Výhody a nevýhody akciového screeningu

Screeningové aplikace jsou pro individuální investory velmi užitečným nástrojem pro hledání potenciálních investičních příležitostí. Mají však přirozeně i svá úskalí. Pojďme si nyní stručně shrnout několik jejich základních výhod a nevýhod.

Výhody akciového screeningu:

• Systematický způsob vyhledání potenciálních investičních příležitostí dle předem definované investiční strategie či konkrétní tržní neefektivity
• Značná úspora času
• Screeningové aplikace zdarma
• Vypovídací schopnost výsledků screeningu s ohledem na akciové trhy jako celek

Výhodou akciového screeningu je jeho systematičnost. Abychom mohli akcie filtrovat, musíme si nejdříve vyjasnit naši investiční strategii a druh akcií, které hledáme. Screening nás svým způsobem vede k disciplíně. Zabýváme se pouze akciemi, které aplikace vyfiltruje. Jsme tak méně náchylní k investičním “tipům“ našich sousedů, makléřů, sell-side analytiků či finančních médií, kterými jsme neustále obklopeni. Zaměřujeme se primárně na akcie, které odpovídají předem definovaným parametrům naší investiční strategie. Ty následně podrobně analyzujeme a neztrácíme čas akciemi mimo náš okruh kompetencí.

Z výše uvedeného vyplývá i druhá obrovská výhoda akciového screeningu, kterou je značná úspora času. Jedná se o velmi rychlý, jednoduchý a efektivní způsob hledání investičních příležitostí, které přesně splňují námi definované parametry. Představme si, že bychom při hledání zajímavých akcií museli procházet finanční výkazy každé firmy ze všech akciových indexů jednotlivých zemí. V takovém případě by se z hledání investičních příležitostí stalo naše druhé zaměstnání na plný úvazek. To si přirozeně nemůže většina individuálních investorů dovolit. Akciový screening nabízí řešení.  

Rozvoj informačních technologií a internetu zpřístupnil screening široké veřejnosti. Řada internetových stránek (stručný seznam například ZDE) nabízí screening zcela zdarma. Většinou se sice jedná o aplikace s omezeným rozsahem databáze akcií a filtrovacích kritérií, avšak i s nimi si může drobný investor do značné míry vystačit.

V neposlední řadě je pak třeba zmínit indikativní schopnosti akciového screeningu. Uveďme si příklad. Řekněme, že hledáme statisticky levné akcie s nízkými hodnotovými ukazateli P/E, P/S, P/B a P/CF. Nastavíme si maximální absolutní hodnotu výše uvedených ukazatelů a každý měsíc vyhodnocujeme výsledky screeningu. Čím dražší budou akciové trhy jako celek, tím méně akcií nám bude screeningová aplikace generovat. A naopak, čím levnější budou akciové trhy, tím více akcií bude vyfiltrováno. Jedná se o bottom-up nástroj, který napovídá, zda jsou akciové trhy drahé, či nikoli. Čím menší počet akcií projde naším filtrem statisticky levných akcií, tím větší je pravděpodobnost předražených akciových trhů. Výše uvedené však platí jen ve vybraných případech. Pokud si nastavíme kritéria pro hledání růstových akcií, potom se přirozeně tento efekt vytrácí.   

Nevýhody akciového screeningu:

• Široká škála filtrovacích kritérií svádí k sestavování komplexních screeningů
• Kalkulace jednotlivých ukazatelů není vždy zcela transparentní
• Ne vždy je zcela transparentní, z jakých účetních výkazů či standardů kalkulace vychází
• Výsledky screeningu nám neříkají zhola nic o vnitřní hodnotě společností a jejím případném podhodnocení či nadhodnocení
• Relativně omezený rozsah akcií z jednotlivých regionů ve volně dostupných databázích
• Značná rozšířenost screeningu mezi investory
• Rostoucí popularita smart beta ETF a kvantitativních fondů

Rozsáhlý počet filtrovacích kritérií svádí mnohé k hledání „nejlepšího“ screeningu. Začínající investoři mají často pocit, že čím více kritérií a ukazatelů aplikují, tím lepší a přesnější výsledky dostanou. Tento závěr je však chybný. Čím více nastavíme kritérií a čím přísnější budou, tím méně potenciálních investičních příležitostí vygenerujeme. Není to ale přeci hlavní důvod, proč screening používáme? Není. Naším cílem není vygenerovat co nejmenší množství potenciálních investičních příležitostí, ale přijatelný vzorek akcií, který můžeme podrobit druhému kolu hloubkové analýzy. Čím tvrdší budou kritéria výběru, tím méně akcií sice dostaneme, ale tím více potenciálních příležitostí nám zároveň unikne.

Každé filtrovací kritérium má totiž většinou i svou stinnou stránku. Uveďme si příklad valuačního ukazatele P/E. Řekněme, že hledáme statisticky levné akcie, a proto nastavíme hodnotu menší nebo rovnu 10. Říkáme tak screeningové aplikaci, aby nám vyfiltrovala pouze akcie, jejichž P/E je menší nebo rovno 10. Pojďme se nyní zamyslet, jaké všechny příležitosti nám takto striktním nastavením unikly.

S největší pravděpodobností to bude většina akcií firem s nadprůměrnou rentabilitou vlastního jmění (ROE) a nadprůměrným růstem tržeb a zisků. Jaká investice je lepší? Akcie s P/E 9, očekávaným průměrným ROE a růstem zisků v následujících 5 letech na úrovni 5 % resp. 2 %, nebo akcie firmy s P/E 15, ROE 20 % a očekávaným růstem zisků 10 % p.a.? Automaticky tak vyřadíme většinu firem z technologického sektoru, řadu kvalitních consumer staples společností či mnoho firem ze sektoru zdravotnictví. Ve výsledcích se nám naopak objeví cyklické firmy na vrcholu cyklu, kdy jsou jejich zisky dlouhodobě neudržitelné. Investoři si uvědomují, že se zisky na současných úrovních neudrží a proto nejsou za akcie cyklických společností ochotni platit vysoké ceny. Výsledkem je dočasně nízký ukazatel P/E, díky němuž se akcie objeví ve výsledcích našeho screeningu. Problémem nastává ve chvíli, kdy začne E klesat. A vice versa na dně cyklu. Jakmile jsou zisky cyklických firem dočasně ve ztrátě (či stlačené na velmi nízké úrovně), tak P/E vystřelí vzhůru. Z dlouhodobého hlediska je však právě toto onen okamžik, kdy bychom měli investovat. Ve výčtu bychom mohli pokračovat, avšak z výše uvedeného je snad již vše dostatečně zřejmé.

Dalším z častých problémů je netransparentní kalkulace ukazatelů screeningu. Vraťme se k našemu oblíbenému ukazateli P/E. Ten může nabývat řady podob. O čitateli nemusíme příliš diskutovat. V případě jmenovatele je však situace podstatně zajímavější. Jedná se o zisky za poslední fiskální rok, za uplynulých 12 měsíců či o zisky budoucí? Je zisk před úpravami o mimořádné položky či nikoliv? Bereme v úvahu ředění akcií? Jedná se o zisky dle účetních standardů US GAAP či nějak upravené? Celá řada stránek nám bohužel na výše uvedené otázky nedokáže dostatečně uspokojivě odpovědět, protože postrádá popis jednotlivých ukazatelů.

Výsledky jakéhokoliv screeningu automaticky neznamenají, že je daná akcie podhodnocená. Screening je pouze prvním krokem v procesu hledání investičních příležitostí. Výsledky nám neříkají zhola nic o vnitřní hodnotě společnosti. Aplikace nám vyfiltruje pouze užší okruh akcií, které splňují námi požadované parametry. Následně je na nás, abychom hloubkovou analýzou rozhodli, zda je akcie skutečně podhodnocená, či zda je správně oceněná. Screening často svádí ke zkratkovitosti a ke snaze ulehčit si práci. Investoři mnohdy začnou spoléhat na kvantitativní ukazatele a rezignují na fundamentální analýzu. Časem se jim podobný přístup dříve či později vymstí.

Volně dostupné screeningové aplikace trpí přirozeně svými neduhy. Jedním z nich jsou i relativně omezené databáze akcií dle regionů. Většinou se aplikace zdarma zaměřují primárně na akcie v USA či Kanadě. Podstatně komplikovanější je najít aplikace zaměřené například na evropské či asijské akcie.

V dobách Bejamina Grahama a v začátcích investiční kariéry Warrena Buffetta byl screening akcií velmi pracnou disciplínou. Investor byl nucen ručně vyhledávat finanční údaje v tištěných manuálech Standard & Poor´s či Moody´s a vše si ručně počítat a vyhodnocovat. Jen velmi málo investorů bylo ochotno tento proces absolvovat. Ti, kteří si práci dali, byli většinou náležitě odměněni. Screening představoval v minulosti konkurenční výhodu.

V posledních desetiletích se však situace radikálně změnila. Filtrování se stalo otázkou několika vteřin a začalo být široce využíváno profesionálními i individuálními investory. Screeningová kritéria se v čase nijak významně nezměnila. Investoři s podobným investičním stylem mají obdobně nastavené parametry filtrování, a proto často všichni analyzují totožné akcie. Všichni hledají příležitosti na stejném místě, což situaci výrazně komplikuje.

Do hry navíc nově vstoupily kvantitativní fondy, které využívají přístup k obrovským databázím informací o akciích a vysoký výkon počítačů k automatickému hledání investičních příležitostí na základně předem definovaných algoritmů, které jsou často sestaveny na základě výsledků akademických studií o jednotlivých faktorech stojících za historickými nadprůměrnými výnosy akcií (value, momentum, size, low-volatility, quality, …). Počítače těchto fondů srovnávají na denní bázi relativní ocenění jednotlivých společností a přesouvají kapitál dle potřeby.

V neposlední řadě situaci komplikují i tzv. smart beta (či faktorové) ETF, které investují do akcií na základě předem definovaných pravidel. Prakticky na pravidelné bázi provádí scoring akcií dle jednotlivých fundamentálních či technických ukazatelů a na základě výsledku následně sestavují svá portfolia. Například agentura S&P sestavuje tzv. value index na základě 3 hodnotových ukazatelů – book value to price, earnings to price a sales to price. Firmy z daného indexu jsou seřazeny dle jednotlivých ukazatelů a je jim přiřazeno score. Následně se zprůměruje score všech tří ukazatelů a každá společnost tak získá celkové score. Na základě tohoto „valuačního score“ je vybrán určitý počet firem do indexu, který následně kopírují i ETF.

S rostoucí popularitou ETF roste příliv kapitálu i do těchto smart beta strategií, které bezmyšlenkovitě investují na základě předem jasně definovaných kritérií, které často používají i investoři při screeningu. To jim situaci přirozeně komplikuje, protože v určitých typech akcií, které splňují kritéria ETF/indexů nastává přetlak. Funkční screeningy minulosti náhle přestávají generovat dostatečné množství atraktivních příležitostí a investor je nucen upravit svá výběrová kritéria. Pokud však pochopí, jak index a smart beta ETF fungují, potom může naopak situace využít ve svůj prospěch a zaměřit se (a svá filtrovací kritéria) na akcie, které leží mimo zájem indexů/ETF.

Toliko tedy k hledání investičních příležitostí pomocí akciového screeningu. Akciový screening může být neocenitelným pomocníkem drobného investora. Zároveň však může být nebezpečný. Jak již to tak v investování bývá, pokud nevíme, co děláme, potom si koledujeme o problémy. Stejné to je s akciovým screeningem. Nejedná se žádnou komplikovanou vědu. Pokud pochopíme hlavní výhody a nevýhody screeningu a způsob fungování filtrovacích aplikací, potom se z něj stává velmi užitečný pomocník, který nám může pomoci při hledání potencionálně podhodnocených investičních příležitostí.

Tip:

• Hledání investičních příležitostí pomocí akciového screeningu (část 1.) ZDE
• Hledání investičních příležitostí pomocí akciového screeningu (část 2.) ZDE

The post Hledání investičních příležitostí pomocí akciového screeningu (část 3.) appeared first on Investice do akcií.