Drobní investoři mají často tendenci zjednodušovat. Komplexní problémy se snaží řešit prostřednictvím různých zkratek, které by jim co nejvíce usnadnily život. Ne jinak tomu je i při výběru podílových fondů či jiných forem kolektivního investování. Namísto pečlivé analýzy řady faktorů, jejichž posouzení je při výběru kvalitního akciového fondu nezbytné, je mnohdy rozhodnutí činěno pouze na základě historické výkonnosti fondu. A to i přes veškerá varování, že historické výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích. Graf výjimečných výnosů z předchozích let však bývá často natolik okouzlující, že investor podlehne naivní extrapolaci, a očekává podobné výsledky i v budoucnu. Skutečnost však bývá bohužel často zcela odlišná a vítězové minulosti jsou poraženými budoucnosti (a vice versa).
Vítězové minulosti, poražení budoucnosti?
Problematice historických výnosů fondů a jejich korelaci s výnosy budoucími jsme se věnovali již v minulosti, a to v článcích „Výběr fondů na základě jejich historické výkonnosti se nevyplácí“ a „Nesuďme fond jen podle krátkodobých výnosů“, kde jsme odkázali na dvě zajímavé studie, z nichž je možné dovodit jasný závěr.
Nikdy nevybírejme fondy čistě na základě jejich historických výnosů!
Dnes se podíváme na statistiku společnosti S&P Dow Jones Indices s názvem „Does Past Performance Matter? The Persistence Scorecard“, která mapuje výkonnost stovek podílových fondů napříč různými třídami aktiv. Zaměříme se přirozeně na akcie. Výsledky podporují závěry výše uvedených studií.
Pravděpodobnost, že se fondy s nejlepší historickou výkonností udrží na špici srovnávacího žebříčku, není příliš vysoká. Data odhalila, že nejvýnosnější fondy minulosti se v pětiletém období velmi často propadly mezi fondy s nejhorší výkonností. Z kvartilu (25 % fondů) s nejlepší historickou výkonností se 31,5 % fondů propadlo mezi 25 % nejhorších. Pouhých 16,1 % zůstalo mezi nejlepšími. Naopak z kvartilu fondů s nejhorší výkonností se 15,3 % vyšplhalo mezi fondy s nejlepší, 15,1 % zůstalo mezi nejhoršími.
Fondy z nejhoršího kvartilu se velmi často sloučily s jinými fondy, případně byly zrušeny.
Velmi zajímavá je i tabulka znázorňující konzistenci nadprůměrných výnosů v pětiletém období. Jste přesvědčeni, že je váš fond schopný dosahovat neustále výjimečných výsledků a překonávat konkurenci? Potom byste patrně měli revidovat svá očekávání. Tabulka níže znázorňuje, kolik fondů dokázalo zůstat pět po sobě jdoucích ročních období se svou roční výkonností soustavně mezi 25 % nejúspěšnějších fondů. Výsledek příliš nepovzbudí. Pouhá 0,7 %!
Více zajímavých statistik naleznete přímo v reportu „Does Past Performance Matter? The Persistence Scorecard“.
Výše uvedená data potvrzují, že vybírat fond čistě na základě jeho historických výnosů není příliš rozumná strategie. Američané mají pro tento přístup trefné označení „performance chasing“, kdy se drobní investoři doslova „honí“ za úspěchy minulosti. Nakupují fondy, kterým se v minulosti výjimečně dařilo, a prodávají ty, které je svou výkonností zklamaly. Většinou však přesně v nejméně vhodný okamžik, kdy již úspěšné fondy vyčerpaly svůj potenciál nadprůměrných výnosů, a hvězdná léta střídá období podprůměrné výkonnosti. A jak už to tak bývá, řadě fondů s podprůměrnou historickou výkonností se naopak začne dařit. Ze zbitých psů včerejška se stávají hvězdy dneška, sláva včerejších vítězů se pozvolna rozplývá.
Závěrem tedy nezbývá, než zopakovat: Nikdy nevybírejme fondy čistě na základě jejich historických výnosů!