Zajímavosti ze světa investičních společností a fondů

• Ke konci roku bylo ve světě přibližně 131 000 regulovaných fondů (pozn. na akciových burzách ve světě se obchodují akcie cca 43 200 společností). Z grafů níže vyplývá, že nejvíce fondů nalezneme v Evropě, nejméně v USA. Nejvíce aktiv je umístěno v akciových fondech, nejméně ve fondech peněžního trhu.

• Celosvětový objem aktiv investovaný v regulovaných otevřených fondech (tzn. podílových fondech, ETF a institucionálních fondech) = 71,1 bilionu USD
  • USA = 34,2 bilionu USD
    • Podílové fondy 27 bilionů USD
    • ETF 7,2 bilionu USD
    • Zbytek uzavřené fondy a investiční trusty
  • Evropa = 23,3 bilionu USD
  • Asie-Pacifik = 10 bilionů USD
  • Zbytek světa = 3,6 bilionu USD

• 47,9 % domácností v USA vlastní nějaký fond, domácnosti drží přibližně 4 fondy (medián)
• Na konci roku držely investiční společnosti (včetně ETF) 32 % podíl ze všech vydaných akcií v USA. V roce 2018 to bylo 30 %. 

• Na konci roku 2021 bylo v indexových fondech a indexových ETF 12,5 bilionu USD. Aktivně řízené fondy spravují stále cca 57 % majetku ve fondech (indexové fondy a ETF zbývajících 43 %).

Indexové fondy a ETF mají pouze 14 % podíl na celkovém akciovém trhu v USA. Aktivně řízené fondy 14 % podíl, zbytek US akcií drží hedge fondy, penzijní fondy, pojišťovny a individuální investoři (dohromady cca 70 %).

• Turnover rate fondů v USA poklesl na 27 %, což je nejnižší úroveň od roku 1985.

• Poplatky aktivně i pasivně řízených akciových fondů v USA dále klesají. V případě aktivně řízených fondů poklesly na 0,68 % (Pozn.V ČR jsou tyto poplatky často vyšší než 2 %!).

The post O přízeň klientů bojuje více než 131 000 fondů, poplatky dále klesají appeared first on Investice do akcií.

Vítězové minulosti, poražení budoucnosti?

Problematice historických výnosů fondů a jejich korelaci s výnosy budoucími jsme se věnovali již v minulosti, a to v článcích „Výběr fondů na základě jejich historické výkonnosti se nevyplácí“ a „Nesuďme fond jen podle krátkodobých výnosů“, kde jsme odkázali na dvě zajímavé studie, z nichž je možné dovodit jasný závěr.

Nikdy nevybírejme fondy čistě na základě jejich historických výnosů!

Dnes se podíváme na statistiku společnosti S&P Dow Jones Indices s názvem „Does Past Performance Matter? The Persistence Scorecard“, která mapuje výkonnost stovek podílových fondů napříč různými třídami aktiv. Zaměříme se přirozeně na akcie. Výsledky podporují závěry výše uvedených studií.  

Pravděpodobnost, že se fondy s nejlepší historickou výkonností udrží na špici srovnávacího žebříčku, není příliš vysoká. Data odhalila, že nejvýnosnější fondy minulosti se v pětiletém období velmi často propadly mezi fondy s nejhorší výkonností. Z kvartilu (25 % fondů) s nejlepší historickou výkonností se 31,5 % fondů propadlo mezi 25 % nejhorších. Pouhých 16,1 % zůstalo mezi nejlepšími. Naopak z kvartilu fondů s nejhorší výkonností se 15,3 % vyšplhalo mezi fondy s nejlepší, 15,1 % zůstalo mezi nejhoršími.  

Fondy z nejhoršího kvartilu se velmi často sloučily s jinými fondy, případně byly zrušeny.

Velmi zajímavá je i tabulka znázorňující konzistenci nadprůměrných výnosů v pětiletém období. Jste přesvědčeni, že je váš fond schopný dosahovat neustále výjimečných výsledků a překonávat konkurenci? Potom byste patrně měli revidovat svá očekávání. Tabulka níže znázorňuje, kolik fondů dokázalo zůstat pět po sobě jdoucích ročních období se svou roční výkonností soustavně mezi 25 % nejúspěšnějších fondů. Výsledek příliš nepovzbudí. Pouhá 0,7 %!

Více zajímavých statistik naleznete přímo v reportu „Does Past Performance Matter? The Persistence Scorecard“.

Výše uvedená data potvrzují, že vybírat fond čistě na základě jeho historických výnosů není příliš rozumná strategie. Američané mají pro tento přístup trefné označení „performance chasing“, kdy se drobní investoři doslova „honí“ za úspěchy minulosti. Nakupují fondy, kterým se v minulosti výjimečně dařilo, a prodávají ty, které je svou výkonností zklamaly. Většinou však přesně v nejméně vhodný okamžik, kdy již úspěšné fondy vyčerpaly svůj potenciál nadprůměrných výnosů, a hvězdná léta střídá období podprůměrné výkonnosti. A jak už to tak bývá, řadě fondů s podprůměrnou historickou výkonností se naopak začne dařit. Ze zbitých psů včerejška se stávají hvězdy dneška, sláva včerejších vítězů se pozvolna rozplývá.

Závěrem tedy nezbývá, než zopakovat:  Nikdy nevybírejme fondy čistě na základě jejich historických výnosů!

The post Jaký je vztah mezi historickými výnosy fondu a jeho výnosy v budoucnu? appeared first on Investice do akcií.

Dlouhodobá vs. krátkodobá výkonnost

Bez ohledu na výjimečnost investora či portfolio manažera, nikdo nedokáže soustavně překonávat trh i nejbližší konkurenci! I ti nejlepší investoři světa měli období podprůměrné výkonnosti. Vezměme si příklad jednoho z nejúspěšnějších investorů všech dob Warrena Buffetta, který má za sebou 53 letou investiční historii. Srovnáme-li jeho výkonnost s americkým akciovým indexem S&P 500, zjistíme, že v 17 letech (32 % případů) nedokázal překonat index. V dlouhodobém období se však jeho průměrná roční výkonnost pohybuje na úrovni 20,9 % ročně, přičemž index S&P 500 dosáhl pouhých 9,9 % p.a..

Pokud se zamyslíme nad důvody, potom je to zcela logické. Pokud chceme dosáhnout vyšších výnosů než trh, musíme investovat jinak než trh a všichni kolem nás. Pokud však investuje odlišně, potom je vysoce pravděpodobné, že se naše investiční výsledky budou lišit od průměrných výnosů trhu.

Příklad value investora

Jsme-li například value investor, který nakupuje akcie podhodnocených firem, tak jsou období podprůměrných výnosů téměř zaručené. Pokud totiž nemůžeme najít dostatek atraktivních investičních příležitostí, potom držíme zvýšený objem hotovosti. To se většinou stává blízko vrcholů několikaletých býčích trhů, kdy jsou akcie předražené. Potom logicky nemůžeme dosahovat tak dobré výkonnosti jako trh, protože nejsme v akciích dostatečně zainvestováni. Jakmile však nastane pokles, tak naše portfolio propadne méně než celý trh.

Value investoři navíc hledají podhodnocené akcie. Nejčastější příčinou podhodnocení jsou dočasné potíže firmy, na které trh reaguje přehnaně negativně, protože většina investorů a profesionálních portfolio manažerů se orientuje na krátkodobou výkonnost (cca do 1 roku). Cena akcie se nevrátí zpět ke své vnitřní hodnotě, dokud nejsou dočasné potíže překonány, což často trvá i několik let. Potom je však růst akcií o to rychlejší a strmější. Jakmile navíc problémy pominou a začne se rozrůstat tábor optimistů, k nimž se postupně opatrně přidávají analytici se svými revizemi prodejních doporučení, mají tyto akcie tendence povyskočit nad úroveň své vnitřní hodnoty. Value investor si však musí na návrat počkat. A čekání je často spojeno s podprůměrnou výkonností. Avšak slabší krátkodobá výkonnost je vykoupena nadprůměrnými dlouhodobými výnosy.

Smrt, daně a krátkodobě podprůměrná výkonnost

Výše uvedené myšlenky potvrzuje svým způsobem i studie Brandes Institute s názvem Death, Taxes and Short-Term Underperformance: International Funds z prosince 2017. Autoři ve studii zkoumali konzistenci výkonnosti fondů v průběhu 10letého investičního horizontu. Zjistili, že fondy s nejvyšší desetiletou průměrnou roční výkonností měly velmi často 1-3 letá období, kdy výrazně zaostaly za svými srovnávacími benchmarky (indexy) či nejbližšími konkurenty. Tato podprůměrná výkonnost však měla minimální vliv na jejich schopnost dosahovat vynikajících dlouhodobých výsledků.

Z výsledků usuzují, že by investoři neměli měnit svůj fond jen z důvodu krátkodobě podprůměrné výkonnosti. Domnívají se, že dobrý aktivně řízený fond by měl být postaven na historicky dostatečně ověřené a solidní investiční filosofii, konzistentním investičním procesu a chytrých lidech s orientací na dlouhodobé investiční výsledky.

Autoři studie čerpali z databáze společnosti Morningstar, v níž se zaměřili na fondy investující do akcií mimo USA s alespoň 10letou historií. Ze vzorku vyřadili globální fondy, fondy s několika třídami podílových listů a indexové fondy. Zbylých 213 fondů rozdělili do deseti skupin podle výkonnosti. Srovnávacím indexem byl MSCI EAFE Index s výnosem v daném období na úrovni 1,03 %.

Dvacet jedna fondů s nejlepší dlouhodobou výkonností v průběhu zkoumaného období zaostalo za výkonností indexu, a to v některých případech výrazně. Fondy měly jednoletá období, kdy v průměru zaostaly za indexem o 7,64 % (rozmezí se pohybovalo od -21,56 % do +2,54 %). Podobná situace nastala i při pohledu na tříletou výkonnost (průměrně -3,77 %, rozmezí -10,3% až +1,17 %). Pokud by investor čistě na základě historických výnosů usoudil, že fond po třech letech podprůměrných výsledků již nedokáže ztrátu dohnat a rozhodl by se fond změnit, potom by udělal chybu. Podobná byla situace i při srovnání s nejbližšími konkurenty (viz. blíže ve studii).

Kompletní studie je k dispozici zde.

Autoři již v minulosti zveřejnili několik různých verzí z různých období, které se zaměřují na rozličné fondy. Výsledky jsou veskrze konzistentní. Odkazy na další studie uvádím níže.

• Death, Taxes and Short-Term Underperformance: International Funds z prosince 2014 (zde)
• Death, Taxes and Short-Term Underperformance: Emerging Market Funds z ledna 2014 (zde)

Tip:

• Další zajímavé studie naleznete v rubrice Research (zde).

The post Nesuďme fond jen podle krátkodobých výnosů appeared first on Investice do akcií.