Oficiální životopisec Warrena Buffetta o jeho způsobu výběru akcií

Alice Schroder, autorka výjimečné knihy „The Snowball: Warren Buffett and the Business of Life“ poskytla před několika lety velmi zajímavý rozhovor o způsobu, jakým Warren Buffett investuje do akcií. V prezentaci uvádí několik základních principů, které vypozorovala, když o Buffettovi psala biografii. Vše demonstruje na investici do společnosti Mid-Continent Tab Card, kterou Buffett nakoupil v minulosti do svého osobního portfolia.

https://youtu.be/aQ4yyKhHp54

Hlavní myšlenky prezentace:

  • Pokud by Buffett obhospodařoval pouze malé portfolio, byl by údajně schopný dosahovat 50 % průměrné roční výkonnosti.
  • Buffett má dar prezentovat složité věci jednoduše a srozumitelně.
  • Buffett začal číst knihy o investicích již ve svém dětství. Ve svých 7 letech přečetl knihu „Bond salesmanship“ od Williama W. Townsenda.
  • Má skvělou paměť.
  • Drží se čtyř základních konceptů value investování:
    • Princip vnitřní hodnoty (resp. kombinace kvalitativního principu Phillipa Fishera a vnitřní hodnoty)
    • Ignorování maniodepresivního chování trhu
    • Negativní vliv příliš častého obchodování a příliš velké diverzifikace na výkonnost
    • Princip bezpečnostního polštáře (tzv. margin of safety)
  • Buffett velmi tvrdě pracuje. V minulosti se například věnoval velmi hloubkovému průzkumu akcií a snažil se hledat informace na místech, kde jiní nehledali.
  • Neustále se snaží učit novým věcem. V minulosti studoval detailně všechny sektory a odvětví. K jeho obrovskému přehledu a vědomostem mu bezpochyby hodně pomohla jeho fotografická paměť.
  • Schroderová upozorňuje na další 3 faktory, které stojí za úspěchem Buffetta. V investování kombinuje princip handicapu (vyhodnocování pravděpodobnosti), složeného úročení a bezpečnostního polštáře.
  • Buffettův přístup demonstruje na příkladu společnosti Mid-Continent Tab Card, kterou Warren nakoupil do svého osobního portfolia.
  • Buffett investuje rád do firem s monopolním postavením na trhu. V minulosti takové postavení měla řadu let i firma IBM, kterou studoval od padesátých let. Vždy ji však považoval za společnost mimo svůj okruh kompetencí (tedy firmu, které nerozumí).  
  • Před každou investicí si položí otázku: „Jaká je pravděpodobnost, že je tato společnost spojena s rizikem, které by mohlo vést k bankrotu firmy?“ Pokud existuje byť jen malá šance, že by jeho kapitál mohl být ohrožen, potom se dále společností nezabývá.
  • Většina investorů má opačný postup. Analyzují firmu, ocení ji a teprve na konci si pokládají otázku, co by se mohlo zvrtnout. Warren začíná otázkou, co by se mohlo zvrtnout?
  • Ve chvíli, kdy je riziko bankrotu mimo hru, začne se o firmu zajímat.
  • Za Buffettem chodili lidé se zajímavými nabídkami již v roce 1959. Důvodem nebyla skutečnost, že byl vynikající stockpicker (tou dobou ještě neměl žádné dlouhodobé výsledky), ale díky jeho obrovským znalostem o společnostech a dostatku kapitálu, protože začínal s investováním jako velmi mladý.
  • Schroderová upozorňuje, že u Buffetta nikdy neviděla žádné oceňovací modely, které by sestavoval pro společnosti, do nichž chtěl investovat. U každé firmy si určí jeden až dva nejdůležitější faktory, které mohou způsobit úspěch či katastrofu společnosti. Následně začne zkoumat veškerá historická data spojená s těmito faktory z výročních zpráv společnosti, dále stejné informace z výročních zpráv všech konkurentů, nakonec je postaví vedle sebe, posoudí, a rozhodne o investici. Investice musí zároveň splnit jeho minimální požadavek na průměrný roční výnos ve výši 15 %.
  • Nesestavuje žádné modely diskontovaného cash flow či jiné oceňovací modely.
  • Schroderová upozorňuje, že v případě společnosti Mid-Continent Tab Card aplikoval výše uvedený postup a vycházel jen z historických údajů. Neprováděl žádné predikce budoucích cash flow či budoucí ziskovosti firmy. Tuto firmu vlastnil v osobním portfoliu 18 let. Průměrný roční výnos činil 33 %. Jednalo se o skvělý příklad růstové firmy ala Phill Fisher, která měla cenovou charakteristiku Benjamina Grahama.
  • Primární orientace na riziko je důvod, proč se Berkshire Hathaway v minulosti úspěšně vyhnula velkým problémům. Pokud existuje v rámci investice byť jen malá pravděpodobnost katastrofálního výsledku, Buffett do takové investice nikdy nevloží peníze.
  • Důležitým faktorem je i management společnosti.
  • Každá investice je o vyhodnocování pravděpodobnosti. Jaká je pravděpodobnost, že se investici při dané ceně bude dařit?