Hodinový rozhovor s jedním z nejúspěšnějších hedge fond manažerů posledních čtyřiceti let Stanleym Druckenmillerem, jehož průměrná roční výkonnost se v průběhu třiceti let, kdy obhospodařoval peníze svých klientů, pohybovala na úrovni kolem 30 % ročně. I když patříte do kategorie bottom-up value investorů, kteří se zajímají primárně o fundamenty konkrétních společností, a nikoliv o predikování budoucího makroekonomického vývoje, tak nezaškodí si čas od času vyslechnout názory z „druhé strany“. Pokud se již rozhodneme někoho poslouchat, potom je Druckenmiller rozhodně jedním z nejvážnějších kandidátů.
Kompletní rozhovor naleznete ZDE.
Stanley Druckenmiller pracoval v minulosti pro finančníka George Sorose. Byl to právě on, který stál za úspěšnou spekulací na pokles britské libry v devadesátých letech minulého století, která bývá často neprávem přisuzována výhradně Sorosovi. Druckenmiller patří do zcela jiné kategorie investorů než value investoři. Je orientovaný na nejbližších 12-24 měsíců a vyznává top-down přístup s velkou orientací na správnou interpretaci makroekonomických událostí, tržních signálů a cenových pohybů. Investorů, kteří jsou schopni pomocí podobného přístupu konzistentně dlouhodobě vydělávat peníze je ve světě jako šafránu.
Hlavní závěry z rozhovoru:
- Příliš uvolněná měnová politika způsobila finanční krizi. Napomohla k tomu i nedostatečná regulace.
- Snaží se vydělávat peníze na předpovídání tzv. „boom/bust“ cyklů. Každému propadu („bust“), který kdy viděl, předcházela spekulativní bublina aktiv vyvolaná příliš uvolněnou monetární politikou centrálních bank.
- Centrální bankéři odvedli vynikající kus práce v době finanční krize, kdy agresivně zakročili a představili kvantitativní uvolňování. V následujících letech však nastalo zklamání.
- Druckenmiller souhlasil s QE1 (kvantitativní uvolňování 1), s QE2 již nesouhlasil a v případě QE3 byl doslova zklamán. Důvodem bylo, že krizové období bylo za námi a naopak hrozilo, že vytvoříme další spekulativní bublinu.
- Domnívá se, že centrální banka měla zvyšovat sazby vždy, kdy jim to situace alespoň trošku dovolila. Sazby by potom vzrostly na rozumnou úroveň a lidé by nedělali hloupá investiční rozhodnutí, jako dělali v posledních letech, kdy byly sazby velmi nízko. Příkladem je enormní růst korporátního zadlužení či zpětné odkupy akcií. Prudký růst zadlužení vedl jen k malému růstu firemních zisků. Vypůjčené peníze nebyly investovány do dalšího rozvoje a inovací.
- Dalším negativním faktorem nízkých úrokových sazeb je reakce politiků, kteří z nízkých sazeb dluhopisů usuzují, že se mohou zadlužovat. Proto se zadlužují, a to v době růstu ekonomiky a velmi nízké nezaměstnanosti. Co se stane, jakmile přijde recese?
- Centrální banky neustále straší deflační spirálou, jakmile se inflace začne blížit k nule. Deflační spirálu jsme přitom ve světě měli jen 2x, a to ve třicátých letech v USA a na konci osmdesátých let v Japonsku. Oběma předcházela spekulativní bublina aktiv.
- Inflační cílování na 2 % je posedlost. V historii jsme měli období 3 % deflace, kterou doprovázel prudký růst ekonomiky. V padesátých letech jsme zase měli úrokové sazby kolem 4 %, inflaci nižší než dnes a ekonomice se i přesto dařilo.
- Neumíme měřit produktivitu. Jako příklad uvádí – Na Googlu je denně zadáno do vyhledávače 3,5 mld. dotazů, na Youtube bylo v posledních 60 dnech umístěno více obsahu než co vyprodukoval celý televizní průmysl za posledních 60 let, v minulém roce jsme vyprodukovali 2 500 mld. obrázků, což bylo více než za dobu celé civilizace, přičemž náklady na pořízení jsou prakticky nulové. Kvalita focená mobilním telefonem je navíc lepší než s fotoaparáty před 10 lety, avšak v hrubém domácím produktu toto není korektně zachyceno. Máme Google mapy zdarma, řadu jedinečných aplikací poskytovaných zdarma, a to vše není zachyceno v makroekonomických číslech. Podobné je to s inflací.
- Proto nechápe posedlost tím, jestli je inflace 1,4 nebo 1,5 procenta. Omezí snad svou spotřebu kvůli tomu, že díky Googlu má věci levnější?
- Makroekonomické statistiky nejsou příliš dobré pro predikování budoucího vývoje ekonomiky. Skvěle poslouží, pokud chceme zjistit, v jaké situaci se nacházíme a jaká byla minulost. Pro predikce je mnohem lepší pohled na finanční trhy. Obzvláště na situaci cyklických společností.
- V současnosti nás cyklický sektor varuje. Měli bychom se mít na pozoru.
- Dále sleduje korporátní zisky. Nikdy neviděl recesi, která by začala dříve, než by byl vrchol korporátních zisků. Zisky v posledním čtvrtletí poklesly. Neříká, že nutně přijde recese, ale má se na pozoru.
- Pokud chtějí mít Spojené státy obchodní válku s Čínou, potom se zaměřují na špatné oblasti. Obchodní válka se povede v oborech budoucnosti, jako je například umělá inteligence a technologie. Od doby, kdy začala obchodní válka s Čínou, začala nejlidnatější země světa podporovat technologický sektor. Američané se naopak zcela nepochopitelně zaměřují na těžbu uhlí, ocel hliník a další. Technologickému sektoru naopak hází klacky pod nohy.
- Druckenmiller po tweetu Trumpa o obchodní válce přesunul značnou část svého portfolia do státních dluhopisů. Nikoliv proto, aby vydělal velké peníze, ale protože v současném prostředí nechce investovat. Ať již máme jakýkoliv názor na budoucí vývoj, tak nedoporučuje v současné situaci sázet veškeré naše prostředky, ať již na long či na short.
- Když nakupoval státní dluhopisy, tak netušil, zda budou úrokové sazby klesat. Věděl však, že již neporostou. Proto to byly jasná volba. V současnosti jsou již méně atraktivní. „Pokud věříte, že se ekonomická situace v USA zhorší, potom volte státní dluhopisy. Zlato také není špatná volba.“, konstatuje.
- Nerozumí, proč potřebujeme Bitcoin. Nespekuluje na pokles ani na růst Bitcoinu. Nechápe, proč by měl být uchovatelem hodnoty.
- Strana kupujících byla přinucena investovat do mnohem rizikovějších aktiv, než by chtěla. To je velké riziko.
- Vlastní v portfoliu akcie Alibaba (BABA) a Tencent (TCEHY). Již několik let má nakoupeny akcie tzv. disruptors a shortuje akcie společností, které jsou jimi postižené.
- Hedge fondy měly v sedmdesátých a osmdesátých letech 8-10 manažerů, od nichž se očekávala vynikající výkonnost. Ti si za ni následně účtovali vysoké poplatky. Dalších 9 000 hedge fondů se je snažilo kopírovat, účtovaly si stejně vysoké poplatky, ale nedokázaly zajistit potřebnou výkonnost. Poplatky jsou stále velmi vysoké. V současnosti si je vědom cca 5-10 manažerů, kteří mají větší hodnotu než poplatky, které si účtují. Hedge fondů by mělo být 200-300.
- Investuje velké částky do několika málo investičních myšlenek, které dokáže analyzovat a u nichž věří, že mají vysokou pravděpodobnost úspěchu. Současné prostředí je nejisté. Netuší, zda být long či short, proto raději nic nedělá. Kroky Trumpa nedokáže předvídat.
- Nejvíce peněz vydělával v minulosti na dluhopisech a měnách. To v současném prostředí, kde ve velkém intervenují centrální banky, již není možné. Nedokáže již vydělat 30 % ročně. Proto také klientům neúčtuje žádné poplatky. Je to depresivní prostředí.
- V další recesi nelze vyloučit, že FED zavede negativní úrokové sazby. Nástroje, které by měly být použity jednou za 50 let, tak jako v roce 2009, jsou dnes začleněny jako standardní nástroje měnové politiky v boji proti recesi. Sazby v následujících 2 letech mohou jít klidně k nule. V budoucnu nás čeká radikální politika centrálních bank.