Chce-li investor dosahovat na akciových trzích dlouhodobě nadprůměrných výnosů, musí se jeho způsob investování zákonitě lišit od tržní většiny. Pokud by investoval stejným způsobem jako ostatní, potom by jen těžko mohl očekávat výrazně odlišný výnos. Spokojí-li se s tržním výnosem, potom není nic snazšího, než nakoupit nízkonákladový indexový ETF. Pokud však touží dosáhnout výnosů vyšších, zvolí cestu aktivního investování. Akcie si následně vybírá sám, nebo svěří své úspory aktivně řízenému fondu.
Jak ovšem dosáhnout nadprůměrných výnosů? Intuitivně asi tušíme, že dosahování nadprůměrných výnosů (tzv. alfy) nebude zrovna snadný úkol. Tuto domněnku potvrzují i statistiky. Agentura S&P Dow Jones Indices ve své zprávě SPIVA U.S. Scorecard za rok 2017 uvádí, že více než 80 % aktivně řízených fondů zaměřených na Spojené státy či Evropu nedokáže v desetiletém ani patnáctiletém horizontu překonat akciový index, s nímž jsou porovnávány. Neházejme však flintu do žita. Jedním ze způsobů, jak lze dosáhnout dlouhodobě nadprůměrných investičních výsledků je využívat tzv. tržních neefektivit, které pravidelně vznikají z celé řady různých příčin.
Touto problematikou se detailně zabýval i Michael J. Mauboussin z Bluemountain Capital Management, který zveřejnil vynikající research s názvem „Who is on the other side?“, ve kterém přehledně rozebírá a vysvětluje jednotlivé tržní neefektivity. Ty rozděluje do čtyř bloků – behaviorální, analytické, informační a technické. Své poznatky opírá o řadu knih a studií, na které v závěru odkazuje. Jedná se o velmi dobře zpracovaný materiál, který stojí rozhodně za pozornost a hlubší zamyšlení.
Dokument „Who is on the other side?“ naleznete ZDE.