Příležitosti je nutné hledat na místech, kde jiní nehledají. O speciálních situacích a value investování s Joelem Greenblattem.

Joel Greenblatt v podcastu Value Investing with Legends o založení Gotham Capital, o speciálních situacích či o podstatě value investování. Joel Greenblatt je profesorem na Columbia Business School a zakladatelem fondu Gotham Capital, jehož průměrná roční výkonnost se v letech 1985 – 1994 pohybovala na úrovni 34 %. Greenblatt je zároveň spoluzakladatelem internetových stránek Value Investors Club a autorem řady knih o value investování.

Kompletní podcast naleznete ZDE.

Hlavní myšlenky:

  • Akcie jsou podíl ve skutečném podniku a nikoliv jen měnící se cena na monitoru.
  • Greenblatt v minulosti testoval kvantitativní pravidla Bejamina Grahama pro výběr akcií a zjistil, že stále fungují. Inspirovalo ho to k vytvoření vlastních kvantitativních výběrových kritérií.
  • Po vysoké škole nastoupil do Bear Sterns, kde byl obchodníkem s opcemi. Přiznává, že příliš netušil, co vlastně dělá.
  • Následně byl analytikem hedge fondu. Velmi často dělali tzv. merger arbitráž, kdy spekulovali na to, zda oznámená fúze skutečně proběhne či nikoliv. Po oznámení ceny převzetí se akcie přebírané firmy často pohybují mírně pod touto cenou, protože není jisté, zda se fúze skutečně uskuteční (např. díky nezbytnému povolení antimonopolnímu úřadu či dalším faktorům). Vybírali si společnosti, u nichž byla pravděpodobnost relativně vysoká. Zisk byl však omezený, podstupované riziko bylo naopak vysoké (v případě, že z fúze sešlo, akcie přebírané firmy prudce propadly). Rozhodl se, že bude vyhledávat speciální situace, kde je potenciální výnos vysoký, ale podstupované riziko omezené (např. spin-offy, restrukturalizace, …).
  • Gotham Capital založil mimo jiné s pomocí peněz Mika Milkena, legendárního pionýra high yield dluhopisů v USA.
  • V Gotham Capital držel velmi koncentrované portfolio 6-9 akcií. Zaměřoval se primárně na speciální situace, kterým většina ostatních investorů nevěnovala pozornost. Důvodem nebylo, že by Grahamova kvantitativní kritéria nefungovala, ale speciální situace nabízely podstatně vyšší ziskový potenciál. Nikdo nechtěl číst 400 stránkové prospekty spin-offů a zabývat se speciálními situacemi.
  • Speciální situace jsou spojeny s katalyzátorem, který by měl urychlit návrat ceny k vnitřní hodnotě.
  • Při investování využíval i opce.
  • Hledal také levné akcie kvalitních společností ala Warren Buffett. Snažil se naopak vyhýbat cigar butts (hluboce podhodnoceným akciím průměrných či podprůměrných firem).
  • Kombinoval několik investičních value přístupů.
  • Nejdůležitější je umět ocenit společnosti, což poskytne velkou konkurenční výhodu. Dále je nutné hledat akcie na místech, kde je jiní nehledají.
  • Hledal relativně snadno pochopitelné investiční příležitosti, které nevyžadovaly příliš mnoho odhadů. Pokud byla investiční příležitost příliš komplikovaná, nesnažil se ji zbytečně pochopit a raději se poohlédl jinde.
  • Obhospodařování cizích peněz bylo pro něj psychicky náročné, protože byl jeho fond velmi volatilní.
  • Moderní teorie portfolia a teorie efektivních trhů mu nikdy nedávala smysl.
  • Mnohem logičtější mu připadalo přistupovat k výběru akcií jako podnikatel, který zrovna prodal svou firmu a přemýšlí, jak investovat získané peníze. Důkladně zanalyzuje firmy ve městě, ve kterém žije a vybere si 6-8 kvalitních firem, které řídí zodpovědný management. Do nich následně investuje. Většina lidí by toto považovala za rozumný přístup. Na akciových trzích to však řada lidí považuje za absurdní. Paradoxně jim však již nepřipadá absurdní zbavit se akcií kvalitní US firmy ve chvíli, kdy se například Řecko ocitne v potížích. A to i přesto, že problémy Řecka nemají na podnikání US společnosti absolutně žádný vliv.
  • Stejně tak jim připadá normální měřit riziko investice do akcií firmy na základě volatility tržní ceny, tedy na základě toho, jak se pohnula tržní cena akcie v uplynulých několika měsících. Greenblatt to naopak považuje za šílené.
  • Většina lidí není schopná dodržovat ani jednoduchá investiční pravidla.
  • Pokud rozumíte společnosti, jejíž akcie vlastníte, potom vám to dává značnou psychickou výhodu nad ostatními. Dobrá znalost firmy nám umožní odolat tlaku prodat akcie v těžkých okamžicích.
  • Investiční přístup zaměřený na nákup akcií s nízkými hodnotovými ukazateli v minulosti fungoval. Bude fungovat i v budoucnu? Greenblatt netuší. Nízký valuační ukazatel neříká nic o hodnotě firmy. Nezná žádnou private equity společnost, která by nakupovala firmy pouze na základě nízkého valuačního ukazatele (P/B, P/E, …). Private equity společnosti se snaží pochopit zdroj budoucích cash flow firmy a stanovit skutečnou hodnotu společnosti. Stejně by k tomu měli přistupovat investoři na akciových trzích.