„Benjamin Graham ve své knize Analýza cenných papírů definoval rozdíl mezi spekulací a investicí takto: Investiční operace je taková, která po důkladné analýze slibuje bezpečné zachování jistiny a odpovídající výnos. Operace, které nesplňují tyto požadavky, jsou spekulace.“

…

„Spekulace: Nebezpečná hra na hraně hazardu

Spekulativní chování lze charakterizovat jako vyhledávání operací na finančních trzích s velmi vysokým výnosovým potenciálem, který je však zároveň spojen s vysokou mírou podstupovaného rizika. Typickým rysem spekulativního chování je krátkodobý investiční horizont. Rozhodování o obchodech bývá impulzivní a jen výjimečně vychází z důkladné hloubkové fundamentální analýzy. Spekulant se orientuje především na tržní ceny a jejich pohyb v čase. O vnitřní hodnotu a správné ocenění podkladového aktiva se nezajímá. Často nakupuje za zcela nesmyslně vysoké ceny a doufá, že v budoucnu najde protistranu, jež bude ochotna zaplatit cenu ještě vyšší. Investiční rozhodování bývá postaveno na předpovědích a na odhadech chování ostatních účastníků finančních trhů. K běžným praktikám spekulanta například patří snaha o časování trhu. Cílem je určit cenová dna a vrcholy akcií, komodit, dluhopisů či jiných finančních instrumentů, odhadnout jejich budoucí směr a na pohybech profitovat. Výjimkou nejsou ani spekulace na základě „zaručených tipů“. Spekulant bývá velmi reaktivní. Rychlost své reakce považuje za hodně důležitý prvek úspěšného obchodování.

Mezi oblasti s vysokou koncentrací spekulativního chování se tradičně řadí trading založený na technické analýze. Jeho masovějšímu rozšíření napomohl v posledních letech rozvoj informačních technologií. Techničtí analytici jsou přesvědčeni, že na základě zkoumání vývoje cen v minulosti dokáží předpovídat vývoj cen v budoucnu. Své rozhodování opírají o technické indikátory, grafické formace, supporty, rezistence a jiné, na první pohled sofistikované ukazatele. Spekulativní chování jde často ruku v ruce s deriváty a pákovými produkty. Nadměrný růst nákladů spojený s příliš častým obchodováním je totiž nutné hradit z vyšších výnosů, kterých mnohdy nelze dosáhnout jinak

než s pomocí finanční páky. Pákový efekt v případě správného odhadu spekulanta násobí jeho zisky, špatný odhad naopak umocňuje ztráty, které mohou převýšit velikost vloženého kapitálu. Z obchodování se rázem stává volatilní rizikové dobrodružství, což je v přímém rozporu s konzervativním investováním, založeným na důkladné analýze a bezpečném zachování jistiny.

Spekulativní chování má jednu společnou příčinu. Vidinu rychlého zbohatnutí, a to bez ohledu na podstupované riziko, což je v přímém rozporu s filozofií value investování. Konzervativní, racionálně smýšlející investor se spekulacím obloukem vyhýbá. Spekulace ostatních na druhou stranu vítá, protože generují zajímavé investiční příležitosti.

Historie je plná neuvěřitelných příběhů, kdy se spekulativní chování vymklo kontrole a přerostlo ve spekulativní bublinu. Mezi nejznámější patří Tulipánová mánie, která zasáhla Holandsko ve třicátých letech sedmnáctého století. Na vrcholu bubliny bylo možné koupit za jednu cibulku tulipánu luxusní dům v Amsterdamu. Své by o spekulacích a iracionálním chování mohl vyprávět i fyzik Isaac Newton, který na akciích společnosti South See v průběhu osmnáctého století údajně prodělal své celoživotní úspory. Svou zkušenost okomentoval slovy: „Dokážu vypočítat pohyb hvězd, ale nikoliv šílenství lidí.“ Řadu příkladů máme i z nedávné minulosti. Například na vrcholu japonské akciové a nemovitostní bubliny v osmdesátých letech byla cena půdy pod císařským palácem v Tokiu vyšší než cena všech nemovitostí ve státě Kalifornie. Dále můžeme zmínit technologickou bublinu z přelomu tisíciletí či americký trh hypoték a nemovitostí, kdy všeobecné přesvědčení, že ceny domů v USA nemohou nikdy poklesnout, způsobilo v kombinaci s nezodpovědným úvěrováním bank a finančními inovacemi největší finanční světovou krizi od Velké deprese v roce 1929.

Investice: Zodpovědná alokace úspor

Investice vychází v pojetí value investování z důkladné fundamentální analýzy podkladového aktiva. Na základě konzervativního ocenění je stanovena skutečná reálná hodnota akcie, která je porovnána s tržní cenou nabízenou na burze. Pokud je cena dostatečně nízká, potom představuje akcie investiční příležitost. Hodnota akcie je pro investora naprosto klíčová, protože umožňuje určit, zda je cena skutečně nízká či vysoká. Cílem je dosažení přiměřeného výnosu s ohledem na podstupované riziko. Spekulant naproti tomu touží po rychlých, snadných a vysokých ziscích bez ohledu na podstupované riziko. Obchodování je pro spekulanta adrenalinovým dobrodružstvím trvajícím několik hodin, dnů, týdnů, maximálně měsíců. Investice jsou naproti tomu veskrze nudným vleklým procesem, který se táhne několik let. Velmi trefně je popsal držitel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Samuelson, který řekl, že „investování by mělo být stejně zábavné jako sledování zasychání barvy či růstu trávy.“

Pokusme se přiblížit rozdíl na jednoduché analogii. Spekulant a investor cestují z Brna do Prahy. Využívají přitom dálnici a každý má možnost výběru dopravního prostředku. Spekulant volí silný závodní motocykl a hned za značkou jihomoravského města nabírá rychlost 180 km/h. Agresivně předjíždí, nedodržuje rychlost a výrazněji nezpomaluje ani v zúžených úsecích. Do cíle dorazí přibližně za hodinu a osm minut. Investor volí automobil. Je sice pomalejší, ale ve srovnání s motocyklem mnohem bezpečnější. Během jízdy nepřekročí maximální povolenou rychlost 130 km/h, dodržuje bezpečný odstup od vozidel a většinu času se drží v pravém jízdním pruhu. Do Prahy vjíždí něco málo po hodině a půl. Který ze způsobů cestování je dlouhodobě bezpečnější? Motocykl nám sice ušetří čas, ale čím častěji budeme trasu absolvovat, tím vyšší je pravděpodobnost, že se zabijeme. Automobil je sice pomalejší, ale zato mnohem bezpečnější a na místo určení nás opakovaně spolehlivě doveze. Navíc i v nejpesimističtějším scénáři v podobě nehody máme mnohem větší šanci přežít v autě. Podobné je to i při srovnání spekulace s investicí.

Většina spekulantů se při rozhodování o nákupu akcie zajímá primárně o tržní cenu. Vezmeme-li jim cenu, nezbude jim většinou nic jiného. Za zásadní považují její historický vývoj v čase, směr trhu a náladu investorů. Své rozhodnutí staví na predikcích různých proměnných. Přístup value investora je zcela opačný. Je přesvědčen, že v dlouhodobém horizontu odráží cena akcie vnitřní hodnotu společnosti a jeho dlouhodobou schopnost generovat zisky pro akcionáře. Krátkodobé fluktuace tržních cen vnímá jen jako šum a zdroj potenciálních investičních příležitostí. Snahou value investora je rozhodovat se racionálně, bez emocí a na základě konzervativní analýzy. Value investor se primárně orientuje na riziko, nikoli na výnos, jako je tomu v případě spekulanta. Disciplinovaně nakupuje až ve chvíli, kdy se tržní cena nachází dostatečně pod úrovní jeho odhadu vnitřní hodnoty. Spekulanta nezajímá skutečná hodnota akcie. Pro value investora je zcela zásadní. Nákup akcie vnímá jako zisk skutečného podílu na podnikání společnosti. Vidí sám sebe jako vlastníka celé firmy, a to i v případě, kdy drží pouze minoritní podíl.

Představme si sami sebe v situaci, kdy se rozhodneme podnikat a hodláme nakoupit společnost s ručením omezeným. V prvním kroku se nejspíše seznámíme s danou společností. Zjistíme, co firma vyrábí, kolik má zaměstnanců, ve kterých regionech působí, kdo jsou hlavní odběratelé a dodavatelé, a další nezbytné fundamentální informace. Ve druhé fázi zaměříme svou pozornost na její finanční výkazy. Seznámíme se s aktuální úrovní tržeb, zisků, dluhů a posoudíme schopnost podniku

generovat zisky v budoucnu. Jakmile získáme komplexní představu, rozhodneme o ceně, kterou stávajícímu majiteli za podnik nabídneme. Pokud ji akceptuje, potom patrně nebudeme hned druhý den zjišťovat, za jakou cenu bychom mohli společnost prodat někomu jinému. Jakmile však vstoupí do hry akciové trhy, které nám tuto možnost nabízejí, začneme se chovat zcela odlišně. Probouzí se v nás tendence ke spekulacím. Náhle jsme během jediného dne ochotni nakoupit a prodat ne jednu, ale hned několik akcií různých společností, a to bez jakékoliv znalosti firemních fundamentů. Dnem i nocí studujeme grafy, technické formace a indikátory, vytváříme složité matematické modely a obchodní systémy, s mikroskopickou přesností rozebíráme chování ostatních investorů, sledujeme sentiment trhu a snažíme se odhadnout jeho budoucí směr, hltáme kvanta makroekonomických statistik a predikcí, se zaujetím nasloucháme věštbám analytiků na CNBC a nakupujeme na základě jejich tipů. Rozdíl zde přitom kromě frekvence ocenění není v podstatě žádný. I na burze nakupujeme podíl na vlastnictví podniku. Bohužel pro nás však známe každý den cenu, za kterou můžeme svůj podíl ve společnosti (naše akcie) obratem prodat.

Linie oddělující spekulace od investic není vždy zcela zřejmá. Jak důkladná má být například analýza podkladového aktiva, abychom mohli s jistotou tvrdit, že se již jedná o investici, a ne o spekulaci? Jaký má být minimální investiční horizont? Spekulace nemusí přece být vždy jen krátkodobá a investice dlouhodobá. Existují dlouhodobé spekulace a stejně tak i krátkodobé investice. Někdy se zase naše investice může v čase proměnit ve spekulaci. Ostrá hranice není vždy zcela zřejmá. I přesto by však investor měl každé své investiční rozhodnutí konfrontovat s definicí Benjamina Grahama a zkusit posoudit, zda zvažovaný obchod skutečně splňuje podmínky rozumné konzervativní investice. V opačném případě či při jakýchkoli pochybách je lepší se obchodu raději vyhnout.“

Výše uvedená citace je z knihy Investice do akcií – Základy value investování (obsah knihy naleznete ZDE).

The post Spekulujete nebo investujete? Jaký je rozdíl? appeared first on Investice do akcií.