Speciální situace jsou poměrně specifickou oblastí investování na akciových trzích, která není drobným investorům příliš známá. Je totiž poměrně komplikovaná, časově náročná, a proto také bývá spíše doménou hedge fondů. Když jsem proto zjistil, že i v ČR máme portfolio manažera, který se speciálními situacemi zabývá, neodolal jsem a musel jsem s ním udělat rozhovor. Ondřej Klečka byl v odpovědích velmi otevřený a nechal nás nahlédnout do své investiční kuchyně.
Ještě před samotným rozhovorem se však v rychlosti podíváme na historickou výkonnost hedge fondů, které se na speciální situace zaměřují.
Jak si v minulosti vedly hedge fondy orientované na speciální situace?
Při investování do speciálních situací se portfolio manažer zaměřuje na vybrané korporátní události, které mohou být spojeny s nadprůměrným výnosem (např. rozdělení firem, slučování firem, restrukturalizace, výměna managementu, atd.). Výnosy fondů se zaměřením na speciální situace bývají tradičně málo korelované s výnosy hlavních akciových indexů. Výkonnost amerického akciového indexu S&P 500 od roku 1997 a souhrnného indexu BarclayHedge Event Driven Index, který obsahuje hedge fondy zaměřené na speciální situace, můžete porovnat v grafu níže. Index hedge fondů zhodnotil od roku 1997 o 476 %, index S&P 500 o 411 %.
Rozhovor s Ondřejem Klečkou
Dobrý den Ondřeji.
Děkuji, že jste si našel čas na náš rozhovor. Řekněte nám:
Jaká byla Vaše cesta k investování do akcií?
Bude to znít jako klišé, ale investování mě zajímalo již od poměrně útlého dětství. Jako dítě jsem ale vůbec nedokázal pochopit, co v novinách znamenají akciové grafy nebo indexy. Jediné, čemu jsem intuitivně rozuměl, byly měny. Proto jsem své úspory měnil ve směnárně za valuty. Všechny zisky jsem však nechal směnárně na poplatcích a spreadech. Nakonec moje úspory zůstaly v dolarech, kde jsem se v roce 2003 chytil do pasti a dané dolary nikdy nesměnil zpět do korun, ale utratil až v době studií v USA. Do akcií jako takových jsem se vnořil až studiem ekonomie na vysoké škole.
Kdy a kde se investice do akcií protnuly s Vaší profesionální kariérou?
První pracovní zkušenost na buy-side straně (u investora) byla u správce majetku Accredio. Tam jsme ale akcie řešili okrajově, hlavní činností byly high yield korporátní dluhopisy. Poté jsem se o světě akcií učil z trochu jiné perspektivy, a to z pohledu centrální banky, která investiční komunitu ovlivňuje svou politikou. A následně jsem se o světě akcií učil z útrob korporátů jako poradce pro top management. Obě tyto zkušenosti jsou pro mě nedocenitelné.
Jaký byl Váš investiční přístup při prvních investicích v osobním portfoliu? A jaký byl následně v pracovním životě? Prošel v průběhu času nějakou evolucí?
Velmi dlouho jsem měl klasický, v retailu nejrozšířenější přístup „buy and hold“. Kombinoval jsem růstové a value tituly s delší dobou držení (obvykle několik let). Zlom v tomto pohledu mi přineslo poslední pracovní angažmá, kdy jsem čelil zásadní a velmi pravdivé otázce „proč držet atraktivní akcii, pokud výhledově nevidím žádný spouštěč velké změny ceny té akcie“. Raději takovou akcii budu blíže sledovat a do pozice vstoupím, až budu mít jistotu, že se její potenciál a atraktivita začne naplňovat. Sice tím obvykle neparticipuji na maximálním možném výnosu, ale na druhou stranu nemám v akcii alokovaný kapitál zbytečně dlouho a mohu mezitím obdržet výnos z jiné, aktuálnější příležitosti. Také si nalijme čistého vína, nikdo z nás neví, co bude za 5 let (a téměř jistě se stane něco, s čím nikdo z nás nepočítá), jen mlhavě predikujeme příštích 12 měsíců. Proto mi dává větší smysl věnovat se blízké mlze a ne fantazii v dáli.
Nyní se zaměřujete na investování do speciálních situací (neboli také někdy označováno jako event-driven investing). Můžete nám ve stručnosti popsat, v čem Váš přístup spočívá?
Event-Driven investování má poměrně specifickou definici typologií příležitostí jako například oznámené akvizice, kdy investor profituje ze spreadu mezi tržní a oznámenou cenou akvizice. Já se takto úzkého pojetí nedržím. Nesvazuji se příliš definicemi, ale u každé příležitosti si kladu otázku: „Je tohle jedna z 10 nejlákavějších investičních příležitostí, které na trhu vidím, v příštích 12 měsících?“ Pokud odpověď zní ano, otevřu pozici. Odpověď ne pak může vést k dlouhodobějšímu monitoringu, protože třeba v horizontu 2 a více let to může být zajímavé. Příkladem jsou německé automobilky, které výhledově budou velmi zajímavé, ale není to tak aktuální téma jako konsolidace francouzského telekomunikačního trhu.
Speciální situace bývají především doménou hedge fondů. Tradičně se do kategorie speciálních situací řadí například spin-off, carve-out, rizikové arbitráže, fúze a akvizice, výjimečné situace v rámci ziskové sezóny, bankroty, restrukturalizace, změny v kapitálové struktuře firmy nebo změny v indexech. Na jaké z nich se nejčastěji zaměřujete Vy a můžete nám ve stručnosti vysvětlit, v čem spočívají?
Primárně se věnuji těm prvně jmenovaným (spin-off, carve-out, rizikové arbitráže, fúze a akvizice, výjimečné situace v rámci ziskové sezóny, restrukturalizace), ostatní jmenované kategorie spíše okrajově. Ale jak jsem popsal před chvílí, příliš se neškatulkuji. Naopak vyhlížím i úplně jiné příležitosti, které jsem si pracovně nazval Smart Money Risk-Arbitrage Deals. Jde o to sledovat kdo, kde buduje jaké pozice a co tím sleduje.
Abych to ukázal na konkrétním příkladu. Před rokem měl prominentní portfolio manažer Woodford několik zásadních výbuchů v klíčových investicích, kde jeho fond byl jedním z největších akcionářů. Woodford byl pod tlakem svých investorů a náhle v Providentu (jeho největší pozici) oznámili navyšování ekvity s velkou prémií pro současné akcionáře. Tahle situace nešla předpokládat, ale ze struktury Woodfordova portfolia bylo zřejmé, že v úplně stejné situaci jako Provident je i Capita, která potřebuje urgentně injekci nového kapitálu a Woodford je tam opět klíčový akcionář. A tak měsíc po Providentu i Capita oznámila podobný program zvyšování ekvity.
Podobné je to se všemi Vámi uvedenými situacemi. Ať je to výměna managementu a s ní spojená restrukturalizace, spin-off nebo akvizice, vždy jde o podkladový příběh. Samozřejmě, jde i o tvrdá čísla, ale všechna známá čísla jsou vždy v ceně akcie již promítnutá. Krásným příkladem jsou výměny top managementu. Když do Tevy přišel Kare Schultz, stačilo se podívat na jeho oznámení a kroky, které udělal po nástupu do předchozího angažmá v Lundbecku. Stejnou sekvenci oznámení a kroků udělal i v Tevě v prvních 3 měsících po nástupu. A akcie reagovala prakticky stejně jako tehdy Lundbecku.
Můžete nám popsat, jak hledáte investiční příležitosti?
Snažím se obsáhnout co nejvíce informací z trhu. Obvykle ze zdrojů jako Financial Times, Bloomberg, Reuters. U každé věty, kterou čtu se cíleně ptám: „Jaká je v tomto investiční příležitost?“ Také samozřejmě sleduji různé fondy, investory, ale i weby jako Zerohedge, Citron Research nebo Seeking Alpha. Rovněž se denně dívám na tituly s největší volatilitou. Nic zvláštního, co by většina investorů nesledovala. Je ale pravda, že se snažím držet strukturu v tom, co a kdy během dne čtu.
Proces vyhledávání investičních příležitostí a následný monitoring pozic v portfoliu musí být časově neuvěřitelně náročný. Kolik času Vám v rámci dne zabere jejich hledání?
Vyhledávání příležitostí a monitoring se dosti prolínají. Pokud moje investice nevidím nikde při hledání příležitostí, tak se tam nic významného neděje. Samozřejmě si hlídám předem známá data různých oznámení. Snažím se balancovat čas 50:50 mezi vyhledáváním příležitostí a jejich hloubkovou analýzou.
Jak dlouho v průměru trvá, než danou speciální situaci zanalyzujete natolik, abyste získal potřebnou jistotu k investici?
To nelze říci plošně. Zejména pokud již firmu znám, tak minimum je 1 až 2 dny velmi intenzivní práce. V drtivé většině mých investic však nejde o schopnost reagovat ihned, ale spíše predikovat vývoj a průběžně firmu sledovat. Možná to bude znít divně, ale jde o to se s firmou dostat na stejnou vlnu a získat cit pro její reagování na různé situace.
Na co přesně se v případě jednotlivých speciálních situací zaměřujete?
Mít co nejúplnější obrázek té situace. Rozumět dané situaci do maximální možné hloubky, aby nic podstatného neuniklo. Pokud nějaké části příběhu nerozumím, nebo mi některá fakta nesedí, tak se buď pokusím ponořit hlouběji, nebo due diligence zcela stopnu. Nemohu vstoupit do pozice, které stoprocentně nerozumím. To znamená, že plně nedovedu domyslet podstupované riziko. A myslím si, že pro investora je nejhorší, když podstupuje riziko, které nezná nebo mu nerozumí. Tím neříkám, že nepodstupuji riziko nebo že vím, co a jak se vyvine. Riziko podstupuji, říkám však, že mu musím co nejlépe rozumět.
Jak náročný je monitoring jednotlivých pozic? Předpokládám například, že včasné zachycení aktualit o vývoji dané speciální situace může hrát významnou roli (např. v případě fúze či akvizice rozhodování antimonopolních úřadů). To však také zabere nějaký čas.
Jak jsem zmiňoval dříve. Je to stejná aktivita jako vyhledávání příležitostí. Pokud se něco děje, vidím to při pravidelných informacích z trhu. Tudíž pracuji ve 2 módech: obecné sledování trhu a toho co se děje vs. hloubková analýza situace jako je například zmíněné studium rozhodnutí antimonopolních úřadů. Je pravda, že u speciálních situací je ta hloubková analýza náročnější než u většiny akciových titulů.
Speciální situace jsou bezpochyby hodně i o správném načasování. Co jsou tzv. triggery (spouštěče) Vašich nákupů a následně i prodejů? Jakým způsobem identifikujete optimální čas k nákupu a k prodeji?
Jak dobře předjímáte, správné načasování vstupu do pozice a exitu jsou klíčové zdroje alfy u této investiční strategie. Spouštěče se snažím co nejblíže identifikovat v predikci budoucího vývoje. Například přijde do společnosti nový CEO. Zanalyzujeme si jeho schopnosti a minulé výsledky. Na základě tohoto a situace sledované firmy identifikujeme možné kroky, které oznámí a jejich dopad. Obvykle při prvních výsledcích po nástupu CEO hlásí úplný armageddon na obzoru, protože si tím vytváří dobrá očekávání ohledně svého vlastního působení. Od té chvíle začne CEO trh živit pozitivními novinkami, čímž ukazuje svou důležitost. Tohle období obvykle bývá zajímavý bod obratu.
Co se týče exitu, tam jsou tři kategorie: buď se naplní všechna očekávání, které jsme měli, a tím se potenciál vyčerpal. Nebo se naopak stane něco zásadně negativního a v ten moment je potřeba situaci přehodnotit a uzavřít. A třetí možnost je stanovit si pevný horizont, např. přesně 3 měsíce od nákupu. Zda má pevný horizont pro Vás maximální přidanou hodnotu zjistíte, když si otestujete zpětně všechny Vaše pozice na různě dlouhé doby držení. Tak zjistíte, zda vlastním rozhodováním o prodeji přidáváte či snižujete alfu v portfoliu.
Využíváte i technickou analýzu?
Ano, ale pouze základní principy jako doplňkové informace. Např. 50 a 200 denní průměry, časové trendy pozitivních a negativních zmínek v médiích a na sociálních sítích.
Můžete nám popsat posloupnost kroků v rámci Vašeho investičního procesu a ukázat, jakým způsobem konkrétní speciální situaci analyzujete?
Můj investiční proces má 7 kroků. Nejprve hledám a monitoruji potenciální příležitosti. Pokud na něco zajímavého narazím, začnu krok dva: hloubkovou analýzu, která je jak kvantitativní (výkazy, predikce analytiků, peers valuace v segmentu), tak kvalitativní (obvykle management, akcionáři, věřitelé). Za třetí, na základě zjištěných faktů formuluji investiční hypotézu a pravděpodobný scénář vývoje v příštích měsících. Čtvrtým krokem je kvantifikace rizik, odhad pravděpodobnosti materializace rizika jeho dopad na cenu akcie. Za páté, testuji investiční hypotézu na behaviorální chyby. To znamená, že sám sobě kladu otázky a snažím se zjistit, kde má hypotéza kognitivní a emoční slabiny. Následně vytvářím pozitivní a negativní scénář vývoje a konkrétně pojmenovávám drivery obou scénářů. Nakonec investici realizuji a monitoruji průběh naplnění očekávaného scénáře.
Zabýváte se detailně i oceněním dané společnosti, nebo jen odhadujete jednorázový potenciální dopad dané události na tržní cenu akcie?
Zabývám se valuací. Obvykle přes peers multiply a jak se tento ukazatel vyvíjí v čase. DCF se věnuji jen doplňkově. Pokud by šlo odhalit skrytou hodnotu DCF modelem, už by ji trh dávno odhalil. A pokud je tam určitá valuační deviace v čase, má v 99 % případech určité opodstatnění. Proto se při valuaci nejvíce věnuji odhadu „margin on safety“, což je taková vnitřní hodnota při nejhorším scénáři vývoje událostí.
Jak se stavíte k riziku? Co pro Vás znamená, jak jej měříte a jak jej při speciálních situacích řídíte?
V portfoliu měřím riziko klasicky jako volatilitu, korelaci s hlavními indexy, betu, doplňkově Sharp ratio a Roy‘s SFM. Pro individuální příležitosti v portfoliu sleduji riziko přes výčet individuálních rizik, ke kterým se pak snažím co nejpřesněji odhadnout pravděpodobnost materializace každého jednotlivého rizika a kvantifikovat dopad na investici, tedy jakousi obdobu value-at-risk.
Simulujete při posuzování speciálních situací různé scénáře budoucího vývoje?
Ano, je to jeden ze stěžejních prvků mojí hloubkové analýzy. Při vytvoření vlastní predikce budoucího vývoje si rovněž vytvořím 2 (pozitivní a negativní) scénáře vývoje. U toho negativního scénáře se snažím právě o vyjádření pravděpodobnosti jeho materializace a jeho dopad. Zní to jednoduše, ale je to poměrně pracné.
Z kolika akcií/pozic se tradičně skládá Vaše portfolio?
Cílem je držet 12 pozic s průměrnou dobou držení 6 měsíců. Najít každý měsíc 2 příležitosti není úplně jednoduché a je to maximum, které dlouhodobě dokáži pokrýt.
Jste vždy 100 % zainvestovaný nebo je struktura portfolia výsledkem počtu atraktivních investičních příležitostí? V případě, kdy nejsou k dispozici, držíte hotovost?
Nejsem. Naopak držím přes čtvrtinu portfolia v hotovosti zejména kvůli shortům a derivátům. Snažím se event-driven strategii doplňovat market neutral skladbou portfolia. Nedosahuji přímo portfolia s nulovou betou, ale snažím se tomu co nejvíce přiblížit. Tím chci co nejvíce exponovat portfolio efektům, které se dějí uvnitř daných firem a co nejméně se nechat ovlivnit tržním rizikem.
Využíváte finanční páku?
Spíše ne. Pokud ano, tak pouze ve velmi malé míře na velmi krátké období obvykle z důvodu settlementu pozic.
Předpokládám, že povědomí o místní korporátní kultuře, rozvinutost finančního trhu, znalost lokálního právního prostředí a řada dalších specifických faktorů hraje při speciálních situacích svou roli. Zaměřujete se tedy jen na některé konkrétní regiony, u nichž tyto specifika dobře znáte? Nebo zase až tak důležitou roli nehrají?
Máte pravdu. Právní prostředí, korporátní kultura i rozvinutost finančního trhu jsou naprosto zásadní pro speciální situace. Z toho vyplývá, že primární zaměření mám na rozvinuté trhy. Snažím se ale hledat příležitosti i v emerging markets. Nicméně, tam je navíc potřeba počítat s jazykovou bariérou, a tudíž nemožností obsáhnout 100 % dostupných informací.
Jak obtížné je praktikovat podobný přístup k investování v případě drobného „víkendového“ investora? Jaká jsou zde rizika?
Domnívám se, že pro drobného investora není možné tuto strategii uplatňovat. Pokud se nemůže investor denně naplno věnovat dění na trzích, přichází o velké množství směrodatných informací a tím primárně utrpí schopnost kvalifikovaně se rozhodovat. Osobně se domnívám, že právě tento segment asset managementu je jeden z nejhůře robotizovatelných.
Software vám dnes vyhodnotí mnohem rychleji a správněji všechna dostupná data. Dokonce software udělá kvalifikovanější rozhodnutí než vy, protože nepodlehne žádné behaviorální chybě. Jediné, v čem lidský portfolio manažer bude do budoucna překonávat software, jsou investiční příležitosti, kde jsou lidská rozhodnutí zásadním kurzotvorným faktorem. Všimněte si, že všechny speciální situace, o kterých v rozhovoru hovoříme, se točí kolem lidského faktoru, lidského rozhodnutí. Toto je přesně důvod, proč se této strategii věnuji. Vnímám přidanou hodnotu své analytické činnosti oproti algoritmu.
Kde hledat informace o speciálních situacích? Můžete doporučit několik konkrétních zdrojů?
Každé noviny se věnují pouze tomu, co se aktuálně děje, což je skoro synonymem pro speciální situace. Nejvhodnější je čerpat informace z primárních zdrojů Reuters, Bloomberg, Financial Times, WSJ. Přijímat informace od primárního zdroje je výhodné pro maximální možnou objektivitu.
Pokud se chce člověk dozvědět o speciálních situacích více, můžete doporučit nějakou literaturu, s níž by měl začít?
Existuje nějaká literatura ohledně M&A arbitráží. Ale myslím si, že to je irelevantní. Osobně zastávám názor, že nejlepší je prokousat se všemi učebnicemi na CFA zkoušky, čímž získáte ucelenou znalost od účetnictví po statistiku, kterou poté můžete uplatňovat v praxi. Jak jsem zmiňoval na začátku rozhovoru, i když existuje definice speciálních situací, nedoporučuji příliš škatulkovat, protože pak přicházíte o nejlepší investiční příležitosti (nezřídka protistrana prodává proti své vůli právě z nějakého důvodu nesplnění definice).
V nejbližší době plánujete založit fond, který se bude speciálním situacím věnovat. Podobný způsob investování je poměrně specifický a v zahraničí bývá spíše doménou hedge fondů. Pro většinu investorů patrně nebude nosným pilířem jejich portfolia, ale spíše doplňkem. Pro koho bude Váš fond primárně určený?
Bude pro kvalifikované investory, kteří hledají diverzifikaci svého majetku. Cílem fondu bude, aby se tato diverzifikace projevovala nízkou korelací s vývojem ostatních tříd aktiv jako jsou nemovitosti, private equity, dluhopisy, ETF a i většina akciových strategií.
Jaký by měl být ideální profil investora ve Vašem fondu?
Měl by plně rozumět cíli a strategii fondu a souhlasit s tímto investičním přístupem. Měl by to být investor s kladným vztahem k akciím a aktivnímu portfolio managementu, který je ale zároveň znepokojen vysokými tržními valuacemi, vrcholící fází hospodářského cyklu a s tím související kvantitativní restrikcí centrálních bank a zvyšujícími se úrokovými sazbami v přehřívajících se ekonomikách. Zároveň by měl mít investiční horizont alespoň 1 rok a měl by mít majetek odpovídající profilu kvalifikovaného investora (pozn. přepočteno na minimální investici do fondu by to mělo být čisté bohatství investora alespoň EUR 0,75 mil.).
V čem podle Vás spočívá Vaše největší konkurenční výhoda? Jsou to Vaše schopnosti lépe analyzovat danou situaci než ostatní hráči na trhu? Nebo je to informační výhoda či relativně nízká konkurence, kdy se o speciální situaci zajímá jen hrstka investorů? Nebo něco jiného?
Řekl bych, že těch drobných výhod je poměrně široká škála a žádná úplně nedominuje. Jednou z mých výhod je kombinace specifických životních zkušeností a analytických schopností. Velmi mě při investičních rozhodnutích obohacuje zkušenost se způsobem uvažování regulátora i šéfa firmy kótované na burze. Oproti umělé inteligenci mám již několikrát zmiňovanou výhodu zaměření se na investice, v nichž hraje prim lidský faktor.
Oproti většině fondů mám výhodu, že se nijak neškatulkuji. Neřeším pouze universum např. large-cap nebo UK value akcií. Tudíž si mohu vybírat skutečně ty nejlepší příležitosti napříč trhem, a to i jednotlivými třídami aktiv, od akcií přes dluhopisy po deriváty. Mnoho konkurentů často musí prodávat aktiva, která by jinak neprodávali, například kvůli politickým sankcím. Což je opět způsobená neefektivita trhu z důvodu lidského faktoru… Těch drobných výhod je skutečně široká škála.
Myslíte si, že jsou trhy v této oblasti stále neefektivní?
Přímo v této oblasti ano a vždy budou. Jedná se o oblast, která je určována lidským faktorem.
Jaké jsou nejčastější chyby investorů v případě speciálních situací? Na co by si měl dávat člověk obzvláště pozor?
Jednoznačně behaviorální chyby. Vlastní testování každé investiční hypotézy na potenciální chyby ať už emocionální či kognitivní je naprostý základ. Dokonce bych řekl, že behaviorální chyby se při speciálních situacích projevují násobně. Tyto chyby jsou dost individuální, někdy můžete chybovat přílišným sklonem hledat a řídit se pouze analýzami, které potvrzují Váš názor a přehlížet analytické názory, které jsou k Vašemu pohledu v kontradikci. Jindy můžete subjektivní analytické zjištění považovat za objektivní fakta atp.
A na závěr, mohl byste se s námi podělit o nějakou zajímavou speciální situaci, která Vás v posledních týdnech zaujala?
Nejvíc mě zaujala nabídka BMY na převzetí CELG. Akvizici takových rozměrů by nemusel povolit úřad, což by mohlo přinést pozitivní vzpruhu pro akcie BMY. V tomto roce bych se rád blíže zaměřil na možné návrhy na akvizice u francouzských telco firem než začne aukce 5G v září. Podobně zajímavý bude vývoj v Italském telcu, kde TIM čelí aktivistovi Elliottovi a mezitím na trh dravě vtrhl francouzský Iliad. Líbí se mi vývoj situace v Debenhams, kde po očekávaném profit warningu byl konečně odvolán CEO, navíc největší akcionář opakovaně zveřejnil nabídku nemalého úvěru, čímž ukazuje silnou motivaci nenechat firmu upadnout do insolvence. V USA se letos možná bude stavět zeď a armáda nedisponuje dostatečnou technologickou výbavou. Dodavatelé stavebních materiálů z toho budou silně profitovat. Společnost Moncler letos inovovala svou zimní kolekci a dle analýzy sociálních sítí a náznaků firmy je sezónní prodej výrazně nad očekávání, a proto by při příštích výsledcích mohli pozitivně překvapit.
Děkuji Vám Ondřeji za rozhovor a do budoucna přeji hodně úspěchů.
Dotazovaný požádal o zveřejněný disclaimeru: Výše uvedený rozhovor není nabídkou ve smyslu § 1731 a násl. občanského zákoníku, ani jiným projevem vůle s cílem vstupovat do smluvního vztahu. Zároveň není přijetím jakékoli nabídky ve smyslu § 1740 a násl. občanského zákoníku. S investováním jsou spojená možná rizika, která by investoři měli zvážit. Investice zde prezentovány nejsou spojeny se žádnou formou zabezpečení návratnosti investice a ani se žádnou formou kapitálového krytí. Hodnota investic může nejen stoupat, ale i klesat, přičemž návratnost není zaručená.
Rychlý kvíz pro Ondřeje Klečku:
- 3 nejoblíbenější knihy o investování?
Učebnice pro zkoušky CFA Level 1, CFA Level 2 a CFA Level 3. Je to ale celkem 18 samostatných knih. Všechny stojí za to přečíst!
- 3 nejoblíbenější investoři?
Mark McKenna, Chris Camillo, Peter Schiff (pro sanity check)
- 3 nejoblíbenější noviny/investiční weby?
Financial Times, Seeking Alpha, Citron Research
- Největší investiční chyba?
Long USD ve 2003 se 100 % portfolia, tato chyba byla největší z pohledu vlivu na budoucí životní formaci (i když se jednalo o ztrátu jednotek tisíc korun)
Největší chyba v roce 2018: Long RRC (ztráta -25%)
- Nejvýnosnější investice?
Long Provident Financial v srpnu 2017 (panika trhu), výnos: +90%
- Oblíbený sport?
Crossfit
- Oblíbené mimopracovní aktivity?
Rodina, cestování, filosofie, politika (Mladí lidovci)
Ondřej Klečka se bude problematice speciálních situací věnovat více ve svém workshopu pořádaném ČIA dne 30.1.2019. V případě zájmu naleznete více informací ZDE.
Stručné BIO
Ondřej donedávna působil jako investiční manažer ve skupině Arca Capital, kde se zaměřoval na vyhledávání speciálních situací a podhodnocených akciových titulů napříč regiony (převážně v Evropě a USA). Do Arcy přišel v roce 2017 z poradenské firmy BCG, kde se soustředil na poradenství pro finanční instituce. Předtím působil v Evropské centrální bance a ve společnostech EY a Accredio. Je absolventem VŠE v Praze, držitelem titulu CFA. Studoval taktéž v USA na Duke University, The Fuqua School of Business.