Níže uvedený text je citací z knihy Investice do akcií – Základy value investování. Více informací o knize naleznete na stránkách ZDE.
Neztrácejte peníze!
„Warren Buffett, druhý nejbohatší muž planety a nejúspěšnější následovník Benjamina Grahama, často ve svých veřejných vystoupeních označil za nejdůležitější pravidlo investování neztrácet peníze. Za druhé nejdůležitější pravidlo pak vyhlásil nutnost nezapomenout pravidlo číslo jedna. Podstata neztrácení peněz spočívá ve snaze investora vyhnout se závažným chybám, které by mohly vést k permanentní ztrátě vloženého kapitálu.
V investování rozlišujeme dva druhy ztrát. Dočasné nerealizované ztráty a permanentní ztráty kapitálu. Schopnost správně odlišit jedny od druhých je klíčová. Příčinou „papírových ztrát“ je volatilita trhu, která nemusí investora znervózňovat, pokud není doprovázena poklesem vnitřní hodnoty firmy. Permanentní ztráty jsou nejčastěji způsobeny chybami investora (například v analýze, v nastavení investičního procesu, v určení vnitřní hodnoty společnosti, při kontrole vlastních emocí či v podobě příliš vysoké nákupní ceny), a jeho pozornost naopak vyžadují.
Cílem konzervativního value investora je omezit závažné chyby v investování a minimalizovat riziko permanentní ztráty kapitálu, které může mít devastující účinky na celkovou výkonnost jeho portfolia. Pokud se mu podaří vyhnout se ztrátovým investicím, potom se ziskové investice již postarají samy o sebe a zajistí solidní celkovou výkonnost portfolia. Jak řekl Joel Greenblatt: „Pokud neztratíte peníze, potom je již většina ostatních alternativ příznivá.“
Vše lépe pochopíme z obrázku, kde je znázorněna procentuální ztráta investora a zisk, který musí dosáhnout, aby tuto ztrátu umazal. Abychom získali zpět vložený kapitál, musíme při desetiprocentní ztrátě zhodnotit prostředky o 11,1 %, při padesátiprocentním poklesu o 100 %, při sedmdesátiprocentním poklesu o 233,3 % a tak dále. Čím větší je ztráta, tím vyššího zisku musíme dosáhnout, abychom ztrátu umazali a vyšplhali se alespoň zpět na úroveň našeho vloženého kapitálu. Pokud se nám tedy podaří vyhnout se velkým ztrátám, potom nemusíme dosáhnout žádných výjimečných zisků, abychom si zajistili solidní dlouhodobou výkonnost.
Na rozdíl od value investování, které se primárně orientuje na kontrolu rizika, se však většina ostatních investičních přístupů zaměřuje především na výnos, což je spojené s řadou problémů. Snaží‑li se investor dosáhnout co největšího výnosu či cíluje‑li konkrétní výkonnost, má tendence při výběru investic podstupovat vyšší míru rizika. Rizikové chování jde ruku v ruce se ztrátami. Čím vyšší jsou ztráty, tím vyššího zisku musí investor následně dosáhnout, aby ztráty umazal. To jej nutí k ještě agresivnějšímu investování a dostává se tím do bludného kruhu, z něhož je obtížné uniknout.
Negativní dopady ztrát na výkonnost portfolia se pokusíme demonstrovat na hypotetickém příkladu. Představme si investora, který se na počátku roku 2015 rozhodl vložit 100 Kč do dvou fondů. Investiční strategie Value fondu je postavena primárně na principu nákupu podhodnocených akcií a na striktní kontrole rizika. Cílem Růstového fondu je dosažení dvouciferných výnosů prostřednictvím relativně rizikových investic do růstových akcií s velmi nízkou tržní kapitalizací. Hypotetická výkonnost fondů v průběhu následujících deseti let je uvedena v tabulce.
Value fond zhodnotí v každém roce prostředky klientů o 8 %, a to bez jediného ztrátového roku. Růstový fond splní v průběhu prvních devíti let své sliby a dosáhne dvouciferných výnosů, které jsou o 50 % vyšší než výnosy Value fondu. V desátém roce nicméně ztratí 30 % své hodnoty. V obou případech jsou veškeré výnosy reinvestovány zpět do fondů.
Který fond by byl po deseti letech pro investora výnosnější? Odpověď je možná překvapivá, ale vyššího výnosu by dosáhl klient Value fondu (216 Kč vs. 194 Kč, tedy o 11,3 % více). A to i přesto, že by výkonnost Růstového fondu byla v devíti z 10 let o 50 % vyšší (12 % vs. 8 %) než výkonnost Value fondu. Jeden jediný ztrátový rok by však dokázal konečný obrázek zcela změnit.
Nyní se podívejme na ještě delší časový horizont. Předpokládejme, že Růstový fond bude svou výkonností o 50 % překonávat Value fond v sedmadvaceti z třiceti let. Na konci každého desetiletého období však utrpí 30 % ztrátu. V průběhu třiceti let tedy celkem zaznamená tři ztrátové roky. Jakého zhodnocení by nakonec investor dosáhl? Výkonnost Růstového fondu by byla ve srovnání s Value fondem po uplynutí třiceti let o 27,3 % nižší. Zatímco původní stokorunový vklad by se v úspěšnějším fondu zdesetinásobil, hodnota prostředků v Růstovém fondu by dosáhla pouhých 731 Kč.
Na jednoduchém hypotetickém příkladu jsme se snažili demonstrovat, že solidní dlouhodobá výkonnost je z velké míry dána schopností investora vyhnout se velkým ztrátám. Vítězem v investování nebývají nutně lidé, kteří vybírají nejvýnosnější akcie, ale investoři, kteří jsou schopni vyhnout se velkým ztrátám. Kontrola rizika by proto měla být pro konzervativní investory stěžejním principem jejich investiční filozofie.“