ekonomice, je tichým nepřítelem všech investorů a střadatelů. Obzvláště v ekonomice, kde mají centrální banky za cíl (či jeden ze svých cílů) udržovat inflaci rok co rok na úrovni 2 %. Snižování kupní síly úspor o 2 % ročně se v krátkodobém horizontu může zdát jako zanedbatelné, avšak dlouhodobé následky mohou být tragické. Názorným příkladem je inflace ve Spojených státech.
Cenová stabilita
Jedním z cílů americké centrální banky (ale i ČNB) je udržování cenové stability. Běžný člověk si pod pojmem stabilita představí rovnováhu či stálost. Konec konců podobně toto slovo definuje i slovník synonym. Hovoříme-li o cenách, potom si patrně většina z nás představí stabilní ceny jako ceny, které se nezvyšují a ani neklesají (tedy inflaci na úrovni 0 %). Pohled centrálních bankéřů je však odlišný. Cenová stabilita je v jejich pojetí v posledních desetiletích chápána jako každoroční růst cen o 2 %. Člověk by tedy mohl říci, že definice „udržování cenové stability“ je zavádějící a namísto toho by měl být mandát centrální banky přejmenován na „udržování permanentního růstu cen o 2 %“.
Inflace v USA od roku 1872
Na první pohled se zdá být 2 % inflace jako relativně nízké číslo. Skutečný rozsah si uvědomíme až v dlouhodobém horizontu. Jedná se o neviditelnou formu daně, která rok co rok užírá část našich úspor. Zhoubné následky inflace si ukážeme na vývoji v USA od roku 1872.
Z grafu výše je zřejmé, že od roku 1872 do 2. světové války se ve Spojených státech pravidelně střídaly období deflace s obdobími inflace. Čtyřicátá léta se však stala zlomovým obdobím, od něhož ceny v USA v podstatě permanentně rostou. Průměrný růst cen se od konce 2. světové války dle spotřebitelského indexu cen, pomocí kterého se inflace měří, pohyboval na úrovni 3,76 % ročně. Růst cen zboží a služeb znamená přirozeně snižování hodnoty našich úspor (držených v neúročené hotovosti), což nádherně znázorňuje graf níže, který zachycuje kupní sílu 1 USD v čase.
Z grafu výše je zřejmé, že kupní síla jednoho amerického dolaru z roku 1872 by byla v roce 1913, kdy byla založena americká centrální banka, téměř na stejné úrovni. Po založení FEDu následovalo několik let vysoké inflace, která prudce snížila kupní sílu peněz, avšak následně přišla Velká hospodářská krize, a hodnota USD opět vzrostla. Tím však období zvyšující se kupní síly peněz nadobro skončilo. Od čtyřicátých let peníze rok co rok znehodnocují. Za jeden americký dolar z roku 1933 byste si dnes koupili zboží a služby v hodnotě 5 centů! To představuje pokles kupní síly o 95 %.
Inflace a investoři v ČR
Proč je výše uvedený graf pro české střadatele a investory důležitý? Protože podle Ústavy ČR a zákona o České národní bance je hlavním cílem ČNB péče o cenovou stabilitu. ČNB rovněž podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, pokud není tento vedlejší cíl v rozporu s cílem hlavním. A jak definuje ČNB cenovou stabilitu? Patrně již tušíte. Cílováním inflace na úrovni 2 % ročně.
Výše uvedené přirozeně neznamená, že by držení hotovosti v portfoliu nemělo za určitých okolností smysl. Obzvláště v krátkodobém až střednědobém horizontu může být hotovost zcela unikátním a nezastupitelným aktivem, které se vyplatí držet (např. z důvodu ochrany před propady finančních trhů či jako jistou formu opce na budoucí nákup investičních příležitostí za atraktivnější ceny a nižší valuace). Avšak hodláme-li držet hotovost dlouhodobě, měli bychom si být velmi dobře vědomi negativních dopadů inflace na kupní sílu našich úspor.