Výhled na rok 2020 v podání hedge fond manažera Druckenmillera

Hodinový rozhovor s jedním z nejúspěšnějších hedge fond manažerů posledních čtyřiceti let Stanleym Druckenmillerem, jehož průměrná roční výkonnost se v průběhu třiceti let, kdy obhospodařoval peníze svých klientů, pohybovala na úrovni kolem 30 % ročně. I když patříte do kategorie bottom-up value investorů, kteří se zajímají primárně o fundamenty konkrétních společností, a nikoliv o predikování budoucího makroekonomického vývoje, tak nezaškodí si čas od času vyslechnout názory z „druhé strany“. Pokud se již rozhodneme někoho poslouchat, potom by měl být Druckenmiller rozhodně jedním z horkých kandidátů.

Stanley Druckenmiller pracoval v minulosti pro finančníka George Sorose. Byl to právě on, který stál za úspěšnou spekulací na pokles britské libry v devadesátých letech minulého století, která bývá často neprávem přisuzována výhradně Sorosovi. Druckenmiller patří do zcela jiné kategorie investorů než value investoři. Je orientovaný na nejbližších 12-24 měsíců a vyznává top-down přístup s velkou orientací na správnou interpretaci makroekonomických událostí, tržních signálů a cenových pohybů. Investorů, kteří jsou schopni pomocí podobného přístupu konzistentně dlouhodobě vydělávat peníze je ve světě jako šafránu.

Hlavní závěry rozhovoru:

  • Druckenmiller je pro nejbližších několik měsíců pozitivní ohledně rizikových aktiv, především díky fiskálním stimulům v různých částech světa a nízkým úrokovým sazbám.
  • Expanze většinou končí díky restriktivní měnové politice či problémům s dluhy.
  • V současnosti si pouze půjčujeme růst z budoucna, což dříve či později špatně skončí, patrně podobně jako v roce 2007/2008.
  • Globální ekonomika roste, centrální banky již nezvyšují úrokové sazby a nevětší problém posledních měsíců, obchodní války, se zlepšuje. Proto je Druckenmiller pozitivní. V portfoliu tudíž drží akcie (např. banky, finanční společnosti), některé komodity (např. měď), dále pak komoditní měny, shortuje dluhopisy a japonský jen. Velmi rychle však může změnit názor.
  • Guvernér FEDu nebude mít v příštím roce kuráž zvyšovat úrokové sazby, a to i přesto, že by s ohledem na současný vývoj americké ekonomiky měly být již dnes sazby mnohem výše.
  • Druckenmiller je příznivcem BREXITu. Věřil, že v UK odmítnou socialismus. Když vidí, kam směřuje zbytek Evropy, tak si myslí, že Velká Británie udělala dobře. V portfoliu drží akcie britských bank a finančních institucí.
  • Je přesvědčen, že hlavní příčinou spekulativních bublin posledních desetiletí je extrémně uvolněná měnová politika centrálních bank.
  • Trump má vliv na guvernéra FEDu.
  • Z centrálních bankéřů obdivoval Paula Volckera.
  • Existuje 14 způsobů měření inflace, přičemž 12 z nich je nyní nad 2 %. Ukazatel, který sleduje FED je na 1,7 %. To je pouhá 0,3 % pod 2 % úrovní. Je absurdní, jaké radikální kroky podnikají centrální banky kvůli několika desetinám procenta a riskují tím vznik spekulativních bublin a špatnou alokaci kapitálu v celé ekonomice. Obzvlášť, když je tato inflace velmi obtížně měřitelná. Cílem by měla být cenová stabilita, nikoliv 2 % míra inflace.
  • Myšlenka průměrování inflace je nesmyslná. Monetární politika se má zabývat tím co bude, nikoliv minulostí.
  • Z pohledu makro portfolio manažerů již nejsou tak velké příležitosti jako v předchozích desetiletích.
  • Když Druckenmiller začínal, nebylo tolik konkurence. Dnes je podstatně větší, proto je pro něj investování mnohem obtížnější než dříve. Se svým začátkem kariéry měl velké štěstí.
  • V minulosti používal v rámci rozhodování o investicích kombinaci zpráv a tržních signálů. Dnes hodně ovlivňují trhy kvantitativní algoritmizované systémy. Proto se snaží adaptovat a upravil svůj přístup více směrem k fundamentům.
  • Další bear market může způsobit:
    • Výhra antikapitalistického prezidenta v USA
    • Inflace a zvyšování sazeb
    • Problémy s dluhy
  • Svět potřebuje více kapitalismu, ne méně. Když americký prezident zavede obchodní cla a následně určuje, kdo jimi bude postižený, tak to spíše připomíná rozhodování komunistické strany než kapitalismus. Podobně jako když centrální banky nakupují akcie a dluhopisy. Trhy již nealokují kapitál, jak by měly v kapitalismu.