Stručný přehled výsledků z revidované verze z roku 2009 naleznete níže. Rozhodně však doporučuji přečíst originální práci, která stojí za váš čas! Nadprůměrné výnosy jednotlivých přístupů jsou pro daná období ve studiích přesně kvantifikovány.

Jaké investiční přístupy tedy zafungovaly na akciových trzích?

Byly to investiční přístupy založené na následujících charakteristikách:

• Nízká cena ve vztahu k hodnotě aktiv – Nákupy akcií za tržní cenu, která ležela pod úrovní účetní hodnoty vlastního jmění (tzn. účetní hodnota všech aktiv společnosti v rozvaze, od které jsou odečteny veškeré její závazky), někdy dokonce pod hodnotu čistých oběžných aktiv (tzn. oběžná aktiva v podobě hotovosti, krátkodobých investic, pohledávek a zásob, od nichž jsou odečteny všechny dluhy a závazky firmy).
• Nízká cena ve vztahu k ziskům firmy – Nákupy akcií s nízkým ukazatelem P/E (tržní cena akcie k zisku na akcii). Při obrácení ukazatele na E/P získáme tzv. ziskový výnos, který nám říká, jaký by byl procentuální výnos, pokud by byl každý dolar zisku vyplacen akcionářům. Čím vyšší ziskový výnos (tedy nižší P/E), tím levněji nakupujeme firemní zisky. Dobrých výsledků bychom v minulosti dosáhli i v případech, kdybychom nakupovali akcie s vysokým dividendovým výnosem či akcie s nízkým ukazatelem P/CF (tržní cena akcie k peněžním tokům na akcii).
• Významné nákupy insiderů – Nákupy akcií, které ve velkém nakupují insideři (insider = významný vlastník podniku či vrcholový a střední management). Významní vlastníci společnosti či firemní management nejčastěji nakupují akcie vlastní firmy do svých osobních portfolií ve chvíli, kdy se domnívají, že jsou podhodnocené. Insideři často vědí o společnosti mnohem více než externí investoři, a proto se má za to, že činí informovanější rozhodnutí o nákupu. Jejich nákupy jsou dohledatelné, protože je musí pravidelně reportovat regulatorním orgánům (v USA) a následně i zveřejnit.
• Prudký pokles tržní ceny – Nákupy akcií firem, jejichž tržní cena v minulosti prudce propadla. Pokles tržních cen jde často ruku v ruce s poklesem zisků. Dříve či později však většinou nastane tzv. „návrat k průměru“, tedy firmy s dočasně podprůměrnou ziskovostí mívají tendence se vracet zpět k průměru odvětví. To se následně odráží i na cenách. Období podprůměrných výnosů akcií se tak často střídají s obdobími nadprůměrné výkonnosti.
• Akcie firem s nízkou tržní kapitalizací – Nákupy akcií malých firem s nízkou tržní kapitalizací. Malé společnosti mívají často rychlejší tempo růstu ve srovnání s velkými korporacemi a stávají se často cílem převzetí.

Konkrétní statistiky a přesná čísla o výkonnosti jednotlivých přístupů jsou uvedeny v materiálu samotném. Není výjimkou, že akcie vyskytující se v jedné kategorii se často objeví i v kategorii druhé. Například akcie s nízkou hodnotou tržní ceny k účetní hodnotě mohou mít vysoký dividendový výnos a zároveň i nízké ukazatele P/E a P/CF. Na nízké úrovně ukazatelů se akcie navíc často dostanou až po prudkém či dlouhodobém poklesu ceny.

Závěrem je třeba upozornit čtenáře na skutečnost, že výše uvedené investiční přístupy fungovaly po určitý kratší či delší časový úsek v minulosti. Rozhodně to neznamená, že stále fungují či budou fungovat v budoucnu, a to i přesto, že řada z nich je postavena na logickém základě. Téměř každý investiční přístup či investiční strategie přestane dříve či později fungovat, a to buď pouze dočasně či v horším případě permanentně.

Tip: Další zajímavé studie naleznete v rubrice Research.

Předchozí články:

• Value akcie vs. růstové akcie – Které jsou výnosnější?
• Souboj růstových akcií a value akcií v globálním měřítku

The post Jaké investiční přístupy fungovaly v minulosti na akciových trzích? appeared first on Investice do akcií.