Americká centrální banka opouští cílování 2 % inflace a přechází na režim flexibilního cílování průměrné inflace. Co to znamená a proč je to důležité?

V režimu cílování inflace vyhlašuje centrální banka inflační cíl, který ve střednědobém horizontu sleduje a jehož se snaží dosáhnout. Snaží se tak zajistit cenovou stabilitu a podpořit ekonomický růst v zemi. Cílování inflace přijal poprvé v roce 1990 Nový Zéland, následován Kanadou (1991) a Velkou Británii (1992). Cílování inflace se rychle rozšířilo do řady dalších zemí. Většina z nich (především v rozvinutých ekonomikách) přijala inflační cíl na úrovni 2 % (tzn. znehodnocení kupní síly peněz o 2 % ročně). Proč zrovna 2 % a ne 1 % či 0 %, když hovoříme o cenové stabilitě? Odpověď a posuzování síly argumentů zastánců hranice 2 % raději ponechme stranou. 2 % cíl se stal nicméně na řadu let modlou řady centrálních bankéřů. Jakákoliv kritika cílování (např. vedlejší negativní efekty v podobě spekulativních bublin) či 2 % hranice byla nepřípustná. A to i přesto, že ke kritikům patří i někteří uznávaní ekonomové či centrální bankéři (např. Paul Volcker – What´s wrong with 2 % inflation target).

V roce 2008/2009 však přišla finanční krize, která mimo jiné nadobro změnila i svět monetární politiky. Centrální bankéři usoudili, že tradiční nástroje měnové politiky již nestačí, a proto je zapotřebí hledat netradiční nástroje. Zrodil se ZIRP, kvantitativní uvolňování 1,2,3, …, režim kontroly výnosových křivek, nákupy akcií (japonská centrální banka, švýcarská centrální banka) a celá řada dalších experimentů s řadou vedlejších nežádoucích účinků.

Z původně netradičních nástrojů měnové politiky si centrální bankéři udělali po více než 10 letech již více méně standardní nástroje. Další výrazné posunutí monetární laťky vzhůru přinesl koronavirus, který přidal za původní objemy kvantitativních uvolňování o jednu nulu navíc. Z intervencí v řádu stovek miliard dolarů se rázem staly intervence v jednotkách biliónů dolarů. Americká centrální banka začala navíc poprvé v historii nakupovat korporátní dluhopisy a spekulativní dluhopisy.

Posun nastal v posledních letech i v oblasti propojení monetární a fiskální politiky. Ekonomické knihy z osmdesátých a devadesátých let, v nichž se psalo o striktním oddělení monetární a fiskální politiky, o nutnosti nezávislosti centrálních bank a škodlivosti monetizace dluhů (kdy centrální banka nakupuje za nově vytištěné peníze státní dluhopisy) vzaly za své a v posledních letech jsou hojně zpochybňovány.

Objevují se “nové teorie“ (konkrétně Modern Monetary Theory), které by ještě před dvaceti lety připadly většině lidí jako naprosto absurdní, nyní však získávají na popularitě. Přichází s tvrzením, že by stát měl fiskálně podpořit ekonomický růst, přičemž není nutné brát ohled na míru zadlužení. Má-li údajně země dluhy ve své vlastní měně, nemůže nikdy zbankrotovat. Problémem může být přirozeně inflace, kterou však může stát údajně velmi dobře kontrolovat skrze výši zdanění.  

Kapitalismus nadobro zemřel a zmutoval do podoby tzv. státního kapitalismu s prvky centrálního plánování. A nyní přichází další kousek skládačky. Největší centrální banka světa dnes oznámila, že hodlá tolerovat vyšší než 2 % míru inflace. Opouští tudíž cílování 2 % inflace a přechází na režim flexibilního cílování průměrné inflace. To v praxi znamená, že je centrální banka ochotná tolerovat po neurčitou dobu inflaci nad úrovní 2 %, obzvláště v dobách, kdy se inflace pohybovala několik předchozích let pod úrovní 2 %. Slovo „flexibilní“ je použito proto, protože centrální banka nebude mít žádné přesné pravidlo (či rovnici), které by určilo, po jak dlouhou dobu se může inflace pohybovat nad 2 %.

Bude velmi zajímavé sledovat, jak brzy se k podobnému kroku odhodlají ostatní centrální banky světa (především pak ECB, BOJ, BOE).

Kroky FEDu naznačují směr, kterým se rozvinuté země světa hodlají vypořádat s rekordními dluhy, které se navíc rok od roku zvyšují. Vyšší míra tolerance inflace ze strany centrální banky zapadá skvěle do rýsující se mozaiky. Stále však zůstává otázkou za milion, kdy se podaří inflaci porazit silné deflační tlaky, které v posledních letech trápí rozvinuté ekonomiky.

Bližší informace naleznete na stránkách Reuters ZDE.

Guvernér FEDu o historických změnách v monetární politice USA

The post Americká centrální banka hodlá tolerovat vyšší než 2 % míru inflace appeared first on Investice do akcií.

Dopis akcionářům Wedgewood Partners za 2Q/2020 naleznete ZDE.

Několik zajímavých grafů z dopisu akcionářům:

The post Ve FED my věříme! appeared first on Investice do akcií.

Kompletní video s Howardem Marksem naleznete ZDE.

Hlavní myšlenky:

• Existuje jen velmi málo historických precedentů, kterými bychom se mohli v případě současné epidemie řídit.
• Investování je o správné alokaci kapitálu s ohledem na budoucí vývoj. Nikdo však bohužel netuší, jaká bude budoucnost. Obzvláště dnes.
• Je možné, že se svět po epidemii změní. Je proto třeba o změnách, které koronavirus vyvolá, uvažovat i při našich analýzách.
• Marks neočekává rychlé oživení ekonomiky typu V. Budeme mít vakcínu, ale ne v tomto roce. Jakmile bude vyvinutá, nebude dostupná všem.
• Řada investorů spoléhá, že FED trhy zachrání. Drží se hesla: „Nebojuj s FEDem“. Marks se domnívá, že FED má velkou moc, ale ne navždy. Není si jistý, zda má FED v zásobě neomezené střelivo. Ano, může podpořit trhy. Ale trhy vydrží na vysokých úrovních pouze do doby, dokud bude centrální banka nakupovat. Jakmile přestane, je pravděpodobné, že se směr otočí.
• Akcie i dluhopisy se obchodují na cenových úrovních, na kterých bych se neobchodovaly, pokud by FED masivně neintervenoval.
• FED měl předchozí kvantitativní uvolňování stáhnout z trhů dříve.
• Zájem o výletní lodě bude větší, než se většina lidí domnívá. Mají řadu fanoušků.
• FED svými nákupy dluhopisů opět stlačuje výnosy státních i korporátních dluhopisů, díky čemuž se následně zvyšuje zájem o high yield dluhopisy a akcie. Trh je nákupy FEDu uměle pokřivený.
• Současný vývoj by se neměl zaměňovat s tradičním cyklem. Jedná se o epizodu. Meteor, který nás náhle zasáhl.
• Ministerstvo financí a FED tentokráte zasáhli v řádu týdnů, což výrazně zbrzdilo kreditní krizi. I přesto řada high yield dluhopisů zbankrotuje. Zároveň to však způsobilo, že firmy a lidé nenesou důsledky svého nezodpovědného chování. Nenastanou přirozené bankroty předlužených firem, které by časem vystřídaly firmy nové.
• Prožíváme největší pokles ekonomiky od Velké deprese. Člověk by řekl, že budeme mít řadu bankrotů. FED jim zatím částečně zabránil, ale dříve či později se jich dočkáme.
• Aby mohly firmy fungovat, tak jak mají, musí být ve hře faktor strachu. Pokud se lidé neobávají a jejich nezodpovědné chování není potrestáno, tak se ve společnosti vytváří sklony k čím dál většímu riskování, což není dobré. Jedná se o problém morálního hazardu.
• Pokud není žádný trest za nezodpovědné chování, potom se toto chování bude v čase stupňovat.
• Ekonomický růst trval příliš dlouho, což způsobilo, že zodpovědné a rozumné chování ustoupilo čím dál více do pozadí.
• Pokud má člověk pravdu, ale má ji příliš brzy, potom je to okolním světem vnímáno, jako kdyby ji neměl.
• Investoři nebyli v posledních letech v euforii. Věděli sice, že dobré časy nemohou trvat věčně, ale argumentovali, že si zatím nedovedou představit nic, co by růst zastavilo. A nikdo skutečně nedokázal. Nakonec však něco přeci jen přišlo. Něco, co nikdo nečekal a nepredikoval.
• Marks souhlasí s intervencemi FEDu v době finanční krize, a to i přesto, že si je vědom jejich negativních důsledků, které způsobily.
• FED udělá vše možné. Tvrdí, že má neomezený arzenál. Představme si, že bude FED součástí každé transakce, která se na trzích uskuteční. V teoretické rovině může. Může si vytisknout peníze. Může způsobit, že všechny trhy porostou. Všichni si pak ale budou uvědomovat, že se jedná o trhy připomínající Potěmkinovy vesnice. Že se jedná o podvod. Jakmile s nákupy přestanou, vše zkolabuje. Existuje nějaký důvod, proč by to nemohli udělat? Marks odpovídá, že netuší.
• Musíme si položit otázku, zda by výše uvedené kroky měly negativní důsledky. Marks je přesvědčený, že ano.
• Čeká nás více bankrotů.   
• Současná stimulační opatření budou mít podobný dopad na sociální nerovnost jako po finanční krizi. Zároveň hrozí, že intervence ještě více podpoří rostoucí vlnu populismu.   

The post Podpora FEDu není navždy, bankroty nás ještě čekají, vzkazuje Howard Marks appeared first on Investice do akcií.

Ve druhé polovině mema se Marks věnuje primárně posledním krokům americké centrální banky, přičemž je až překvapivě kritický. Upozorňuje, že trhy fungují nejlépe, když mají jejich účastníci zdravý strach z možných ztrát. Úlohou vlády ani FEDu by rozhodně nemělo být tento strach vymýtit. Marks se obává, že jsme možná zašli až příliš daleko. Kapitalismus bez bankrotů je jako křesťanství bez pekla.  

Kompletní memo naleznete ZDE.

The post Znalost budoucnosti appeared first on Investice do akcií.

Stanley Druckenmiller pracoval v minulosti pro finančníka George Sorose. Byl to právě on, který stál za úspěšnou spekulací na pokles britské libry v devadesátých letech minulého století, která bývá často neprávem přisuzována výhradně Sorosovi. Druckenmiller patří do zcela jiné kategorie investorů než value investoři. Je orientovaný na nejbližších 12-24 měsíců a vyznává top-down přístup s velkou orientací na správnou interpretaci makroekonomických událostí, tržních signálů a cenových pohybů. Investorů, kteří jsou schopni pomocí podobného přístupu konzistentně dlouhodobě vydělávat peníze je ve světě jako šafránu.

Hlavní závěry rozhovoru:

• Druckenmiller je pro nejbližších několik měsíců pozitivní ohledně rizikových aktiv, především díky fiskálním stimulům v různých částech světa a nízkým úrokovým sazbám.
• Expanze většinou končí díky restriktivní měnové politice či problémům s dluhy.
• V současnosti si pouze půjčujeme růst z budoucna, což dříve či později špatně skončí, patrně podobně jako v roce 2007/2008.
• Globální ekonomika roste, centrální banky již nezvyšují úrokové sazby a nevětší problém posledních měsíců, obchodní války, se zlepšuje. Proto je Druckenmiller pozitivní. V portfoliu tudíž drží akcie (např. banky, finanční společnosti), některé komodity (např. měď), dále pak komoditní měny, shortuje dluhopisy a japonský jen. Velmi rychle však může změnit názor.
• Guvernér FEDu nebude mít v příštím roce kuráž zvyšovat úrokové sazby, a to i přesto, že by s ohledem na současný vývoj americké ekonomiky měly být již dnes sazby mnohem výše.
• Druckenmiller je příznivcem BREXITu. Věřil, že v UK odmítnou socialismus. Když vidí, kam směřuje zbytek Evropy, tak si myslí, že Velká Británie udělala dobře. V portfoliu drží akcie britských bank a finančních institucí.
• Je přesvědčen, že hlavní příčinou spekulativních bublin posledních desetiletí je extrémně uvolněná měnová politika centrálních bank.
• Trump má vliv na guvernéra FEDu.
• Z centrálních bankéřů obdivoval Paula Volckera.
• Existuje 14 způsobů měření inflace, přičemž 12 z nich je nyní nad 2 %. Ukazatel, který sleduje FED je na 1,7 %. To je pouhá 0,3 % pod 2 % úrovní. Je absurdní, jaké radikální kroky podnikají centrální banky kvůli několika desetinám procenta a riskují tím vznik spekulativních bublin a špatnou alokaci kapitálu v celé ekonomice. Obzvlášť, když je tato inflace velmi obtížně měřitelná. Cílem by měla být cenová stabilita, nikoliv 2 % míra inflace.
• Myšlenka průměrování inflace je nesmyslná. Monetární politika se má zabývat tím co bude, nikoliv minulostí.
• Z pohledu makro portfolio manažerů již nejsou tak velké příležitosti jako v předchozích desetiletích.
• Když Druckenmiller začínal, nebylo tolik konkurence. Dnes je podstatně větší, proto je pro něj investování mnohem obtížnější než dříve. Se svým začátkem kariéry měl velké štěstí.
• V minulosti používal v rámci rozhodování o investicích kombinaci zpráv a tržních signálů. Dnes hodně ovlivňují trhy kvantitativní algoritmizované systémy. Proto se snaží adaptovat a upravil svůj přístup více směrem k fundamentům.
• Další bear market může způsobit:
  • Výhra antikapitalistického prezidenta v USA
  • Inflace a zvyšování sazeb
  • Problémy s dluhy
• Svět potřebuje více kapitalismu, ne méně. Když americký prezident zavede obchodní cla a následně určuje, kdo jimi bude postižený, tak to spíše připomíná rozhodování komunistické strany než kapitalismus. Podobně jako když centrální banky nakupují akcie a dluhopisy. Trhy již nealokují kapitál, jak by měly v kapitalismu.

The post Výhled na rok 2020 v podání hedge fond manažera Druckenmillera appeared first on Investice do akcií.