Finanční společnosti typu bank či pojišťoven mají svůj specifický model podnikání, který je charakteristický vysokým zadlužením (cizí zdroje banky jsou několikanásobně vyšší než její vlastní kapitál) a často relativně komplexními produkty, jejichž ocenění vyžaduje značnou dávku odhadů. Nadnárodní finanční kolosy s globální působností navíc zaměstnávají řadu excelentních účetních, právníků, matematiků a jiných finančních expertů, pro které je „optimalizace“ jejich denním chlebem. Pokud bychom měli vybrat jedno odvětví, které má největší koncentraci šikovných expertů, kteří jsou schopni rozehrát kreativní hru s čísly, potom by bylo bankovnictví patrně jedním z našich prvních kandidátů. Protiváhou, která bedlivě monitoruje toto vysoce regulované prostředí, jsou přirozeně centrální banky, auditoři a v omezené míře i ratingové agentury. Avšak jak ukázal rok 2008, i tyto instituce mohou kolosálně selhat.
Otázka proto zní. Je vůbec možné spolehlivě analyzovat a ocenit velké nadnárodní finanční společnosti? Ještě před několika lety by vám celá řada value investorů bez zaváhání odpověděla, že ano. Avšak finanční krize vyvedla řadu z nich z omylu. Mnozí profesionálové nakupovali již po první vlně poklesů akcií v roce 2008 americké i evropské banky do svých portfolií a přesvědčovali investory, že se jedná o výjimečné společnosti se silnou konkurenční výhodou, které se obchodují za velmi atraktivní ceny. Několik dalších měsíců však ukázalo, jakého kolosálního omylu se dopustili, když nedokázali odhadnout rozsah a závažnost problémů, kterým banky se svými rozvahami plnými toxických aktiv čelily. Roky 2008 a 2009 ukázaly, jak může být analýza finančních institucí obtížná.
V roce 2005 (tedy 3 roky před vypuknutím finanční krize) položil na valné hromadě Berkshire Hathaway tehdy ještě relativně neznámý value investor William Ackman (zakladatel hedge fondu Pershing Square Capital, který si v následujících letech získal nebývalou pozornost médií i investorů) otázku, která se výše uvedené problematiky přímo dotkla. Poslechněme si odpověď Warrena Buffetta a Charlieho Mungera.