Před zodpovězením výše uvedených otázek jedno důležité upozornění. Vypovídací hodnota níže uvedených grafů je díky koronaviru, který výrazně zamával se zisky a dividendami firem, o něco nižší než v minulosti. Řada firem v indexech totiž dočasně či permanentně:

• zastavila vyplácení dividend,
• snížila velikost vyplácené dividendy či
• zaznamenala prudký propad zisků.

Aktuální hodnoty tak v řadě případů neodpovídají dlouhodobé normální ziskovosti společností, jejich dlouhodobě udržitelným rentabilitám vlastního jmění či dividendovým výnosům. Proto je třeba brát níže uvedená čísla s rezervou.

Nejvyšší dividendový výnos

Na grafu níže jsou seřazeny jednotlivé země dle dividendového výnosu jejich hlavního akciového indexu. Z grafu je zřejmé, že nejvyšším dividendovým výnosem se mohou pochlubit akcie v Rusku (7,6 %), v České republice (6,1 %) a akcie v regionu rozvíjejících se evropských zemí (5,2 %). Nejnižší výnos mají naopak akcie v Irsku (0,8 %), Maďarsku (0,8 %) a Polsku (0,9 %).

Akciové trhy optikou valuačních ukazatelů

Na grafech níže vidíme seřazené jednotlivé akciové regiony dle hodnot P/BV, P/CF a Shillerova P/E. Obecně platí, že čím nižší hodnota, tím jsou akcie statisticky levnější. Více valuačních ukazatelů (P/S, P/E) naleznete na stránkách StarCapital v části „Research“.

Valuace jsou pouze jednou stranou mince. Jaké trhy mají nejvyšší ROE?

Valuace jsou pouze jednou stranou mince. Statisticky levné akcie ještě nutně nemusí být podhodnocené. Pokud například firma balancuje rok co rok na tenké hranici mezi ziskem a ztrátou, přičemž svým majitelům generuje dlouhodobě rentabilitu vlastního jmění (tzv. ROE) ve výši pouhých 1-2 %, potom si bezpochyby zaslouží být levná. Pokud je naopak schopná dosahovat nadprůměrné rentability, potom si přirozeně zaslouží vyšší valuace. Společnosti s vysokými valuačními ukazateli (statisticky drahé) tudíž nemusí být vždy nutně nadhodnocené a vice versa.

Podobné je to i s akciovými indexy, které se navíc zásadně liší svou sektorovou strukturou, koncentrací/diverzifikací, volatilitou měny indexu a řadou dalších faktorů, díky nimž nemusí být vzájemné srovnání vždy zcela korektní (často srovnáváme jablka s hruškami).

Pokud jsme se však již pustili do srovnání regionů z hlediska valuací, potom se podívejme i na druhou stranu mince, kterou je rentabilita vlastního jmění (ROE). Jaké regiony jsou na tom nejlépe?

První místo obsadily akcie z Indonésie. Na druhé příčce jsou akcie z USA a dále pak akcie ze Švédska a Švýcarska. Nejhůře si naopak vedou akcie v Řecku, Irsku a Norsku. Při posuzování ROE je však nutné brát v potaz, zda se jedná o dlouhodobě udržitelnou míru rentability, či pouhý jednorázový výkyv. Toto však bohužel nebylo v níže uvedeném grafu předmětem zkoumání. 

Nyní tedy pojďme valuace a rentabilitu spojit dohromady. Jak na to? Způsobů je celá řada. Jedním z nich může být spojení valuačního ukazatele PB (tržní hodnota na akcii k účetní hodnotě na akcii) a ROE (rentability vlastního jmění). Složený ukazatel PBV/ROE nám říká, kolik zaplatíme za 1 % rentability. Čím nižší částku platíme, tím lépe.

Jaké regiony jsou tedy z výše uvedeného pohledu nejlevnější? Rusko, Česká republika, Maďarsko či akcie z rozvíjejících se trhů východní Evropy. Nejdražší se naopak jeví Irsko, Norsko a Řecko.

Upozornění: Výše uvedené názory jsou čistě osobními názory autora webu a v žádném případě by neměly být vnímány jako doporučení k nákupu či prodeji! Názory autora se mohou v čase měnit. Autor webu v době psaní článku vlastní ve svém osobním portfoliu indexové ETF rozvíjejících se trhů, Jižní Koreje, Německa či ETF kopírující World Index. Autor webu nepřebírá žádnou odpovědnost za škodu způsobenou použitím tohoto textu nebo informací v něm obsažených. Každý investor je povinen přijmout vlastní informované rozhodnutí o vhodnosti každé investice. Investiční nástroje uvedené v textu nemusí být vhodné pro všechny investory. Minulá výkonnost investičních nástrojů nezaručuje výkonnost budoucí. Očekávaná budoucí výkonnost je založena na předpokladech, které nemusí nastat.

The post Jaké akciové indexy mají nejvyšší dividendový výnos a nejnižší valuační ukazatele? appeared first on Investice do akcií.

Dalším z diskutovaných témat jsou základní způsoby, jak lze překonat výkonnost akciového indexu – lepším výběrem individuálních akcií či časováním trhu. Dále rozebírají mýtus, že akcie dobré společnosti jsou vždy dobrou investicí. Velmi okrajově také zmiňují negativní vliv poplatků na výkonnost investora.

Závěrem navrhují východisko v podobě tzv. dollar cost averagingu (neboli strategie pravidelných nákupů v čase – např. každý měsíc investujeme pravidelnou sumu peněz do akciového indexu, a to bez ohledu na současnou situaci na finančních trzích), který doporučují aplikovat na pasivních nízkonákladových fondech, které kopírují akciový index.

http://https://youtu.be/zdS5wSRpIpU

S většinou uvedených myšlenek lze souhlasit. Avšak se závěrem se lze ztotožnit pouze částečně. Je pravdou, že překonání výkonnosti akciového indexu není v dlouhodobém horizontu snadné! Průměrný investor, který:

• má dlouhodobý investiční horizont
• nemá žádné zkušenosti s investováním
• nemá dostatek času či chuti, aby se investování věnoval
• a není si jistý, jak vybrat aktivně řízený fond,

udělá za normálních okolností nejlépe, když si skutečně zvolí pasivní nízkonákladový indexový fond (například široce diverzifikovaný indexový ETF).

Avšak každý value investor ví, že cena je to, co za investici platíme a hodnota je to, co dostáváme. Každá investice může být extrémně levná, ale i extrémně předražená. Vždy záleží na zaplacené ceně. Výjimkou nejsou ani široce diverzifikované akciové indexy. Pokud za akcie zaplatíme příliš vysokou cenu (např. podobně jako na vrcholu technologické bubliny v USA v případě akciového indexu S&P 500 či NASDAQ), potom budou naše dlouhodobé investiční výsledky mizerné. A nezachrání nás ani investice do indexu.

Přirozeně tedy vyvstává otázka, co jsou to normální okolnosti? Normální okolnosti jsou takové, kdy se valuace akciových indexů pohybují X % kolem průměrných dlouhodobých úrovní. Jedná se tudíž o valuace, které nejsou na extrémních úrovních. Jakmile se valuace daného indexu vyšplhají k historickým extrémům, potom by se měl mít indexový investor velmi na pozoru, protože se zvyšuje pravděpodobnost prudkých propadů a zároveň roste pravděpodobnost, že dlouhodobé průměrné výnosy budou podstatně nižší, než byl historický průměr (nebo budou dokonce i záporné).

The post Každý investor je sám sobě největším nepřítelem appeared first on Investice do akcií.