Emisní povolenky, zavírání uhelných a jaderných elektráren, podpora obnovitelných zdrojů, elektromobilita, omezování financování ropných a těžařských společností, nové ESG/SFDR regulace či ambiciózní závazky v podobě zákazu prodeje automobilů se spalovacími motory do roku 2035. To je výčet jen několika témat poslední doby, které mají za cíl urychlit transformaci na zelenou ekonomiku.
Přechod však nebude snadný. Pro mnohá odvětví bude velmi bolestivý a vyžádá si řadu obětí. V budoucnu narazí na řadu překážek. Jednou z nich je i paradoxní situace, kdy na jedné straně penalizujeme těžební průmysl za jeho negativní vliv na životní prostředí, avšak na straně druhé požadujeme, aby zajistil dostatek kovů, které jsou potřeba pro výrobu elektromobilů či solárních a větrných elektráren.
Z grafu níže je zřejmé, že ve srovnání s klasickými automobily se spalovacím motorem vyžaduje výroba elektromobilů mnohem větší množství mědi, niklu, manganu, kobaltu či grafitu. Solární a větrné elektrárny zase vyžadují mnohem větší množství mědi a zinku (více naleznete v reportu banky J.P. Morgan ZDE na straně 34 (How will the energy transition unfold?) nebo ve zprávě World Energy Outlook 2022 od IEA ZDE). Čím rychleji budeme tlačit na obnovitelné zdroje, tím rychleji přirozeně poroste poptávka po výše uvedených kovech. Otevírání nových dolů a navyšování produkčních kapacit však není otázkou jednoho či dvou let.
